Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

stagnace a nefunkčnost rozhodovacích systémů

Systém řízení státu za KSČ byl promyšlený a teoreticky správný. Byl však založen na zhovadilé představě, že každý dle svých schopností a každému dle jeho potřeb. Nemohl tedy v praxi fungovat. KSČ jako vrcholná a jediná moc řídila stát prostřednictvím jen jí podřízených institucí, úřadů.

Dnešní způsob řízení státu jen předstírá teorii demokracie a práva. V praxi je založen na stejně jen jinak zhovadilé představě a to, že dříve straně podřízené úřady ho budou řídit sami. Kontinuita ,,práva" pak svojí zhovadilostí již zmíněnou zhovadilost jen umocňuje. Těmto úřadům se dnes říká orgány moci veřejné, OMV. Veřejná moc je autoritativní (v důsledku zhovadilé kontinuity práva). V důsledku to znamená, že každý úřad, instituce, které si jaksi přiznaly, nebo se zmocnily statutu OMV si bez jakékoliv skutečné kontroly dělají co chtějí. Pro chod státu nejsou podstatné zákony, ale vyhlášky a další pokyny vydávané těmito orgány. Pro represi vůči zbytku společnosti jim pak slouží přestupky a tresty na jejich základě. Ve státě, který se vydává za demokratický a právní, takový systém je možná ještě více nefunkční než předešlý.

Závěr: jen systém postavený na principu dělby moci může být funkční; tedy každá instituce musí být podřízena a řízena hlavou dnes již ne jedné moci, ale jen jedné ze tří, zákonodárné nebo výkonné nebo soudní.

Někam vám v tom zmizeli volení zástupci, z nichž jen někteří patří k moci zákonodárné. Ti ostatní mají kontrolovat úřady a instituce, občas i s pomocí moci soudní.

Volení zástupci, ať již na úrovni státu nebo obce, v tom zmatku mají praktický význam jen když jsou ve stejnou dobu orgány moci veřejné. Jinak je význam jejich role v ČR velmi omezený.

Co kdo MÁ DĚLAT není směrodatné. Směrodatné je co kdo DĚLÁ a jakou moc mu k tomu společnost uzná. Mluvit o ,pomoci moci soudní ́ je o ničem a skoro legrační. V právním státě soudy nepomáhají, ale rozhodují.

A to rozhodnutí může někdy pomoci těm voleným zástupcům, pokud se tito snaží.

Někdy ano, někdy ne?

Opakuji, soudy nejsou od toho, aby někdy pomohly. Soudy rozhodují. A když instituce, která si byť se souhlasem společnosti říká soud, nerozhoduje, není to soud. Nazvu-li jezevce koněm, z něj koně neudělá.

Je tak těžké toto pochopit?

Není, pouze se míjíme.

U nás soudy většinou škodí, protože rozhodují v zájmu nevolených menšin!