Národní rozpočtová rada konstatovala, že se naplňuje její předpověď o chybně sestaveném rozpočtu na letošní rok. Jeho příjmy byly nadhodnoceny a výdaje podceněny. Což jen dokresluje chabý výkon vlády SPOLU v rozpočtové oblasti.

NRR konkrétně poukazuje na to, že navržený rozpočet pro rok 2025 neobsahoval v dostatečné výši prostředky na „obnovitelné“ zdroje energie. Pro poskytnutí příslušných dotací tak bylo nutno sáhnout do rozpočtové rezervy, která je tím pádem už v podstatě vyčerpána. A to není jediný problém letošního rozpočtu. Potvrzuje se totiž také loňské varování NRR před příliš optimisticky nastavenou výší příjmů z emisních povolenek. Již dnes je přitom jasné, že z nich doputuje do státního rozpočtu jen asi polovina z plánovaných 30 miliard.

Jde tak o další kamínky do mozaiky dávající skutečný obraz toho, jak moc se liší tvrzení koalice SPOLU o „ozdravování našich financí“ od reality. Dalším kamínkem je třeba také fixlování se státním rozpočtem za rok 2023, kterého se vláda pod vedením SPOLU dopustila tím, že uměle (nebo spíše neuměle) snižovala jeho schodek. Jednak tím, že neoprávněně započetla do rozpočtových příjmů celou dividendu ČEZ (místo 25 si připsala 54 miliard) a jednak vyvedením deficitu státních fondů mimo rozpočet. Kdyby takto vedli účetnictví nějaké firmy její manažeři, skončí nejspíš v kriminále…

Asi nejnázorněji však vykresluje ekonomické neumětelství vládní sestavy kumulovaný schodek státního rozpočtu, který po ní zůstane. Činí nominálně (včetně plánovaného deficitu na letošek) 1,161 biliónu korun. Což je opravdu skvělá vizitka pro „rozpočtově odpovědnou“ vládu. Obzvláště v porovnání s tou „rozhazovačnou“ pod vedením Andreje Babiše, která dokázala zatnout rozpočtovou sekeru „pouze“ do hloubky 813 miliard. Pravdou, je že toto porovnání je poněkud zkreslené tím, že nezohledňuje inflaci. Po jejím zahrnutí sice klesnul kumulovaný deficit vlády Petra Fialy pod magickou hranici bilionu korun, když dosáhl 897 miliard. Je to však stále o více 100 miliard více než u kabinetu předchozího, který nám zařídil „reálný“ schodek 777 miliard. Ovšem i to je naprosto strašlivé číslo. Obě vlády by zkrátka za své hospodaření zasloužily vykrákat za uši, přičemž ta současná ještě vytahat za nos.

Když se člověk podívá na vládu Petra Fialy, tak ho ale její tragický rozpočtový výkon ani nemůže překvapit. Nesedí v ní totiž jediný ekonom. Přitom už v době, kdy vznikala, bylo naprosto jasné, že bude muset naši zemi řídit v mimořádně složitých ekonomických podmínkách způsobených jednak končícím covidem a jednak rychle rostoucími cenami energií roztáčejícími kola inflace na plné obrátky. Za této situace nevzít do vlády ekonoma je mírně řečeno zarážející. Dle mého soudu však dostaly před zájmy země přednost zájmy stranické. Konkrétně tedy nutnost Petra Fialy „splácet“ vnitrostranické dluhy, a tak se stal ministrem financí Zbyněk Stanjura, zatímco jediný použitelný ekonom v dresu SPOLU Jan Skopeček vyhlašuje coby místopředseda sněmovny přestávky na oběd.

Ale zpět ke konkrétním výsledkům SPOLU a k její úspěšnosti v „ozdravování financí“. Místo aby se pokusila omezit rostoucí výdaje rozpočtu, připomíná její konání spíše aplikaci metody „pouštění žilou“ realizovanou ve formě zvyšování daní. Pravdou je, že je-li pouštění žilou aplikováno správně, tak své léčebné výsledky má. Ale nelze také podceňovat jedno jeho podstatné riziko. Nemocný může vykrvácet. Což je ostatně akutní i v dnešní době.

I naše peněženky totiž krvácejí…

Psáno pro deník TO