Koalice SPOLU se opakovaně chlubí tím, že za její vlády se stál náš sociální systém udržitelnějším. Tedy, že zefektivnila sociální výdaje a zajistila jejich dlouhodobou financovatelnost. Potíž je, že nic z toho není pravda.

Náš sociální systém se dlouhodobě potýká se několika neřestmi. Sociální dávky často dostávají i ti, co je pobírat nepotřebují a pro ty, co se bez nich naopak neobejdou, je někdy složité na ně dosáhnout buď vůbec nebo v odpovídající výši. Jednak vzhledem k vysoké byrokratické náročnosti a pak také pro jejich nesprávné nastavení, kdy například nedostatečně pokrývají nezbytné náklady těchto lidí. Typicky třeba zdravotně postižených. A vedle toho je tu ještě fakt, že sociální výdaje státu neustále rostou. To vše pak dohromady vytváří v této oblasti značně neutěšenou situaci a naznačuje i chmurný výhled do budoucna.

Vláda pod vedením koalice SPOLU přitom tyto nedostatky nejenom, že neodstranila, ale dokonce prohloubila a zadělala nám tak na další budoucí potíže. Dva její členové, ODS a TOP09, se přitom dokonce snaží přesvědčovat veřejnost o svém pravicové orientaci. A teď nechme stranou, že je to úsilí marné, neboť je na nich pravicového asi tolik, kolik je na Sahaře ledu. Což mimo jiné dokázali i tím, jakým způsobem otázky sociálních výdajů jejich vláda řeší.

Opravdu pravicoví politici by totiž usilovali například o posílení adresnosti sociálních dávek. Tedy, aby je dostávali jen ti, kteří je opravdu potřebují a razantním způsobem tak omezili jejich zneužívání. Místo toho však vláda pod vedením SPOLU sjednotila více dávek do jedné, čímž sice celý systém zjednodušila, ale na druhou stranu tím logicky omezila jeho adresnost. A to je ještě otázkou, zda skutečně ke zjednodušení dojde. Systém se má totiž teprve spustit, a tak až praxe ukáže, zda tomu tak opravdu bude. Přičemž zkušenosti s tím, jak stát nasazoval jiné systémy, napovídá, že k optimismu není jediný důvod.

Samotnou kapitolou je pak tvrzení SPOLU, že zajistilo „udržitelnost našeho důchodového systému“. Zřejmě tím má na mysli to, co vzletně nazývá „důchodovou reformou“, ale co je ve skutečnosti pouhou parametrickou změnou spočívající ve zvýšení věku odchodu do důchodu. Tento krok zdůvodňuje tím, že postupně ubývá lidí v produktivním věku a přibývá těch ve věku postproduktivním. Z tohoto úhlu pohledu má tedy navýšení penzijního věku svoji logiku. Celé to však má dvě podstatná ALE. Za prvé jde o úpravu založenou pouze na dvou parametrech vytržených z celého složitého kontextu. Tedy na dysbalanci mezi budoucím počtem lidí v produktivním věku a počtem těch, kteří budou ve stejné době pobírat důchod. Neuvažuje ale s takovými veličinami, jako je například rostoucí produktivita práce. V důsledku toho bude totiž třeba stále méně lidí na vytvoření takové výše produktu, která postačí k tomu, aby „uživila“ celou společnost. Tedy včetně důchodců. To druhé „ALE“ pak spočívá v tom, že celá tato pseudoreforma byla přijata bez konsenzu se stávající opozicí a lze tedy oprávněně očekávat, že jí bude zrušena. A něco, co nepřežije střídání na vrcholných postech exekutivní moci, lze jen těžko označit za „udržitelné“.

SPOLU se také chlubí tím, že „podporuje mladé rodiny“. Což je velmi odvážné tvrzení za situace, kdy se především pro ně zhoršila dostupnost bydlení. Mladí lidé pak nemohou zakládat rodiny a nemají děti. Že je to zcela zásadní problémem, se ukáže za pár desetiletí, až budou dnešní čtyřicátníci odcházet do penze a nebude kdo by je na pracovních místech nahradil a mimo jiné přispíval i do důchodového systému. Jinými slovy tím, že SPOLU neudělalo nic podstatného, čím by motivovalo mladé lidi k zakládání rodin, přispělo mimo jiné i k budoucím problémům s financováním důchodového systému. Takže nezbývá než doufat, že to zmiňovaný růst produktivity práce nakonec přeci jen zachrání.

Takže si to shrňme. Koalice SPOLU nepohnula s problémem zneužívaní sociálních dávek a nezvýšila jejich adresnost ani o píď, důchodový systém udělala neudržitelnějším a na mladé kašle. A říká tomu „udržitelný sociální systém“.

To by se člověk vážně neudržel…

Psáno pro deník TO