Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Tak autor si utřídil myšlenky, ale koho to zajímá resp jak to ovlivní politiku?

V prostředí, kdy se argumentuje, že přímá volba dává prezidentovi najednou navíc co?? Změnily se v ústavě pravomoci kohokoliv nebo jen způsob volby prezidenta?

Co chcete, když v televizi je schopen nějaký analytik porovnávat Macinku a Pavla hlasy ve volbách, kdy Pavel dostal 3,5 milionu hlasů a nýmand Macinka jen 6,5 tisíce. Když už, tak porovnávat počet hlasů nebo procent pro Motoristy s hlasy pro Pavla v 1. Kole.

Je moc hezké říkat blbost, že Pavel dostal přes 50% hlasů, ale to dostane ve druhém kole i zvolený senátor. Jinak to nejde.

A tak můžeme zkusit svou představivost, pokud by příští volby a konstelace dopadly stejně, koho by Pavel pověřil sestavením vlády a zda by nejmenoval více ministrů, když mu prošel jeden.

A hlavně soudci neodpovídají za svá chybná rozhodnutí. Lze se přeci odvolat! A ústavní soudci? Ani to ne.

Těch 6.5 tisíce jsou preferencí hlasy v rámci kandidátky strany v jednom kraji.

tak vidíte, jak je to složité. ovšem ne tak pro Ústavní soud, ten si s tím vůbec nelámal hlavu a rozhodl prakticky přes noc, že PP na summit pojede a basta. mimochodem-bleskové rozhodování soudů by mohlo citlivé povahy poněkud vyděsit, protože to už tady jednou bylo....vzpomínáte? (pozn. teď už ani nemusí ÚS v této věci zasedat, neboť summit už se odehrál a nic na věci změnit nelze. je to úplně stejné, jako když někdo zemře, a vy ho in memoriam vyznamenáte. je mu to platné jako co? ano, jako mrtvému zimník.

Podle ústavní analýzy připojené k článku měl Petr Pavel právo se summitu účastnit — nikoli však automaticky jako vedoucí delegace, nýbrž jako její člen pod politickým a organizačním vedením předsedy vlády. Předběžné opatření Ústavního soudu tedy nemuselo být žádným svévolným rozhodnutím „Pavel pojede a basta“, ale praktickým zachováním možnosti vykonat kompetenci, jejíž pozdější náprava by už nebyla možná. Kdyby soud čekal až po summitu, případné právo prezidenta by nenávratně zaniklo ještě před rozhodnutím.

Předběžné opatření navíc nerozhodlo celý spor. Neurčilo, kdo vede delegaci, kdo rozhoduje o účasti na jednotlivých jednáních ani za jakých podmínek může vláda prezidentovu účast odmítnout. Právě tyto otázky musí soud rozhodnout ve věci samé.

Ani po skončení summitu proto spor neztratil smysl. Kompetenční řízení nechrání pouze osobní zájem Petra Pavla na jedné cestě, ale určuje, který ústavní orgán měl pravomoc rozhodnout a jak mají být obdobné konflikty řešeny. Nadále je navíc napadeno konkrétní usnesení vlády. Přirovnání k posmrtnému vyznamenání tedy nesedí: mrtvému už právní pravidlo nepomůže, ale rozhodnutí o kompetencích prezidenta a vlády bude platit i poté, co konkrétní summit skončil.

O rychlosti předběžného opatření lze diskutovat. Samotná rychlost však není důkazem lehkomyslnosti ani návratu nějakých minulých poměrů. Smyslem předběžného opatření je právě zabránit tomu, aby se spor stal nerozhodnutelným dříve, než jej soud stačí posoudit.

I ústavní soudce lze kritizovat, že.

Máte pravdu obecně. Ale v tomto případě se jedná o neobvykle obtížnou otázku. Zkuste ji vyřešit a zjistíte, jak moc obtížný problém to je. Hledal jsem uspokojivé řešení přes 3 dny. I tak návrh nálezu není zcela hotový, je třeba doladit některé málo podstatné věci, jako je přesný popis situace, vyřešit otázku podjatosti soudce zpravodaje apod. Ale to bych se do problému zapletl tak, že by už žádný výstup možná nebyl.

Takže moje kritika se tentokrát neobrací na Ústavní soud, ale na ústavní právníky, kteří se do odborné debaty nezapojili.

Základem stability státu je důvěryhodnost v justici. Pokud ústavní soudci veřejně vyjadřují své politické názory, chodí na demonstrace opozice a finančně podporují politické neziskovky, jako například milion chvilek, tak nelze v žádném případě mluvit o důvěryhodnosti.

Důvěryhodná justice je jedním ze základů stability právního státu. Současný předseda Ústavního soudu Josef Baxa se již jako soudce Nejvyššího správního soudu veřejně politicky vyjadřoval a podporoval protivládní demonstrace Milionu chvilek. Jeho manželka se těchto demonstrací účastnila a podle transparentního účtu spolek pravidelně finančně podporuje. To může legitimně vyvolávat otázky, zda byla zachována zdrženlivost odpovídající postavení soudce. Samo o sobě to však ještě nedokazuje jeho právní podjatost ani neumožňuje tvrdit, že nedůvěryhodní jsou všichni ústavní soudci.

Ten se v očích občanů odsoudil sám.

Mnoho slov, málo morálky to v článku nezakryje.

Tak snadné to je!

Stejně by mě zajímalo, kdo ještě má důvěru v ÚS. Já ne. Měl by mít pouze 5 členů. Takhle je to trafika. A pěkně drahá.

Nejmenší důvěru mám v prezidenta. Jedinou dobrou věc, kterou udělal Petr Pavel, bylo nejmenování Filipa Turka ministrem.

Za prvé, jsme parlamentní demokracií, nikoliv pesidentskou 'monarchií'. Za druhé, ústavní soudci jsou vůči Petru Pavlovi ve střetu zájmů, protože velkou většinu z nich jmenoval a případně je v jeho rukou i jejich jmenování na další funkční období. Pozice ústavního soudce je nejlépe honorovaná státní pozice v této zemi, a to bez jakékoliv profesní zodpovědnosti. Ani president nenese v zásadě za svéjednání žádnou zodpovědnost.

,,Prezident zastupuje stát navenek, a proto má rozhodovat prezident. Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci a odpovídá za zahraniční politiku, a proto má rozhodovat vláda. Obě věty jsou samy o sobě pravdivé. Problém vzniká ve chvíli, kdy mají platit současně. Ústava totiž neříká, jak přesně mají být pravomoci prezidenta a vlády uspořádány v situaci . . . . "

********

Ano obě věty platí současně a Ústava to v tomto bodě říká jasně a žádný problém nevidím. Moci výkonné velí vláda a prezident je její součástí. Prezident má zřejmě povinnosti (za jejichž výkon není odpovědný?!) ale o tom jak by je měl vykonávat rozhoduje vláda. To je přece úplně jasné. STÁT MUSÍ MÍT VLÁDU. TEDY TOHO KDO VLÁDNE. BEZ VLÁDY TO NENÍ STÁT. A když si prezident postaví hlavu a nebude konat nikdo s ním nic neudělá a nic se nestane. Pak v článku následuje rozbor (asi) situace v ČR. Hádám že o ničem.

Co se týče POUČENÍ: Na co se odvolávat proti nálezu (ne rozhodnutí!) Ústavního soudu když ho lze ignorovat? On totiž je tzv závazný ale není vynutitelný - jak sám Josef Baxa. Nechápu proč za těchto okolností si stát s českým Ústavním soudem vůbec dělá starosti.

Je ale třeba si posvítit na stávající ústavní soudce. Moc soudní musí mít - jako každá státní moc svůj vrcholný orgán. Má-li ČR mít ústavní soud pak to musí být řádný soud a to nejvyšší a ne nějaká instituce v které si její členové budou dávat platy dle své úvahy a svévolně zasahovat do chodu státu. Posvítit si na soudce musí společnou rukou státní moc: zákonodárná výkonná a soudní. A může se začít u jeho bývalého předsedy - nebo mu dát možnost emigrovat.

Právě výhodou teorie ústavního práva je, že může zůstat na čistě teoretické úrovni. Lze tedy zkoumat, jak mají být rozděleny kompetence prezidenta a vlády, aniž bychom zároveň museli navrhovat „posvícení si“ na soudce, jejich společné disciplinování všemi složkami státní moci nebo nabízení emigrace bývalému předsedovi Ústavního soudu.

Článek řeší jedinou otázku: jak lze z Ústavy odvodit pravidlo pro konkrétní střet prezidenta a vlády. Neřeší politickou vhodnost existence Ústavního soudu, osobní odpovědnost jeho členů ani prostředky nátlaku na soudce. To jsou jiné otázky a uvedené návrhy se navíc s představou nezávislé soudní moci poněkud rozcházejí.

Ani tvrzení, že prezident je prostě součástí vlády a vláda mu určuje, jak má vykonávat všechny jeho pravomoci, není samozřejmým obsahem Ústavy. Kdyby tomu tak bylo, nebylo by nutné zvlášť upravovat pravomoci prezidenta, kontrasignaci ani kompetenční spory mezi ústavními orgány. Právě vztah samostatného ústavního orgánu k vládě je předmětem výkladu.

Teoretická analýza má tedy tu příjemnou vlastnost, že nemusí každou interpretační neshodu zakončit personální čistkou. Stačí předložit soudržnější výklad než ten, který kritizujeme.

Mnoho slov o ničem. Než začneme soudit ústavní soud, musíme si uvědomit, že Baxova parta prznitelů ústavy jsou laciní slouhové hradní junty a prezidenta Pavla, který se pasovat na hlavu opozice. Od doby, kdy tzv. ústavní soud potvrdil fialové vládě okradení seniorů o valorizaci důchodů ekonomickými a ne právními argumenty, si název "Ústavní soud" nezasluhuje.

Výhodou teorie ústavního práva je právě to, že se může zabývat právní konstrukcí sporu, aniž by musela rozhodovat, kdo je „slouha“, „prznitel Ústavy“ nebo člen nějaké „junty“. Taková označení mohou vyjadřovat politický postoj, ale žádný ústavněprávní problém neřeší.

Článek se pokouší určit, jak mají být současně zachovány pravomoci prezidenta a vlády v konkrétní kompetenční kolizi. Proti navrženému řešení lze namítnout, že příliš posiluje prezidenta, vládu nebo vedoucího delegace. Pak je však třeba nabídnout přesnější výklad a ukázat, jaké pravidlo má soud použít místo něj.

Také nález o valorizaci důchodů lze právně kritizovat, například tvrzením, že Ústavní soud nahradil právní argumentaci argumenty ekonomickými nebo že příliš široce připustil zásah zákonodárce do již nastaveného valorizačního mechanismu. Z nesouhlasu s jedním nálezem však ještě logicky neplyne, že soud přestal být soudem a všechny jeho další úvahy jsou bezcenné.

Označit celý článek za „mnoho slov o ničem“ je snadné. Obtížnější je předložit vlastní řešení otázky, kdo měl pravomoc určit účast prezidenta, kdo měl vést delegaci a jak zabránit tomu, aby jedna ústavní kompetence zcela vyprázdnila druhou. Právě o takovou odbornou alternativu článek žádá.

Zkrátka, prezidentovými ústy v Ankaře večeřel lid ČR a vláda neměla právo kecat mu do toho jestli si dal jednu, dvě, tři, ... sklenky šampaňského navíc

Ano, ale pouze za podmínky, že nenarušoval fungování oficiální vládní delegace. Prezident nemůže být vyhozen, ale musí se začlenit do vládního kolektivu.

Můj návrh v podstatě nutí prezidenta se dohodnout s vládou a nenarušovat její činnost.