Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Tak jako vždy strašidelně dlouhé a nečtivé. V jedné pětině rozsahu by se dalo vše podstatné nabídnout.

Státní dluhopisy v držení občanů jsou finančním stabilizujícím prvkem. Naopak zahraniční dluhy a bankovní státní půjčky jsou faktorem rizikovým. Příkladem je Japonsko, které má svůj státní dluh pod japonskou střechou a nemusí se ohlížet na účelové ratingy dluhové služby, které fungují jako prostředek pro vyšší ždímání státních financí.

problem je pujcit fi-jalovym zlodejum,

ktori za to nakoupi vojenske kuchyne za 60 mega a podobne !!

To je obecný problém, cizí love se lehce rozhazuje. Navíc když néco skončí i ve vaší kešeni. Ačkoliv je to nemoràlní.

a ještě státní dluhopisy obchodovat na veřejném trhu, aby v tom jeden nezůstal do splatnosti zamknutý a mohl podle potřeby ukládat a vybírat

To by bylo dobré pro investora, ale špatné pro měnovou politiku státu. Likvidita dluhopisů má totiž proinflační účinky.

Bankéři, finančníci a politici ( a jejich příznivci, úžasní podnikatelé se státními zakázkami) jsou na jedné lodi, občané na druhé. 100 Kč dnešních = 10 Kč r. 1993. To je ohromná finanční stabilita ! Dluhopisy pro občany jsou jen drobty ze stolu hojnosti, kde sedí banky a politici. Druhá věc je, kdo ty dluhopisy koupil. Určitě ne nějaký Pepan nebo Máňa z Blátivé Lhoty.

a ještě státní dluhopisy obchodovat na veřejném trhu, aby v tom člověk nezůstal do splatnosti zamknutý a mohl podle potřeby ukládat a vybírat, ať už se ziskem nebo ztrátou

Z hlediska měnové politiky to není dobrý přístup. Pokud jsou dluhopisy nelikvidní, vedou ke snížení inflace. Likvidita dluhopisů na sekundárním trhu by naopak působila proinflačně. Takže ne, to dobrý nápad není.

Jistota investice do čehokoliv je daná hlavně tím, zda ten, do koho investujete, je schopen fér hry. Tady si nejsem jist.

souhlas, pokud nakoupi polni kuchne za 60 mega, je to zlodejna !!

Státní dluhopisy vypsané Schillerovou, resp. jí proklamované, jsou logickým důsledkem jejího (a Babišova) předchozího vládnutí. Oni dva rozházeli za covidu mezi lidi tolik peněz, že způsobili následnou inflaci až 30% v krátkém období. Zároveň ale dramaticky stouply úspory domácností. Ty začaly tím, že nebylo kde a jak utrácet (mimo nemovitostí) kvůli lockdownům, pokračovaly vzniklou nejistotou (inflace a výkyvy cen energií). Nyní úspory dosáhly rekordní výše, v podstatě nemající v Evropě obdoby. Je tedy správné, že chcou od lidí tyto peníze stáhnout. Jde o obchod typu - dali jsme vám fůry peněz (na dluh okolo 4%, který vy budete splácet), následně jsme je o 30% znehodnotili (inflací), nyní si je od vás rádi půjčíme a vrátíme je znehodnocené o dalších 10% a zhodnocené o 4,5%. No, nekupte to .... podobné triky dělají všechny státy Evropy. Výsledek? Astronomický růst cen nemovitostí.

Problém české inflace nezačal až covidem a už vůbec ne až vládou Petra Fialy. Jeho hlubší příčina vznikla dříve, zejména v období kurzového závazku ČNB, kdy se do české ekonomiky dostalo mimořádné množství korun. To byl zásah, který sice měl své dobové měnově-politické zdůvodnění, ale zároveň významně zvětšil peněžní masu v ekonomice a vytvořil prostředí pro pozdější inflační tlak.

Covidové rozhazování pak bylo druhou ranou. Vláda Andreje Babiše a Aleny Schillerové v době covidu skutečně pustila do ekonomiky obrovské množství peněz, často velmi plošně a bez dostatečné vazby na reálnou ztrátu příjmů. Domácnosti nemohly normálně utrácet, část peněz se přelila do úspor, část do nemovitostí a část vytvořila odloženou spotřební poptávku. Když se ekonomika znovu otevřela a k tomu přišel energetický šok, inflační vlna už měla připravený velmi silný domácí základ.

V tomto smyslu je pojem „Babišova drahota“ věcně obhajitelný. Ne proto, že by inflaci způsobil jediný člověk nebo jediná vláda, ale proto, že právě Babišova vláda přidala k už existujícím měnovým nerovnováhám masivní fiskální impuls. Fialova vláda tuto inflační vlnu zdědila. Lze jí vyčítat některé pozdější kroky, komunikaci nebo nedostatečnou odvahu v rozpočtové politice, ale nelze poctivě tvrdit, že tuto inflaci primárně vyvolala.

Státní dluhopisy pro občany proto nejsou samy o sobě špatný nástroj. Problém je spíš v širší logice: nejprve stát a centrální banka vytvoří přebytek peněz, poté inflace znehodnotí úspory a nakonec stát občanům nabídne, že si od nich tyto peníze půjčí zpět. To není česká specialita, podobně postupuje mnoho států. Ale pokud chceme být přesní, český příběh nezačíná u současné vlády. Začíná dlouhým obdobím měnového uvolnění, pokračuje covidovým rozhazováním a teprve potom přichází politická hádka o to, kdo za drahotu může.

Nic proti obsahu článku. Ale právě proto se ptám, proč autor nepatří k poradcům ministryně Schillerové (nebo jím je a zde si získává oporu pro rady, které jí dává?)

Nikomu se nevnucuji a nejsem ničí poradce. Jsem nezávislý komentátor, který si ponechává jednu důležitou výhodu: může pochválit i kritizovat kohokoliv podle toho, zda mu konkrétní krok připadá rozumný nebo chybný.

Navíc státní dluhopisy mou podporu nepotřebují. Češi si je už zjevně oblíbili sami. Smysl mého článku byl trochu jiný: neobhajovat státní dluhopisy jako takové, ale ukázat, že za nimi je určitá zdravá finanční logika, kterou by bylo možné rozšířit.

Pokud stát dokáže část svého dluhu financovat přímo u domácností, srozumitelně, bezpečně a za férových podmínek, má to několik výhod najednou. Nestojí ho to žádný nový výdaj, protože dluh by stejně financovat musel. Současně tím posiluje domácí stabilitu veřejných financí, protože větší část státního dluhu drží vlastní občané, nikoli pouze anonymní finanční trh.

A politicky by to mělo ještě jednu vedlejší výhodu: vláda by lidem nenabízela jen výzvy k šetření nebo nové daně, ale konkrétní nástroj, jak se mohou podílet na financování státu a zároveň z toho mít přímý užitek. To je přesně ten typ opatření, který může být ekonomicky rozumný a současně politicky srozumitelný.

Takže ne, není to žádná skrytá poradenská činnost. Je to prostě návrh, který podle mého názoru dává smysl bez ohledu na to, kdo je právě ministrem financí.

Tou poslední větou to autor dokonale zazdil. Veřejná politika přece nikdy neprodukuje výnos. Pouze rozdává z veřejných prostředků.

A mám jisté pochybnosti o výhodnosti dluhopisů s výnosem 4,5%. Vláda najela na vlnu rozhazování a inflace vesele poroste. Moc bych se divil, kdyby na konci volebního období (kdy dojde k uplácení voličů a rozhazování bude eskalovat) byla inflace pod osmi procenty. Za takové situace je dluhopis s výnosem 4,5% hluboce ztrátový.

nevolte fi-jalove zlodeje, ale podnikatele !!