Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Na Taborech s jim mobily odejmou a za celý čas , si na něj ani nvzpomenou ,

Nikomu už o děti nejde , nadnárodní elktronické korporace nedopustí aby přicházeli o svuj byznys

Další pravicový žvatla, který cítí obsesivní potřebu se vyjadřovat k věcem, kterým naprosto, ale naprosto nerozumí. Autoři sociálních sítí, telefonních her a dalších moderních komunikačních platforem používají rafinované podvědomé manipulace s dětskou psychikou, kterým nedospělý jedinec nemá šanci vzdorovat. Dochází k vzniku závislostí a kompulzí - korelace mezi nárůstem psychických onemocnění (deprese, poruchy příjmu potravy) u dětí a mezi proliferací sociálních sítí rozhodně není náhodná. Přestaňte už proboha žvanit a vzdělávejte se!

https://www.apa.org/news/apa/2022/social-media-chi...

Dneska je to zde poněkud divné. Kdepak je A tým?

Poznáte je?

Nedělám si iluze, že by "kontrolu věku" nechtěly využít tajné služby.

Nicméně dokázal bych si ji představit jako neporušující soukromí:

- ověření věku se použije jen při registraci a při "podezření"

- sociální síť přesměruje žadatele na státní informační systém (IS)

- žadatel se zde ověří (Identita občana, bankovní identita)

- síť dostane od státního IS jen Ano/Ne (je starší 15 let)

Neporušující soukromí? Je s vámi docela sranda.

U dětí vzniká závislost na dopaminu, což je závislost v pravém slova smyslu. Nadbytek nebo naopak jeho nedostatek může způsobovat závažné poruchy duševního zdraví. Dopamin se vyplavuje při pocitech radosti a štěstí. Např. každý kladný laik u příspěvku, přináší pocit úspěchu a štěstí. Proto u soc. sítí tráví děti tolik času. Jsou blbé, ale šťastné. Odstavení od sítí nebo negativní laiky způsobují pocity beznaděje, deprese. Zákaz sítí bude znamenat, že dítě buď bude procházet detoxem, nebo bude hledat potěšení a uznání od kamarádů za pomoci hry a komunikace naživo.

Nebo také dítě bude vnímat tento zákaz jako zlomyslné vyhnání z ráje, pokud je na sociálních sítích opravdu tak šťastné, jak popisujete. Tomu ale nevěřím. Na sociální sítě spíš dítě utíká před realitou, nikoliv za absolutním štěstím.

Považuji moderní tzv.chytré mobily za smlouvu s ďáblem. A to i pro dospělé. Odkaz doktor Faust. Počáteční řešení by možná bylo ho v práci nebo doma přivázat ke stolu - mobil!

Pro děti to může mít nedozírné následky. A to jsme se za ně upsali my a neptali se jich. Je falešné předstírat že se bez z nás z tohoto prostředí mohou sami dostat. Je to jako jízda špatným směrem po dálnici. S opomenutím každého sjezdu je cesta zpět o velký kus delší.

Kdysi dávno lidé něco podobného tvrdili i o knihtisku. O střelném prachu, nebo dynamitu ...

O televizi ...

O atomové energii ...

Nakonec skončíte u pračlověka Janečka ... :-P

Považuji nějakou formu regulace přístupu k návykovým sociálním sítím za nutnou. Tak jako se alkoholik nemůže sám vyléčit (většinou), tak je to stejně strašně těžké s každou jinou závislostí. A sociální sítě návykové jsou, nakonec na jejich designu pracují odborníci tak aby co nejvíce a nejrychleji své uživatele k sobě připoutaly. Tomu nemůže jednotlivec sám odolávat.

Návykové sociální sítě dle mého názoru nejsou. Dělat virtuální zábavu skutečně jednoduché není. A děti rychle přejdou k něčemu zábavnějšímu, pokud se to objeví. Zábava dětí na sociálních sítí je spíš důsledkem toho, že je skutečný život pro ně nedostatečně zábavný.

No a co se týká "chudosti ostatních zkušeností" - bodejť by nebyly chudé, když je nemá kdy nabrat, protože veškerý volný čas stráví čučením do displeje.

Šel jsem před časem místy, kde jsme si jako kluci hráli na indiány, na vojáky atd. Dobré počasí, ideální terén, hned za posledními domy města.

Přesto tam bylo prázdno. Proč asi?

Ty krámy jsou NÁVYKOVÉ. Drží dítě u obrazovky a nové barevné a houkavé podněty mu pálí do mozku. Nevyžadují žádnou aktivitu. Fakticky je to droga.

Jasně, cenzura sociálních sítí tohle nevyřeší, je třeba začít jinde. Čelit se tomu dá výchovou, ale dá to rodičům zabrat, a musí se začít od začátku. Když vidím děcko na kočárku s mobilem v ručkách, bere mne čert. Tam by se mělo začít.

Možná si příliš idealizujeme minulost. Kdyby byly v minulosti sociální sítě, videohry a počítače, asi by si kluci nehráli na indiány a vojáky někde za městem.

Námitka "jde o digitální identitu" je ovšem naprosto oprávněná. Podle mého plně postačí omezit mobilní telefony ve škole. Samozřejmě zákaz při vyučování (kromě případů, které povolí vyučující) a omezení o přestávkách. Dítě se má o přestávce projít nebo aspoň protáhnout, popovídat si se spolužáky, nasvačit se, napít, zajít na toaletu. Mobily berou čas, který na tohle má.

Spíš bych řekl, že jsou mobilní telefony pro děti zdrojem emancipace a zábavy, které jim jinak chybí.