Tomio Okamura byl ve středu – dle legitimního očekávání – zvolen předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Volba, která měla být především důstojným a formálním aktem, se však proměnila ve zvláštní divadlo plné emocí, planého moralizování a právního polo-zmatku.Diskuse(137 příspěvků)PřečístpozdějiSdíletčlánekPoslanci zvolili šéfa SPD Tomia Okamuru do čela Sněmovny, dostal 107 hlasů | (1:45) | video: PSPČR

Jako právníka mne zaujala především úroveň rozpravy, která místy připomínala spíše (anti)fanouškovskou facebookovou diskusi než seriózní parlamentní debatu. Mezi nejaktivnější řečníky se zařadili zejména poslanci a poslankyně za Pirátskou stranu. Ti využili pléna k místy až hysterickým projevům, které měly méně společného s věcnou kritikou a více s politickým divadlem.

Zaznívala varování před údajnou „hrozbou pro demokracii“ a obavy z možného „zneužívání tajných informací“. Některé poslankyně dokonce hovořily chybně terminologicky o „utajovaných skutečnostech“, které již 20 let náš právní řád nezná.

V tomto ohledu se nejvýrazněji projevila předsedkyně pirátských poslanců Olga Richterová, která dokonce naznačila, že by Okamura mohl předávat tajné informace „kámošům v Rusku.“ Podle mne slovo „kámoš“ na půdu PSP nepatří. Ale nikdo od předsednického pultíku ji za pavlačový slovník nenapomenul. Ale čert vem nedospělý pirátský slovníček, mne spíše narazilo opakované obviňování budoucího předsedy PSP, že bude zneužívat tajné informace Vojenského zpravodajství. To je věru silná káva. Z právního hlediska je to naprostý nesmysl. Předseda Poslanecké sněmovny žádné zvláštní pravomoci vůči tajným službám nemá, a už vůbec nemá legální nadstandardní přístup k tajným informacím Vojenského zpravodajství. Tato služba je ze zákona podřízena ministru obrany a poskytuje své výstupy primárně ministrovi obrany, vládě a prezidentovi republiky – nikoliv předsedovi Sněmovny.

Okamura, ať už si o něm kdo myslí cokoliv, nebude sedět v kanceláři s kufříkem plným vojenských tajemství. A nebude je po Radimovi Fialovi ani po Jarku Nohavicovi posílat do Moskvy, ani do Tokia nebo Pekingu.

Právní stát není anarchie

Celá debata tak odhalila nepochopení základního fungování státní moci. Poslanci, kteří by měli být garanty právního státu, zde veřejně šířili mylné představy o kompetencích jednotlivých institucí. Z právního pohledu je to znepokojivé. Z politického pak nešťastné, neboť zbytečně podněcuje nedůvěru občanů ve státní instituce.

Nejde přitom o to, zda má někdo Okamuru rád nebo ne. Jeho volba je výsledkem politické reality – hnutí SPD je v koalici s vítězným hnutím ANO, a s Motoristy. A ti se dohodli, se silou 108 hlasů v zádech, že předsedou dolní komory parlamentu bude holt Tomio Okamura. Až budou mít přes 100 křesel Piráti se STAN a lidovci, klidně mohou předsedou Poslanecké sněmovny učinit třeba Okamurova bratra nebo Olgu Richterovou. Pirátům by koneckonců prospělo více právního vzdělání a méně moralizování. Demokracie stojí na pravidlech, ne na dojmech. Pokud chtějí hlídat moc, mají k tomu jiné a efektivnější nástroje než nepodložené obviňování z budoucí vlastizrady. Nikoliv velezrady, tu může spáchat pouze a jen prezident republiky.

Je zcela legitimní nesouhlasit s politickými názory Tomia Okamury, kritizovat jeho výroky či například styl vedení SPD. Ale tvrdit, že předseda Sněmovny bude manipulovat s tajnými informacemi od Vojenského zpravodajství, je absurdní i na české poměry.

Taková slova snižují vážnost parlamentu a odvádějí pozornost od skutečných problémů. A že jich máme. Ze včerejší volby tak nevzešel jen nový předseda Sněmovny. Vzešlo i zrcadlo, které ukazuje, jak hluboko v české kotlině klesla úroveň politické debaty a politické kultury.

Jestliže se místo věcnosti budeme nadále utápět v emocionálních karikaturách (raději se nebudu vyjadřovat k Okamurovu lidoveckému bratru, který tam začal prát staré rodinné prádlo a mladšího brášku označil za labilního a de facto zlého člověka), pak je úplně jedno, kdo sedí v čele Sněmovny.

Protože skutečný problém neleží v jedné osobě, ale v tom, že část politické scény zapomněla, co znamená rozum a respekt k právnímu řádu a výsledku demokratických voleb.

Psáno pro Lidové noviny, autorův blog Legendární medvěd je zde.