Když si kdysi pan Andrej Babiš, šéf hnutí ANO a tehdejší premiér, pustil ústa na špacír (v tom byl vždy kabrňák), tak mimo jiné konstatoval, že naše dolní parlamentní komora je zbytečná a drahá žvanírna. A spustila se moralizující lavina. O tom, jak oligarcha nechápe demokracii a dělbu moci v právním státě (Rule of Law, dodávali dotovaní učenci).

Mimo jiné začala na chudáka miliardáře pršet i lavina historických paralel, které měly Babišovu prostořekost přirovnat k těm nejtemnějším kapitolám lidské historie. Padala přirovnání k nedemokratickým darebákům, jako byli Stalin, Hitler, Husák, Kim Čong-un. Možná padla i ostrá přirovnání k diktátorovi či samotnému satanovi.

Zkrátka, Andrej Babiš tehdy dostal „na frak“ od demokratů z dnešního Spolu i STAN, i od četných novinářů a novinářek. A takové rány jistě bolely. Přitom to Andrej Babiš v jádru myslel dobře, navíc uvažoval de facto stejně jako dnešní koaliční poslanci, jak si ukážeme níže.

Nedbalé vymáhání jednacího řádu

Jenže, jak už to bývá, čas je nejen lékař, ale také skvělý ironik. Dnes si hlasitě vládní poslanci a (hlavně) poslankyně pravidelně stěžují na obstrukce, vynikají v tom zejména místopředsedkyně TOP 09 Martina Ochodnická a lidovecká jihomoravská poslankyně Marie Jílková.

Dokonce tvrdí, že kvůli sáhodlouhému žvanění se jednání Poslanecké sněmovny prodlužují tak neúnosně, že se poslancování nedá skloubit s normálním životem a rodinou. Ergo kladívko rodina, to je svatý lidovecký grál. Ti až se jednou v paláci Charitas dozví, že se třeba Ježíš Kristus nikdy neoženil. Ti budou koukat. Avšak již vážněji a zpátky do naší skvělé Poslanecké sněmovny.

Každý, kdo jen trochu sleduje dění v malostranských palácích, si vzpomene na nejedno jednání, které bylo věnováno debatě o debatě. Ano, čtete správně. Nejprve hodina či dvě o tom, zda je debata potřeba, poté další dvě hodiny, zda se o této debatě bude hlasovat, a pak? Ano, pak přišly návrhy, aby se hlasování odložilo. Zkrátka, když přísloví „kdo nic nedělá, nic nezkazí“ dostalo novou dimenzi. Kafkovským folklorem jsou i četné projevy poslanců a poslankyň o tom, že se má zrychlit jednání sněmovny. Řečník si paradoxně neuvědomuje, že sám nepomáhá k řešení problému, naopak se stává jeho součástí. Sám nedbalostně přikládá polínko pod oheň vyhřívající „žvanírnu XXXL“.

A když nějaký poslanec mluví hodiny mimo téma, předsedající schůze ho nedokáže umravnit. A to máme rekordní počet místopředsedů Sněmovny. Takže snad není problém vyměnit unaveného předsedajícího za čerstvějšího a pozornějšího.

zavřít ×

A teď přichází skupina vládních poslankyň s návrhem, který by měl omezit dobu řečnění ve Sněmovně.

A Piráti? Ti tuto změnu jednacího řádu slibovali už loni. Pravda, pirátstvo si stěžuje furt na něco, takže ho již nikdo v Praze na Malé Straně (kde sídlí naši moudří zákonodárci) nebere moc vážně.

Nebudu první ani poslední expert, který poukáže na notoricky známou skutečnost, že nebyl a není problém až tak v samotném znění jednacího řádu PSP, ale v tom, že se nedbale vymáhá jeho dodržování.

Dvojí seřízení měřidel

Když Andrej Babiš kdysi nazval Sněmovnu „žvanírnou“, dostal nálepku diktátora. Dnes? Dnes by mu vládní poslankyně zřejmě asi rády poděkovaly. Ten starý lišák z „ANOfertu“ vlastně paradoxně říkal významově totéž, co dnes ony. Mámy od rodin. Pravda, Babiš tam neměl vzletná slova a věty o rodinném životě. Tomu říkám aspoň vzorová tragikomedie na pokraji absurdního havlovského dramatu.

Avšak na závěr si nemožno odpustit poznámku. Ti, kdo jsou dnes v koalici, cca od listopadu 2025 mohou být zase v opozici. A budou třeba za možnost (drsnějších) parlamentních obstrukcí i rádi. Jak říkali již staří Řekové - Panta rhei.

Psáno pro Lidovky.cz