Asi jste také slyšeli, že výrazný motoristický poslanec Filip Turek chce podat na prezidenta republiky soukromoprávní (!) žalobu na ochranu osobnosti. Různí opoziční politici a voliči si z Turka v souvislosti s tím tropí žerty, že prý nerozumí právu a raději by měl opravovat veterány. Údajně prý takovou žalobu podat nemůže. Pro přehlednost si kritiku rozdělme do dvou skupin.

Ti méně erudovaní či právem skoro nepoznamenaní píšou, že prezidenta je možno popotahovat jenom za velezradu u Ústavního soudu. A takový návrh k našemu soudu soudů může podat výhradně Senát. A pak se potutelně táží: kolik senátorů má dnes hnutí Motoristé sobě? Ha, ha, žádného, šach mat.

Zde nutno pedagogicky osvětově reagovat. Přátelé, nutno rozlišovat. Jednak je tady rovina veřejnoprávní – ústavní institut velezrady, a zde má Filip Turek opravdu smůlu. A je tomu tak dobře, je to krajní institut, který skutečně může aktivovat výhradně horní parlamentní komora ve zcela mimořádných případech a rozhoduje ji citovaný Ústavní soud až v Brně. A pak je zde rovina soukromoprávní (občansko-právní) žaloby. A zde má Turek docela nabito.

Samozřejmě, že poslanec Turek může na prezidenta Petra Pavla podat soukromoprávní žalobu. Ostatně stejně jako ji může podat kdokoliv (jiný občan ČR, ba i cizinec, dokonce i ze zemí mimo Evropské unie), třeba kdyby mu náš prezident například dlužil peníze nebo nechtěl zaplatit zničené sako nebo mobil (nebo jinou náhradu škody).

Koho přesně žalovat?

A pak je tu erudovanější skupina dvě, která uznává, že na prezidenta dnes možno podat civilně-právní žalobu. Ti zase artikulují, že nemožno žalovat přímo prezidenta Pavla (jak to zamýšlí Turek), ale že se má správně žalovat Česká republika, zastoupená ministerstvem financí.

Potažmo následuje gejzír humoru, že se pak Turkovi omluví Alena Schillerová jako ministryně financí. A soud jí nařídí, že místo krmení pávů mu pak o víkendu pomůže s opravou veteránů, u čehož mu bude recitovat omluvu za prezidenta, který se ve stejný čas bude v klidu projíždět na motorce, všem Motoristům ku vzteku.

Ale již vážněji.

Opakované tvrzení, že pokud by Filip Turek podal žalobu na ochranu osobnosti kvůli výrokům prezidenta republiky, musel by výhradně (!) žalovat stát zastoupený ministerstvem financí, je právně nesprávné a míchá dohromady dva zcela odlišné režimy odpovědnosti.

Odpovědnost státu zastoupeného ministerstvem financí se uplatní výhradně v případech odpovědnosti za výkon veřejné moci, tedy zejména:

• za nezákonné prezidentovo rozhodnutí nebo

• za nesprávný úřední postup (včetně nečinnosti)

Jenže pro naši problematiku je zásadní, že ochrana osobnosti podle občanského práva stojí mimo tento režim. Zde se nezkoumá „výkon veřejné moci“, ale zásah do osobnostních práv konkrétní fyzické osoby. Zde poslance Turka, kterého údajně urazil prezident republiky.

Jak uznala i dřívější česká judikatura, prezident nerovná se (ani rovnat nemůže) český stát v každém projevu.

Klíčová otázka zde tedy zní: Jednal prezident jako orgán veřejné moci, nebo jako fyzická osoba ve veřejném prostoru? A právě zde se rozpadá konstrukce o povinné (jedině možné) žalobě na ministerstvo financí.

In medias res: pokud prezident republiky pronese hodnotící soud, použije expresivní či osobní formulace, komentuje osobu či událost bez vydání právně závazného aktu, pak zákonitě nejde o výkon veřejné moci, ale o osobní projev fyzické osoby ve veřejné funkci. V takovém případě není žalovaným stát, ale konkrétní osoba – tedy prezident republiky jako fyzická osoba. Opakuji civilní žalobou, žádnou „velezradou ani vlastizradou“.

Ostatně ani v kauze „Peroutka“, kterou Turkovi odpůrci (resp. odpůrci civilních žalob na prezidenta) rádi operují, brněnský ÚS neřekl, že za všechny prezidentovy výroky odpovídá náš stát. Naopak správně řekl, že pouze pokud se jedná o výroky bezprostředně související s výkonem prezidentovy funkce, tak za ty odpovídá stát.

Civilní žaloba žije vlastním životem

Sečteno: máme za to, že i prezident může být žalován civilně. Je sice pravda, že prezident má procesní veřejnoprávní (ne soukromoprávní) imunity, a že projevy v ČR (doufejme nadále) požívají široké ochrany svobody projevu, nicméně to neznamená, že by žaloba na ochranu osobnosti byla automaticky vyloučena nebo že by se výhradně „překlápěla“ do odpovědnosti státu. Zjednodušeně shrnuto: jde-li o nezákonné rozhodnutí (výkon veřejné moci) nutno žalovat stát / ministerstvo financí. Naopak za prezidentův urážlivý nebo excesivní výrok nutno žalovat přímo prezidenta. Takže právníci Filipa Turka budou muset na lékárenských vahách vážit, které ingredience přesně z „prezidentského guláše“ zažalují. Nicméně to již závisí na jejich profesní zručnosti.

Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno – civilní žaloby přímo na prezidenta podávat možno!

Autor je VŠ pedagog, právník a bloger (Legendární Med(ium)věd). Psáno pro Lidové noviny.