Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

ÚS si nějak více a více zvyká zasahovat do výkonu čistě politických rozhodnutí. Je otázka, k čemu pak ÚS vlastně màme. Stal se místem další politické moci. Tedy màme tři mocenská centra: vládu, Hrad a ÚS. Neni to luxus na tak malý stát, a hlavně drahé na provo? Jinak soudím, že ústavních soudců bohatě stačí 5.

Jestli bych si dovolil, ono to tak uplně není Protože - a snad se nepletu, ÚS vlastně vůbec nemůže, o své vůli vstupovat do těchto a podobných sporů.

ÚS musí a vždy vyčkat, až jedna ze stran toho sporu podá ústavní žalobu, v ní uvede konkrétní důvody. A až této ústavní žalobě se ÚS nikoliv může - ale vlastně musí, věnovat. Asi by šlo i citovat, varování lidí z ÚS, aby se to nedělalo, že tyto politické spory řešit nechce.

Jinak samozřejmě, pokud už taková ústavní žaloba podána je, a ÚS jí projednává, tak se do rozhodnutí mohou projevy osobní (i politické,atd). názory soudců. Tomu se vyhnout nedá.

to Petr Hatina 7:45 --Ústava nemůže být rekonstruována Ústavním soudem-- to mohou udělat pouze obě komory parlamentu třípětinovou většinou.

Ale právě že může, v tom smyslu, že US tu sponou část Ústavy zruší a pakje povinnosti těch obou komor, parlamentu aby ji dopl nily

jak čtu Ústavu, tak prezident ke svým výletům potřebuje podpis předsedy vlády ( rozuměj něco jako povolení od rodičů v žákovské knížce). a to nezmění ani veleslavný Ústavní soud. nebo ano?

Ústavní soud může nevhodným výkladem Ústavy fungování státu zcela rozvrátit.

RE:"Miloslav Grundmann

28. 7. 2026 9:10

Ústavní soud může nevhodným výkladem Ústavy fungování státu zcela rozvrátit."

----------------

to si myslim ze nemuze, neb rozsudky US jsou sice zavazne, nicmene nevynutitelne. Tudiz stat bude fungovat dal.

Ciste za sebe, US je zbytecny prezitek, stejne jako tzv. verejnopravni media. Protoze z principu porusuji uplne zakladni pozadavek na jejich existenci=byt nestrany/apoliticky.

Cest

k M Pesat 28.7.2026 12:02

Nevynutitelnost. Ano je jeden důvod proč role celého ÚS je fiktivní - stejně jako nesmysl fikce doručení.

Proč nejsou nálezy vynutitelné? 1)protože ÚS není regulérní soud. Stojí mimo - jak sám deklaruje - normální soudní soustavu.Už i z tohoto jediného důvodu nemůže být součástí žádné státní moci 2)deklaruje sám sebe jako soud soudů = kapitální blbost.3)celá správa státu je založena na jednotlivých orgánech moci veřejné = náhražka dělby moci. 4)Tyto orgány jsou na sobě nezávislé. Vláda stejně jako ÚS jsou orgány veřejné moci. Není jediný právní důvod proč by se vláda MUSELA řídit nálezem ÚS.

Může - stejně jako všechny ostatní orgány veřejné moci - ale nemusí.

Kde končí Ústava a začíná politika? Jaksi účelově položená otázka. To je jako se ptát kde končí hada hlava a začíná ocas. Nebo mohla by slepice když má křídla létat tak vysoko jako orel? Ale důležité téma.

Ústava rozděluje právní moc píše autor. Nerozděluje. Je třeba být přesný. Lid jako zdroj veškeré státní moci rozhodl jak bude státní moc vykonávána a Ústava je toho jen zápis.

Velké nedorozumění vzniká při záměně povinnosti za právo konat. Všichni máme práva a povinnosti. Občan na sebe nebere žádnou konkrétní povinnost. Státní orgán ale svým slibem na sebe bere další povinnosti a rozhodně ne žádná práva. Copak by dávalo smysl se na svoji čest zavazovat že budu hájit svá práva? Pokud státní orgán právo má pak ono vyplývá z jeho povinnosti konat. No a prezident má možná nějaké povinnosti ale nemá povinnost je plnit – asi tak.

Ústava tedy vytváří architekturu státu píše autor. Nevytváří. Principiálně architekturu státu vytvářejí jeho občané a Ústava jejich představu ztělesňuje. Ústava a ústavní pořádek. V článku jsou odkazy na obojí. K tomuto vývoji došlo z nepochopení co ÚSTAVA vlastně je. Jaksi se stalo že ,,architekturu státu“ tedy Ústavu slovy autora článku od nějaké doby nahrazuje ústavní pořádek. Občané přijali v 1992 Ústavu ne ústavní pořádek. Kompetence orgánů v demokratickém státě. Ke sporu může dojít pouze mezi orgány moci státní a orgány územních samospráv. Ke sporu nemůže dojít v rámci jedné státní moci. Snaha ústavních soudců je do očí bijící ilegální pokus o zásah do moci výkonné. Připomínám že vláda je vrcholný orgánem moci výkonné. Ústavní soudci se zřejmě už opravdu pomátli na mysli. Přímá volba prezidenta z něj vytvořila v mysli některých občanů něco jako panovníka. To Ústava neříká. Ani volba poslanci nebyla bez problémů.

Ústava samozřejmě nevznikla sama od sebe. Je výrazem ústavodárné moci lidu. Z toho však neplyne, že „nevytváří architekturu státu“. Právě prostřednictvím Ústavy lid tuto architekturu právně vytvořil: určil jednotlivé orgány, jejich pravomoci, vzájemné vztahy a meze jejich jednání. Tvrdit, že Ústava státní moc nerozděluje, protože ji ve skutečnosti rozdělil lid, je podobné jako tvrdit, že smlouva nezakládá závazek, protože jej ve skutečnosti založily smluvní strany. Jedno nevylučuje druhé.

Stejně problematické je tvrzení, že státní orgány nemají žádná práva, ale pouze povinnosti. Přesnější je říci, že mají pravomoci a působnost. Pravomoc není soukromým právem vykonávaným v osobním zájmu jejího nositele, ale právně svěřenou možností a současně povinností jednat jménem státu. Prezident tedy nemá „právo“ jmenovat ministra ve stejném smyslu, v jakém má občan právo vlastnit dům. Má však ústavní pravomoc, kterou může vykonávat pouze za podmínek stanovených Ústavou.

Ani tvrzení, že kompetenční spor nemůže vzniknout uvnitř jedné složky státní moci, není samozřejmé. Jednotlivé orgány výkonné moci nejsou jediným orgánem. Mají rozdílné pravomoci a mohou se přít právě o jejich hranice. Rozhodující proto není, zda oba formálně náležejí k výkonné moci, ale zda právní řád každému z nich přiznává určitou samostatnou kompetenci.

Jiná otázka je, zda spor o účast prezidenta na summitu NATO skutečně takovým právním kompetenčním sporem je. Právě zde mám o postupu Ústavního soudu pochybnosti. Ne každá neshoda mezi prezidentem a vládou je kompetenčním sporem a ne každé politické rozhodnutí uvnitř výkonné moci musí být převedeno na ústavněprávní otázku.

Problém není v přímé volbě prezidenta, ale v tom, že určité segmenty státu jdou na ruku nekompetentním přáním generála Pavla (čti Koláře). Tragickou úlohu v tom sehrává zejména Baxova parta, která si bůhvíproč říká ústavní soud. Opravdu si myslíte, že by například přímo zvolený prezident, třeba Rakušan, se choval jinak ne-li hůře? Problém je v ústavním soudu, z kterého se politizací stala rota prznitelů ústavy. Nepřemýšlejme tedy o změně způsobu volby prezidenta, ale o změně postavení ústavního soudu, aby se věnoval tomu k čemu byl vytvořen. Tedy aby posuzoval, zda přijaté zákony jsou v souladu s ústavou a nesnažil se usurpovat si jako součást hradního štábu kompetence vlády a sněmovny zvolené v demokratických volbách.

To by se na ÚS nesměl obracet kdekdo, kdo v PS prošvihne hlasování ...

RE:"Miloslav Grundmann

28. 7. 2026 12:02

V závěru se tedy patrně shodujeme, že přímá volba posílila představu prezidenta jako samostatného nositele politického mandátu."

------------------

prima volba nic neposilila, to by se to muselo projevit/napsat v Ustave=Cesky prezident je i nadale kladec vencu/prestrihovac stuh

Cest

Jen bych si dovolil jedno doplnění. Že totiž při bližší analýze Ústavy zjistíme závažný nepoměr. Že totiž je zde velice dlouhý a podrobný výčet konkrétních pravoMocí prezidenta (viz články 52 a 53 ),

ale když budeme hledat podobný výčet pravomocí vlády (které se věnuje Ústava od čl.67), zjistíme (doslova s hrůzou) že tam chybí.

Resp. tedy - dal by se za tomu podobný odkaz považovat čl. 79 ".. Ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem."

- čímž je tedy delegována pravomoc parlamentu (protože to je parlament, kdo hlasuje o zákonech), aby vládě tyto konkrétní pravomoce - přiděloval.

Jenomže - zákony mají nižší právní účinnost než Ústava. Tudíž se dostáváme k dosti závažnému nepoměru, že to je prezident kdo může podávat ústavní kompetenční žaloby na vládu - protože jeho pravomoce jsou v Ústavě konkrétně vyjmenovány. Ale opačně nemůže vláda podávat na prezidenta, ale ani se pořádně bránit, vůči jeho nárokům,

protože její konkrétní pravomoci tamo nejsou..

Takže otázka stojí, když už bude nyní stejně ÚS rozhodovat - zda by nestálo za to aby vláda podala ústavní protižalobu, a domáhala se toho, aby byla celá ústava rekonstruována, a tato nerovnováha napravena.

Ale jak , to by taky stálo za další diskuzi.

Jednotlivé ústavní orgány nemají rovnocenné ani symetricky vymezené role. Prezident republiky disponuje převážně jednotlivými, konkrétně vyjmenovanými pravomocemi. Naproti tomu vláda je podle čl. 67 Ústavy vrcholným orgánem výkonné moci. To je obecné kompetenční vymezení, které je samo o sobě silnější než pouhý seznam jednotlivých oprávnění a nepotřebuje jejich vyčerpávající výčet v ústavním textu.

Zákony proto vládě její základní postavení teprve „nepřidělují“. Pouze konkretizují, prostřednictvím kterých ministerstev a správních úřadů a v jakých oblastech se již ústavně založená výkonná moc vykonává. Prezident naproti tomu nemůže své pravomoci odvozovat z obecné představy, že zastupuje stát nebo že byl přímo zvolen; musí je opřít o konkrétní ústavní ustanovení.

Rozhodující ovšem bude, jak tuto konstrukci vyloží Ústavní soud. Správný výklad Ústavy nemá pouze rozhodnout jeden aktuální spor, ale měl by také minimalizovat budoucí konflikty, kompetenční paradoxy a možnost vzájemného blokování ústavních orgánů. Právě zde vidím skutečné nebezpečí: pokud Ústavní soud přijme výklad, podle něhož může prezident z jednotlivých formulací Ústavy odvozovat stále nové nároky vůči vládě, zatímco obecné postavení vlády bude oslabeno, nevytvoří rovnováhu, ale trvalý zdroj ústavního chaosu.

Vláda proto podle mne nepotřebuje „protižalobu“ ani rekonstrukci celé Ústavy. Potřebuje především, aby byla Ústava vykládána jako logický celek: vláda jako vrcholný orgán výkonné moci řídí její výkon, zatímco prezident vykonává pouze ty pravomoci, které mu Ústava skutečně svěřuje.

Ústavní soud by se s žádostí prezidenta o jednání NATO v Ankaře neměl vůbec zabývat a vrátit to politikům zpět. Navíc když z výkonu své funkce prý není zodpovědný a za něho odpovídá kdo ? Vláda, nebo " všechen lid" ?

Tak se dá také shrnout obsah článku.

K té poslední větě autora: Občané, přijďte teda k volbám, vhoďte nám ten lístek s kandidáty určenými naším sekretariátem, my politici se už nějak dohodneme a pak už se nám do ničeho nepleťte. A za 4 roky na shledanou.