Ve veřejném prostoru bývá zvykem stát především kritizovat. A přiznejme si, česká legislativa k tomu často dává dostatek důvodů. O to poctivější je však pochválit vládu, když se jí podaří připravit návrh zákona, který není jen další sbírkou zbytečných nových povinností, ale pokusem odstranit některé dlouholeté problémy.

Právě tak na mě působí poslední vládní novela zákona o obcích. Pro pořádek: mám na mysli novelu zákona o obcích, kterou připravilo ministerstvo vnitra a kterou schválila vláda dne 27. července 2026. Jak by zaveršoval rozverný středoslovenský básník – Aj v lete sa maká, doba je už taká.

Větší než malé množství obcí

Česká republika je evropským unikátem. Více než šest tisíc obcí představuje obrovské bohatství místní samosprávy. Je to důkaz, že rozhodování má být co nejblíže občanům. Jenže stejná skutečnost s sebou přináší i nemalé praktické potíže. Malé obce dnes musí plnit stále více zákonných povinností, přestože často disponují jedním či dvěma zaměstnanci a tzv. neuvolněným starostou, který svou funkci vykonává vedle běžného zaměstnání.

Není divu, že řada starostů dnes tráví více času administrativou než samotnou správou obce. Dotace, veřejné zakázky, kybernetická bezpečnost, ochrana osobních údajů, krizové řízení, účetnictví či stavební agenda: to vše dopadá i na vesnici o několika stovkách obyvatel. Přitom občana příliš nezajímá, kolik úředníků obec zaměstnává. Očekává, že veřejné služby budou fungovat.

Posílení spolupráce obcí

Právě proto považuji za správný krok aktuální posílení spolupráce mezi obcemi. Sdílení odborných kapacit není útokem na samosprávu, ale naopak prostředkem, jak ji zachovat. Není přece žádnou ostudou, pokud si několik menších obcí společně zajistí právníka, projektového manažera nebo specialistu na veřejné zakázky. Naopak. Je to projev zdravého rozumu.

V české politice se často zaměňuje centralizace za efektivitu. Jenže větší úřad automaticky neznamená lepší správu. Novela zákona o obcích naštěstí nabízí jinou cestu. Neslučuje obce proti jejich vůli, ale vytváří podmínky, aby spolupracovaly tam, kde je to výhodné. To je podstatný rozdíl. Dobrovolná spolupráce je vždy lepší než nucené slučování.

Stejně pozitivně hodnotím pokračující digitalizaci. Digitalizace není módní slogan, ale nástroj, který může ušetřit čas i veřejné peníze. Každý formulář, který nebude nutné tisknout, archivovat a několikrát přepisovat, představuje malý krok k modernějšímu státu. Je až s podivem, jak dlouho jsme si na některé samozřejmosti museli počkat.

Pozornost si zaslouží také úprava pravidel odměňování zastupitelů. Toto téma bývá vděčným terčem populistických výpadů. Veřejná debata často sklouzává k jednoduchému heslu, že politikům je třeba hlavně ubrat. Jenže komunální politika není výnosný byznys. Ve většině obcí jde o službu veřejnosti, která znamená stovky hodin práce, odpovědnost za milionové rozpočty a často i značnou osobní odvahu. Jasná a předvídatelná pravidla odměňování proto nejsou privilegiem politiků, nýbrž součástí právní jistoty.

Nesamozřejmost v české legislativě

Na celé vládní komunální novele oceňuji ještě jednu věc. Nejde o legislativní exhibici. Nevznikla proto, aby si někdo mohl odškrtnout další počet schválených zákonů. Snaží se řešit konkrétní problémy, které starostové a zastupitelé dlouhodobě popisují. Přesně tak má podle mého názoru vznikat dobrá legislativa – zdola, z praktických zkušeností, nikoliv shora podle momentální politické poptávky.

Samozřejmě, ani tato novela nebude bezchybná. Žádný zákon není bez vady. O její skutečné kvalitě rozhodne až praxe. Přesto se domnívám, že tentokrát převážil zdravý rozum nad ideologií a zkušenost nad politickým marketingem. To není v české legislativě samozřejmost.

Římský řečník Marcus Tullius Cicero napsal, že „Salus populi suprema lex esto“ – blaho lidu nechť je nejvyšším zákonem.

V případě českých a moravských obcí bych si dovolil drobnou parafrázi: blaho obcí je blahem celé republiky. Když budou dobře fungovat naše města a vesnice, bude lépe fungovat i stát. A právě proto si tato novela zaslouží spíše uznání než hledání laciných politických výhrad.

Autor je VŠ pedagog, právník a bloger (Legendární Med(ium)věd). Psáno pro Lidové noviny.