Jiří Paroubek se konečně vyjádřil k výsledku parlamentních voleb, v nichž sice jeho sociální demokracie „utrpěla vítězství“, ale nikoli takové, které by jí dokázalo otevřít dveře do Strakovy akademie. Na svém blogu na serveru Aktuálně.cz se expředseda ČSSD vyjádřil jednak v tom smyslu, že za „nevýhrou“ soc. dem. stojí pasivita a nedostatek idealismu samotných lídrů strany, tradičního viníka ale našel také v nepřízni médií a útokům proti němu osobně. Sdělovacím prostředkům se podle něj prý podařilo vytvořit dojem, že republika by pod vedením ČSSD směřovala do podobné krize, v jaké se potácí Řecko. Postoj většiny médií ke své osobě pak nazval doslova „štvanicí“.

V čem Paroubek má a nemá pravdu? Jisté je, že tři strany,. které dnes zasedají v koaličních křeslech, svou předvolební rétoriku vyhranily proti kampani sociálních demokratů. Na druhou stranu ČSSD se stejnou vervou polepila republiku plakáty, kde varovala voliče před nebezpečím hrozícím z případné volby ODS, TOP 09 a VV. V tom směru si obě party nemají co vyčítat. Fakt je, že Jiří Paroubek osobně se na billboardech své strany zaklínal takovou spoustou sociálně líbivých slibů, že i člověk méně ekonomicky fundovaný musel dojít k podezření, že se tu slibuje nesplnitelné. Tento nedostatek realismu byl, myslím, hlavním důvodem nečekaného poklesu soc. dem. procent.

Co se týče médií, má Jiří Paroubek pravdu v tom, že pro velkou část novinářů se stal hromosvodem, symbolem papalášství a do jisté míry i jakýmsi reliktem zosobňujícím časy předlistopadové. Jiří Paroubek tomu nahrává svým vzezřením a působením, jímž jakoby spíše hrál na retro pocity svých voličů, navozoval, i když nejmenovitě, dojem, že s jeho volbou se vrátí sociální jistoty, na něž si mnozí s láskou vzpomínají z dob svého mládí před rokem 1989. Paroubek by tedy měl poctivě vědět, že tuto image „retro“ politika si budoval sám a cílevědomě, političtí oponenti a také novináři to jen využili a nasadili mu psí hlavu všeho špatného, co předchozí režim znamenal.

Na druhou stranu, média tyto volby ve své většině opravdu stála na straně stran dnešní rodící se koalice. Našli bychom desítky přešlapů, kdy novináři neudrželi své názory na uzdě a zapomněli na profesionální nestrannost. Dávat ale vinu za volební výsledek jen jim, by bylo nesprávné. Média přece jen tolik moci nemají. Stačí jeden malý příklad: Mezi voliči dvou nových stran – TOP 09 a SPOZ (bez ohledu na to, že jedna dostala 17% a druhá něco přes 4%) drtivě dominovali mladí lidé, často prvovoliči. Řídili se spíše intuicí a kreativním přístupem ke světu, daným jejich věkem. Určitě nedali na hlas převzatý mechanicky z novin. Oni totiž příslušníci této generace noviny téměř nečtou, a pokud vůbec, pak snad zpravodajství, určitě ne komentáře, které Jiřímu Paroubkovi nejvíc leží v žaludku.

(Psáno pro Česká média)