Ayaan Hirsi Aliová je nizozemská aktivistka, spisovatelka a feministka, původně ze Somálska. Je členkou nizozemské Lidové strany pro svobodu a demokracii, což je středopravá a spíše konzervativní politická strana. Je manželkou slavného britského konzervativního historika Nialla Fergusona, který se kvůli ní nekonzervativně rozvedl.

Pracuje pro Hoover Institution – kalifornská konzervativní organizace zabývající se svobodnou společností. Paní Aliová má také „částečný úvazek“ u think-tanku American Enterprise Institute, což je nezisková konzervativní nadace z Washingtonu, zabývající se sociálními problémy, především chudobou. Think-tanku prezidentuje Robert Doar a jiní lidé především z bývalé administrativy George W. Bushe (dnes je označujeme za umírněné republikány).

Islám opustit…

Ayaan Hirsi Aliová (51) je feministkou jaksi z druhé strany, tedy, nebojuje za rovnoprávnost žen, nýbrž proti omezování vzdělávání žen, mrzačení ženských pohlavních orgánů, proti nuceným sňatkům, vraždám ze cti, apod., tedy zejména proti projevům islámského náboženství, na které není naše civilizace úplně tak zvědavá. Aliová bývala sama do roku 2002 muslimskou, dnes se označuje za ateistku.

Mediální model „asimilované a napravené muslimky“, tedy člověka vychovaného v silně patriarchální, či přesněji řečeno, v moderní africké kmenové společnosti, a v důležitých momentech v naprosto odlišné kultuře, je sice navenek vydařený, nicméně si musíme uvědomit, že jde o následek vzdání se výchovou vštěpeného náboženského rámce. (Toho je v plném rozsahu schopen jistě málokdo.)

Nejde tedy o „umírněnou“ muslimku, která se vzdala některých, pro nás nepřijatelných kulturních pozic, nýbrž o člověka, který došel k závěru, že islám není se západní kulturou jednoduše kompatibilní, a chce-li v naší kultuře prožít neexotický a naplněný život, nezbývá jí, než se sporných stereotypů nadobro zbavit. Člověku se chce napsat, že se přizpůsobila, jenomže ona se islámu vzdala – opustila ho.

…nebo naopak

Na chlup stejný původ má členka Sněmovny reprezentantů USA Ilhan Omarová (38), která je také ze Somálska a také se narodila v hlavním městě Mogadišo.

Omarová je však oproti Aliové progresivistickou aktivistkou a hrdou propagátorkou islámu. Rozdíl mezi Holanďankou Aliovou a Američankou Omarovou je tedy patrný hlavně v ideových východiscích.

Omarová nemá pěkný vztah k existenci státu Izrael („Izrael zhypnotizoval svět, ať Alláh probudí lid a pomůže mu vidět zlé skutky Izraele.“) Když byla obviněna z antisemitismu, odpověděla, že jde o fanatické hodnocení. „Tato obvinění jsou neopodstatněná …“. Vysvětlila, že jde o příkré hodnocení jejích slov, vycházející z nepravdivých vzorců, které její kritici o islámu mají.

Srovnání těchto východisek, tedy ze strany Omarové jakási hrdá obhajoba islámu, stojící na poznáním, že islám do USA (do Evropy) patří, a ze strany Aliové jde o opuštění islámu a konverze k ateismu, stojí jistě za hlubší úvahu.

Kdo páchá násilí?

Aliová tvrdě kritizuje evropskou politiku multikulturalismu, tvrdí, že selhala. To víme… V rozhovoru z letošního 15. února hovoří o změně Západní Evropy, která navenek působí přívětivě k ženám, přitom muslimským exodem v minulých letech se zde dramaticky změnil reálný vztah mužů k ženám. Podle ní násilí na ženách zásadně přibylo.

Tuto změnu přinesli nově příchozí muži ze zemí, kde islám převládá.

Poukazuje především na bezpečnost ve veřejných prostorách. Dříve byla nebezpečná místa spojená s vyšší mírou kriminality ženám dobře známá a evropské ženy se jim mohly snadno vyhnout. Dnes však na ně čeká násilí vlastně všude. Aliová hovoří o různých formách verbálního, či fyzického násilí přímo na ulicích a za bílého dne, počínaje od urážlivých nabídek k sexu, přes záměrné skupinové doteky na intimních místech, až po sexuální útoky završené znásilněním. Je to rozšířená praxe ve velkých městských aglomeracích hlavně ve Velké Británii, Švédsku, Francii a v Německu. Podle Aliové mají útoky obyčejně kriminální (postižitelný) charakter, ale přesto jde o zhoubné kontury zla, které z části postupně přejímají i původem evropští muži. Takový rozsah násilí samozřejmě mění zvyky a životní rytmus nejen ohrožených evropských žen, ale vlastně i všech ostatních v jejich blízkosti. Jinak řečeno, podle Aliové se Evropané tomuto trendu muslimských mužů přizpůsobují. Tedy, reagují na nově zaváděné normy chování, které si přivezli muslimští přistěhovalci ze své domoviny. To se zdá Aliové až ironické.

K evropským ženám zákonné normy přistupují naprosto shodně – nerozeznávají slabé (svobodné) a silné (vdané) ženy, všechny jsou před násilím chráněné se shodnou intenzitou. Praxe se za posledních 5 – 6 let ale změnila. Obrovské množství muslimských mužů bez jakékoliv snahy přizpůsobit se většinové společnosti, naprosto změnilo ráz řady evropských měst a úsilí levice spočívající např. v kvótování manažerských a politických pozic nám v tomto obraze vychází spíše jako výraz nabubřelého elitářství, než faktická ochrana žen před násilím.

Omarová jako dobrá muslimka?

Odlišně vnímané postavení žen v muslimské kultuře, je však jen jeden břeh extrémního pohledu na ženy v dnešní době. Stejně škodlivým, a pro naši kulturu určitě škodlivějším protipólem, je pohled západního feminismu, který se ve svém důsledku pokouší srovnávat společenské postavení obou pohlaví, za účelem postavit je na shodnou úroveň. Tato snaha s sebou přináší různé škodlivé anomálie; od závistivých mužů, kteří nemohou kojit, přes nejistotu pohlaví, až po úspěšné ženy povinné platit líným a neschopným mužům výživné. Podstata odlišnosti mužů a žen však tkví v jejích nezastupitelné socializační úloze s tím, že je to právě rozdílnost mužů a žen, která je sama o sobě podstatou našeho lidství.

Muslimka Omarová vystupuje jako zástupce muslimů v USA, kterou však pochopitelně není – je nepřijatelné, aby se muslimská žena dávala na odiv veřejnosti, promlouvala k mužům, jednala za muže a stýkala se sama s cizími muži. Nejde o to popsat historickou strnulost islámu, jde o to upomenout postavení ženy v islámské kultuře. Omarová nejen, že není muslimskou reprezentantkou, jde dokonce o opak profilu, který i američtí muslimové od svých žen vyžadují. Omarová je pro islám všelicos, hlavně je však nebezpečím – neblahou inspirací, jak žádná muslimská žena žít nechce (nemá).

Podle několika studií není většina amerických muslimů spokojena s politickou reprezentací. Republikáni jsou vesměs jinověrci (křesťané) a demokraté motají hlavy žen blbostmi, když je nabádají řídit automobil a chodit do práce mimo dům.

I když je islámský extrémismus v USA i v Evropě pod dohledem bezpečnostních služeb (za pomoci astronomických nákladů), nelze v žádné svobodné zemi zajistit, aby se tu a tam nedokonalost jejich práce neprojevila. Jde nám předně o svobodu vyznání, kterou oprávněně nechceme křivit dohadováním se, zda je protestantský Bůh větší formát, než ten náš katolický, takže musíme po křesťansku přijmout, že i Bůh muslimů má co říci. Nesmíme však tolerovat násilí i v podobě „kulturních odlišností“, neboť toho, kdo upřímně tvrdí, že ho Bůh v živém snu vyslal vraždit, raději izolujeme. To pochopitelně bez ohledu na to, zda jde o Boha křesťanů nebo muslimů.

Zabalte to do drahého papíru kulturní odlišnosti

Nizozemka Aliová tvrdí, že pokud to Západ myslí s ochranou žen skutečně vážně, musí se s islámem vypořádat. Jak dalece lze muslimy inspirovat zákonnými opatřeními, je známo: uzavírají se a západní hodnoty odmítají. Muslimové psané i nepsané normy, které by měly chránit ženy před násilím nerespektují, minimálně jim nejsou vlastní – tyto normy nejsou pro ně výsledkem, stejně jako pro nás, společenského konsenzu.

Většina vrcholových politiků Západu se však tváří příliš korektně, než aby tento fakt veřejně přiznala. A co víc, o těch, kteří tvrdí, že muslimové západní hodnoty nevyznávají, nezajímají je a žijí si ve stejné sociální atmosféře, jako v zemích svých předků, označují za extrémisty.

Tento stav nabízí jediné hodnocení: Politika identity (jsou to Britové, Švédové a Němci – jsou stejní jako vy) bere na svá bedra zvlášť těžkou oběť. Jsou jimi ženy. Učinit přiznání, že většina muslimů chce ženy ochránit především před západním způsobem života, je zatím, jak se říká, nekorektní. Nekorektní je však především o násilí na ženách nemluvit, tajit ho a balit ho do drahého papíru kulturní odlišností.

Americká muslimka Omarová vidí situaci naprosto odlišně. Ti, co tvrdí o násilí na ženách ve jménu Boha islámu, nemluví pravdu – nerozumí islámu, islám takový není. Islám podle Omarové je jen jeden z přijatelných životních postojů, který do svobodné země patří a bez islámu by svobodná společnost nebyla určitě kompletní. Problém Omarové však spočívá, jak již bylo řečeno, v odcizení Omarové od většinové muslimské populace.

Je jasné, že řada asimilovaných muslimů se od islámu v průběhu života na Západě postupně a přirozeně odklání, vyznává „křesťanštější“ islám – jsou pod vlivem okolí, pro které by bylo takové chování nepřijatelné a vedlo by k vyloučení muslima z širší společnosti. V průběhu desetiletí života na Západě přijali „staří muslimové“ normy, které z nich dnes dělají spořádané občany.

Důvod, proč u těchto starousedlích muslimů došlo k vysoké míře adaptace a „novým Evropanům“, kteří přišli v době poslední migrační krize, se to příliš nedaří, se nabízí. Je jím právě nezkušenost vůdců Západu rozeznat reálná nebezpečí a samozřejmě také jejich hodnotová neukotvenost – vytratily se u nich křesťanské hodnoty Západu a jsou nahrazené zcela prázdným ideovým vakuem. (Rámec hodnot, na kterém Západ vyrostl v světového premianta, by vůdcům Západu tak masivní imigraci v žádném případě nedovolil.)

Je s velkým podivem, proč současná progresivní levice, která daleko nejhlasitěji hovoří o právech žen a o rovnoprávnosti mužů a žen, je takovým fanouškem muslimské migrace do Evropy a USA, když všude, kde je většinově praktikován islám, dochází k systémovému porušování práv žen tak jak je známe a přijímáme. A jsou to předně islámské země, kde je na ženách pácháno největší násilí. To, že muslimové, kteří na Západ odcházejí, nechají doma i tento zlozvyk, bych korektně počastoval, jako neodůvodněné očekávání.

Pakt levice a islámu

Přesto spojení progresivní levice a islámu můžeme alespoň trochu porozumět. Jde o levicovou ideovou vyhořelost, která islám vnímá, jako příležitost k zásadnímu sociálnímu experimentu, který by mohl přinést nové politické výzvy. A islám tento pohádkový základ svého ukotvení na Západě s velkou radostí přijal. Může tak celkem beztrestně páchat násilí na ženách dál.

  Převzato z webu Konzervativní noviny se souhlasem redakce.