27.5.2022 | Svátek má Valdemar


SPOLEČNOST: Jednoznačný vítěz - politický marketing

3.11.2017

Česko se snaží vždy dorovnat Západu. Výsledek letošních parlamentních voleb dokázal, že se Češi skutečně nacházejí v srdci Evropy. Jako všechny okolní země procházejí krizí vlastní identity. Tuto krizi charakterizuje ztráta víry v racionálno v politickém životě. Rozum je nahrazen pocitovostí a vášněmi. Tam, kde jsou vášně, vládnou obrazy a představivost. Přání založené na představivosti je pak živná půda pro marketingové specialisty. Jak kdysi dávno poznamenal Kundera, z ideologie se stává imagologie. Ze světa myšlení se politika dostává do oblasti obrazů a snů.

Francouzský historik Raoul Girardet ve své famózní knize Mýty a politické mytologie (1986) ukazuje, že když je společnost rozčarovaná nebo znepokojená, uchyluje se k mýtům jako k řešení. A právě toto se stalo i v české společnosti. Vize, že doženeme Západ alespoň v materiální rovině, je v nedohlednu. Navíc i Západ se zmítá v krizi. Radikální strany rostou jako houby po dešti. Evropská unie těžko hledá sama v sobě směr a cíl, navíc se přidávají separatistické požadavky, a to jak v Katalánsku, tak brzy i v severní Itálii. Navíc Amerika, coby dlouholetý spojenec Evropy, se uzavírá do sebe s tím, že chce raději řešit své vnitřní problémy, a pokud už se chce geopoliticky angažovat, směřuje svoji pozornost spíše na Asii. Ani Rusko se nezdá, že by nás mělo zachránit, protože se taktéž zaměřuje na Sýrii, Írán a aktuálně na Saúdskou Arábii. A pak jsou tu vlastní evropské problémy, před kterými si Evropané zakrývají oči. Je jich spousta, jen namátkou: vysoké zadlužení, chudnutí a stárnutí populace, mizející střední třída, imigrace a neschopnost začlenit neustálý příliv uprchlíků, islámský terorismus. A tak je Evropa ponechaná svým vlastním problémům a Česko s ní. Je těžké hledat někde pomoc racionálními způsoby.

A právě v takovýchto momentech nastupuje mýtus osobnosti či hrdiny, který nás má vyvést z krize. Tento mýtus stojí podle Girardeta na čtyřech různých sloupech: mýtus jednoty, mýtus zachránce, mýtus zlatého věku a mýtus komplotu. Je velmi jednoduché přiřadit jednotlivým stranám, jež v letošních volbách uspěly, mýty, které použily na své voliče. Zastavme se u mýtu zachránce, protože ten je nejdůležitější. V Evropě nastupuje trend, a Francie je toho dobrým příkladem, kdy tradičním stranám odpadají voliči. Jde o strany, které byly vybudovány na silném společném ideovém základě. Představitelé těchto stran byli pouze nositeli myšlenek a mohli být kdykoliv nahrazeni někým jiným ze stranického aparátu. Tato vize však již vyčpěla. Dnes je poptávka po silném hrdinovi, který spíše než politické hodnoty zosobňuje sám sebe a svoji dokonalost. Zachránce ví lépe než ostatní, co je třeba.

Tři jasní vítězové voleb Babiš, Okamura a Bartoš tyto charakteristiky splňují. Výjimku tvoří ODS, kde je do role lídra a zachránce stylizován Václav Klaus mladší. Je zajímavé doplnit zde ještě dva typy zachránců, které Girardet rozlišuje: hrdiny normality, kteří slibují zachování stejné společnosti, jako byla dosud, a hrdiny výjimečnosti, kteří naopak tyto zavedené normy chtějí bourat. Tyto volby jasně ukázaly, že v naší zemi je poptávka po zachráncích všeho druhu. Političtí marketéři měli jednoduchou práci: stačilo už pouze nabídnout své cílové skupině zachránce, kterého očekávala. Marketéři nám prodali svoje sny. Dobře věděli, jaká je poptávka. Uchylování k mýtickým postávám je vždy neklamným znakem toho, že se společnost transformuje do jiné, nové společnosti, která přetrhává pouta s minulostí. Volby 2017 znamenají, že Česko vstoupilo do nového 21. století. Doba „devadesátek“ již nenávratně skončila.

LN, 1.11.2017



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!