Slyším, že ministerstvo pro místní rozvoj připravuje změny, které by se měly významně dotknout dosavadního fungovaní Agentury pro sociální začleňování. Někteří, např. Romea, již vyjadřují obavy, ale myslím, že ty nejsou namístě. Agentura ve stávající podobě prostě nefunguje.

Byla založena usnesením vlády ze dne 26.ledna 2008. Šlo tehdy o vládu Topolánkovu, která se k vytvoření agentury zavázala ve svém programovém prohlášení. Původně nesla název „Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách“. Alespoň bylo tehdy zřejmé, kde začleňovat. Nyní je součástí Ministerstva pro místní rozvoj jako Agentura pro sociální začleňovaní.

Podle zákona o sociálních službách se sociálním začleňováním rozumí proces, který zajišťuje, že osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožené dosáhnou příležitostí a možností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný. Třeba zdůraznit, že chudý neznamená automaticky být sociálně vyloučený. I chudí lidé žijí způsobem života, který je považován za běžný, alespoň v rozsahu, v jakém si to mohou dovolit. Jistě je třeba zlepšovat jejich sociální situaci, ale o potřebě začleňování zde nejde. A o koho tedy jde?

Začleňovat lidi na problémových ubytovnách? Jistě několika lidem, kteří se ocitli po ztrátě bydlení tam, kde dosud bez problémů žili, lze zprostředkováním nového kvalitnějšího bydlení pomoci. Ale budou jednotky procent. V naprosté většině zde jsou lidé, se kterými žádný pronajímatel nájemní smlouvu k normálnímu bytu neuzavře, a to na základě zkušeností. Řeči o diskriminaci a předsudečném chování ponechme aktivistům do televizních debat, skutečný život vypadá jinak. Zde nepomůže žádná agentura, ale stát, který se legislativou (skutečný zákon o sociálním bydlení) a výkonem veřejné moci (řádná činnost stavebních úřadů) postará o to, aby i tito lidé žili alespoň v důstojných podmínkách a zejména o to, aby stát peníze prostřednictvím sociálních dávek necpal do kapes vydřiduchům. K nápravě těchto problémů však Agentura neučinila ničeho.

Začleňování těch „nepřizpůsobivých“ však dnes u nás v praxi spíše připomíná bezstarostné vyhánění. Příkladem může být aktuálně ubytovna v Drahomyšli, kde nedávno bylo svým otcem zavražděno dítě. Jedna se zdejších obyvatelek si postěžovala na Novinkách.cz, že zde je neustálá konzumace alkoholu, tvrdých drog a agresivní chování obyvatel, mezi kterými žijí i malé děti. Starosta obce nedávno prohlásil, že obec situaci zde vyřeší: odkoupí dům od majitele a vybuduje zde domov pro seniory nebo rodiny s malými dětmi. Skvělý záměr, jen z něho jaksi nevyplývá, co se stane a kam půjdou ti uživatelé alkoholu a tvrdých drog a lidí s agresivním chováním, kteří zde dosud i s malými dětmi bydleli. Pomůže se začleněním Agentura?

Ani svému původnímu smyslu své existence – začleňování Romům – se Agentura nevěnuje. Počet vyloučených lokalit podstatně narostl a stále přibývají. Jsem členem vládní rady pro začleňování romské komunity a nebylo snad v poslední době schůze, kdy by se vládní zmocněnkyně Fuková nedostala do sporu s předsedou Agentury Šimáčkem ohledné činnosti resp. nečinnosti této agentury vůči Romům. Tato situace je nadále neudržitelná. Agentura je dnes „pračkou“ peněz, která nemalé peníze ze svého rozpočtu rozděluje málo pochopitelným a sotva přijatelným způsobem.

Pomoc sociálně slabým a sociálně vyloučeným občanům je jistě nezbytná. Potřebujeme asi instituci, která by se touto složitou problematikou lépe zabývala. Nejen podmínkami jejich života a jejich nezpochybnitelnými právy, ale také právy všech ostatních občanů na klidný a ničím nerušený život. Ani tím nepřizpůsobením některých. Myslím si, že zatím jsme správnou cestu, jak pomoci nenašli. Nechci lacině říkat, že cokoliv bude lepší, než jak je tomu dnes, ale zásadních změn je opravdu zapotřební.