Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Velmi zajímavý článek. Patřím k seniorům, bylo mi 72, a občas když čtu, že lidí nad 65 by neměli volit, či podobné články, tak se zamýšlím nad sebou. V 16-19 letech jsem byla veliký revolucionář, pravda přijeli tanky. Asi kdybych potkala nějakého sympatického anarchistu, tak bych se vydala do útoku proti tomu zapšklému režimu. Nepotkala. Následně jsem studovala ekonomiku, po vystudování mi bylo jasné, že bez politické aktivity budu vždy jen na druhém místě, tam soudruzi potřebovali odborníky. Na prvních místech byly političní kádři. Postupně jsem začala dospívat, pořídila si rodinu a s tím si i uvědomovala lecjaké životní vazby. Následně jsem musela tvrdě makat v novém tržním světě, a více prostoru pro přemýšlení mi dal až přechod do důchodového věku, v mém případě to bylo kolem 60 let. Tam mám pocit, že jsme dozrála, politicky . Mé děti, které jsou přes 40 let a jejich vrstevníci se dle mých informací o politiku moc nezajímají, nemají na to prostor(práce rodina). Ani se jim nedivím, mají toho všeho plno. Závěr? Já bych starší generaci z politických rozhodování nevylučovala, řada z nich myslí na ty mladé více než jiní, a mladým bych vstup do polotiky neomezovala, ale byla bych velmi pozorná, kdo z nich co předvede.

No jo, myslí na mladé = kazí jim budoucnost.

Koukám, že vaši ironii několik (6) lidí nepochopilo.

Bohužel...

Pane Langere, vy asi budete hodně mladý a hloupý. Nebydlíte náhodou ještě u rodičů a nenecháváte se jimi živit nebo vás živí stát či nějaká (ne)ziskovkaq? A mimochodem, ti starší byli za bolševika na rozdíl od vás, kteří tuto dobu nezažili, podstatně lépe analyzovat obsah textu a mluveného slova, dnešními slovy rozeznávat (dez)informace.

Myslet na někoho, případně myslet to s někým dobře často předchází obrat "myslel to dobře a dopadlo to jako vždycky." Mladí vždycky budou chtít svoje vlastní omyly a když jsem ještě mladý byl, byl jsem přesvědčen, že na ně mají právo. Dokud se naše společnost úplně nezmění, počínaje školstvím (kde budou mít děti úctu k učitelům), myšlením (kdy bude mít vědecká kapacita větší váhu, než influencer) třeba až po řemeslo (kde se mladí budou učit od starých mistrů), není jiná možnost, než aby si mladí párkrát sami rozbili ústa. No a v tom případě mi pozice mlčícího a usmívajícího pozorovatele připadá důstojnější, než být někým, kdo do omrzení a stále marně opakuje to svoje "já jsem to říkal".

A ti, kdo se nezajímají o politiku (nemají na to čas), si musí sami uvědomit, že politika nejen myslí, ale i cílí právě na ně.

Ti z toho vašeho posledního odstavečku nechodí většinou k volbám, ale o to víc remcají.