Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Vzkaz pro pana Žaloudka:

"Nuže, Juru Juraxe před cca měsícem jeden dobrák nabomzoval na iDnes (nakonec v diskuzích na to má je přímo bomzodkaz; mimochodem tuším který dobrák), že zjevně nefunguju pod pravým jménem, což na Psu nikdy nevadilo, ale iDnes, co spravuje web Psa, to zapovídá. No a iDnes tedy profil Jura Jurax fungující na Psu dobře 25 let ruče zasekla. Byla kolem toho zajímavá korespondence s panem Patrikem Bangou z iDnes i s panem Neffem (ten od toho dává ruce pryč), nicméně profil Jura Jurax na Psu již prý nelze (na Lidovkách a iDnes nefungoval už dobře tři roky, ale na Psu ještě jo). Takže na Psu Jura Jurax už nebude."

Můj dodatek, ať jdou dobroserové z iDnes i udavači, nejlépe do prdele.

"A tak bez uzardění zřizujeme nové státní úřady (Digitální informační agenturu s ročním rozpočtem 2,9 milionů, Národní sportovní agenturu s rozpočtem 7,9 milionů nebo dětského ombudsmana s rozpočtem radši vůbec v důvodové zprávě neuváděným)."

A kde jinde by se uplatnili davy nemakačenků a neumětelů, které ročně chrlí tzv. humanitní obory vysokých škol

ptám se s Ducháčkem: a kdo je tam dá? No přece my, hrdí ovčané ukravinského Česka

Ať vás nevyhodí, že nemáte v kravíně umyté kraví prdele prdel, Procházko Procházko.

Kdyby poslanci museli za každý milion Kč deficitu ujít 1m cesty, na 91 miliard by měli trasu dlouhou 91 km. A to je už pořádný kus cesty. A na každém milimetru teto cesty by ležela tisícikorunová bankovka.

A proč ne.....lidi mají peněz stále dost a dost. Je to vidět na eskalaci toho jak si pořizují čokly. Kolik stojí středně velký čokl ročně? Dost.....takže, až nebude mít osm lidí z deseti psa, jednoho nebo dva i tři..... potom se můžeme bavit o tom, že lidé nemají peníze a žijí v chudobě a nemohou šetřit.

Paní senátorku frustruje, že ji nikdo neposlouchá. No to je úděl nezávislých zastupitelů. Může mít věcně snad i pravdu, ale bez členství v silném senátorském klubu si může tak akorát stěžovat na Neviditelném Psu. Množí se nám tu takových zastupitelů více. Například jeden Turek který se těšil, jak to těm idiotům v Evropském Parlamentu vytmaví, až po svém zvolení zjistil jak funguje politika a že bez spolupráce s ostatními evropskými poslanci neprosadí vůbec nic. Hlasovat pro Jánošíky je vyhozený hlas který možná mohli dostat ti, kteří tuší jak reálná politika funguje a mohli tedy snad i něčeho dosáhnout.

Mnozí se snad i mohou domnívat, že to není žádná demokracie, ale je to velice důležitý regulační mechanismus a díky za něj. Jinak bychom neměli parlamenty, ale pavlačové drbárny. Změna je nutná, ale té mohou dosáhnout jen a pouze zkušení politici a ne aktivisti domnívající se, že lajky na FB jsou zárukou úspěchu. Poslanec Benda je terčem posměchu, ale možná že kdyby si ho paní Kovářová někdy poslechla, věděla by jak svým představám zajistit alespoň naději na úspěch. Politika je řemeslo jako každé jiné.

Zkušení politici, přinejmenším z těch skupin, které jsou dnes k dispozici, především o žádnou změnu nebudou stát. Za současné situace, kdy je politická scéna polarizována na dva zhruba stejně velké tábory, z nichž ani jeden však nenabízí řešení problémů (až by se skoro dalo říct, že jsou jeden za osmnáct a druhý za dvacet bez dvou), jsou právě oni "Jánošíci" téměř jedinou nadějí - tento strategický vzorec má dokonce jméno "ostrůvky zdravého rozumu". Druhou je pak disrupce současného systému. Ta však může mít různé podoby - posílení role voličů, ale také posílení autoritářských tendencí na úkor voličů. To poslední je, obávám se, nejpravděpodobnější trajektorie.

Souhlasím s vámi ale v tom, že samotné zvolení ke změně nestačí, za určité konstalace může být dokonce na překážku a že nenaučí-li se politik řemeslu, jak pro svoje návrhy získat podporu, nemůže být úspěšný. Na druhou stranu, vymění-li politik svoje návrhy za šanci na úspěch (což často znamená nějaké to korýtko), nebude ve skutečnosti úspěšnější o nic více. Bohužel, v tomto je tlak současného systému enormní.

Zkrátka "Zákony peofesora Parkinsona" platí a zejména ve státních institucích.

Když rodiče šetřili, byla to jakási poznaná nutnost, a šetřilo se rozumně. Takže jsme to všichni chápali. Kdyby ovšem otec zakoupil auto za milion, a kvůli tomu rodinu zadlužil, takové šetření by se nám věru nelíbilo.

A proto se mi dnešní "šetření" nelíbí. Protože stát vyhazuje miliardy oknem na grýndýl, na zbraně pro Ukrajinu a teď je hodlá vyhazovat na zbraně pro nás. A my si kvůli tomu máme utáhnout opasky? Fialo, nehrabe ti náhodou?!