Jen tak něco málo k současné debatě o „stáří“ některých nových poslanců a poslankyň, nebo v řeči minulosti „poslanectva“. Celá debata se opět zvrhla v aktivisticky primitivistické hesla o „slepicích“ z jedné strany a „šovinistech“ z druhé. Ale o tom to není. Debata o tom, zda je zastoupení velmi mladých lidí v politice dobře nebo špatně, je zcela na místě. A odpověď sice není jednoznačná, ale rozhodně to není „je to super, mládí má zelenou, koneckonců jde hlavně o jejich budoucnost“.

Práce poslance není něco, co dokáže dělat (dobře) každý. Je samozřejmě pravda, že špatný poslanec se může jen vézt, okamžité dopady jeho neschopnosti nejsou tak viditelné a vlastně příliš nehrozí ani přímá zodpovědnost za chyby. Pokud má ale vykonávat svojí funkci opravdu dobře, vyžaduje to extrémní zkušenosti, značné analytické schopnosti, znalost práva, co nejširší spektrum vědomostí, vyjednávací schopnosti a sociální IQ.

Představa, že tímto disponuje člověk ve 21 letech, je dost naivní. Ti, kterým už bylo alespoň 30, moc dobře vědí, jak na tom byli, když jim bylo 21. Byli jsme naivní a nezkušení, dělali jsme chyby, teprve jsme se učili jak řešit problémy a jednat s lidmi. Většinu problémů člověk v tomto věku řeší poprvé, protože prostě na střední škole na ně nemohl ani narazit. A vzhledem k věku nemůže mít zkušenost s následky svých rozhodnutí, protože prostě zásadní rozhodnutí, jaká se dělají nejen v politice, nikdy nedělal.

Na druhou stranu samozřejmě mladí lidé i díky své naivitě, mají víc elánu, odvahy, jsou schopni se pustit do „nereálných“ věcí a dotáhnout je do konce. O čemž mluvím z vlastní zkušenosti. Stal jsem se ve 23 letech šéfem relativně velkého týmu a i když naše snaha byla korunována obřím úspěchem, tak samotný proces byla naprosto otřesná zkušenost pro všechny zúčastněné, dělal jsem to špatně a nasekal jsem tuny obrovských chyb.

Kdyby mi někdo ve 21 letech, čerstvě po škole, nabídl, abych šel dělat poslance, asi bych si zaťukal na čelo, že se naprosto zbláznil. A to samé bych udělal ve 30 letech a udělal jsem to i ve 44 letech, když mě skutečně přemlouvali z jedné nejmenované strany, abych za ně kandidoval do senátu. Co bych tam dělal? Vždyť nemám naprosto žádné zkušenosti z politiky. Navíc, komu by se chtělo vysedávat po výborech a poradách a nonstop se stýkat a hádat s lidmi, které nesnáší, když může dělat práci, která ho baví a za víc peněz? Cože je taky jedna z možných odpovědí. Velká část těchto mladých NEMŮŽE dělat práci, jaká by je bavila a ještě za víc peněz, protože nic neumí. Takže dobře placené koryto, je pro ně velice lákavá vize.

Ze stejných důvodů si naše společnost zavedla (psaná i nepsaná) pravidla pro některá povolání, kde prostě musíte nejdřív prokázat roky praxe a výsledky, že jste schopní pracovat samostatně. Ve 21 letech nemůžete operovat srdce, nebo řídit nadnárodní korporaci, pokud jste jí sami nezaložili. Všeobecně lidé posuzují ostatní lidi, když jim chtějí zadat nějakou práci, podle toho, jaké mají zkušenosti a co předvedli v minulosti. A u mladých lidí není většinou co posuzovat. Proto existují pracovní pozice, před jejichž názvem stojí slůvko JUNIOR.

Co v minulosti mohl předvést 21 let starý člověk, který ještě studuje školu? A kde vůbec sebral odvahu, nebo spíše drzost, že si myslí, že bude schopen takto důležitou a náročnou práci vykonávat, když nikdy nic podobného nedělal?

Samozřejmě si lze položit otázku, jaký náhled na reálný svět bude mít člověk, který od útlého věku nezažil nic jiného, než práci poslance v chráněné dílně Parlament České Republiky. Co asi tak bude vědět o světě tam venku za okny paláce na Malé Straně?

Tenhle text jsem už měl rozepsaný a pak jsem zjistil, že Matěji Gregorovi je 23. Ale to je vlastně vynikající příklad. Netušil jsem, že je tak mladý. U Matěje věk nehraje roli. Nikdo ho nikam netlačil s tím, že by měl dostat hlas, protože je mladý. Začal v komunální politice, je extrémně aktivní a viditelný celou řadou projektů, které rozjel. Šel do debat proti špičkám české politiky a vedl si v nich extrémně dobře. Nějaké zkušenosti tedy má. Začal odspoda a i když je jeho kariéra raketově rychlá, je výsledkem práce a nikoliv ideologického rozkazu „mládí má zelenou, zakroužkujme mladé“. Gregora nikdo nekroužkoval proto, že je mladý, ale proto, co už dokázal.

Srovnání s kampaní Pirátů, kteří se v kampani chlubili tím, že mají nejvíc mladých, aniž by většina z nás o komkoliv z nich před tím slyšela a mohli se chlubit čímkoliv jiným, než věkem, je nasnadě.

Jestli mi něco přijde jako naprostá idiocie, tak je to propagování volebního práva od 16 let. Je nasnadě, že to propagují ti, pro které by to znamenalo obří výhodu, protože jim zrovna vychází, preference u mladých dobře. V 16 letech nemá drtivá většina páru o tom, která bije. Jsou extrémně ovlivnitelní propagandou. Mají nulové zkušenosti a přehled o čemkoliv. Většina z nich se v tu dobu pouští do čtení prvního dílu Pána prstenů. A stát jim nedůvěřuje v ničem jiném. Nemůžou řídit, pít alkohol, mít zbrojní průkaz, rozhodovat o sobě, jít bojovat do války, koukat se na porno a horrory. Nemají děti. Ale mohli by volit? Proč?

Je tedy naprosto OK, když se někdo mladý dostane do politiky. Je ovšem mnohem větší šance, že to bude naprostý průser a těžko to označovat plošně za super a žádoucí jev. Koneckonců ve 23 letech byl poprvé zvolen do Sněmovny i budoucí premiér Stanislav Gross a byli to mladí, kteří nadšeně vedli Čínskou kulturní revoluci.

Za mě tedy ti politici, kteří to prosazují jako „přednost“ jsou esencí populismu v tom negativním slova smyslu. A jejich voliči pitomci.

Z autorova Facebooku