Zdroj: Jonathan McIntosh, Flickr, CC BY-SA 2.0

Sotva se přišlo na to, že nová vyhláška má zavést povinnost, aby internetoví poskytovatelé ukládali veškerý váš provoz (“které stránky jste navštívili“, data retention), začalo od ní ministerstvo vnitra couvat a samo svůj návrh stáhlo s tím, že za to můžou jacísi „anonymní úředníci“. Jistěže čestný a férový ministr Rakušan o takových zlovolných záměrech nic nevěděl! (To je sarkasmus, aby bylo jasno.)

Jiný šmírovací systém, tentokrát centralizovaná databáze eTurista, která má na jednom místě shromažďovat všechny informace o tom, kdy se kdo ubytoval a s kým, zatím vesele kráčí kupředu. Duchovním otcem eTuristy je přitom bývalý předseda Pirátů Ivan Bartoš, člověk, který sám sebe léta prezentoval jako liberála pečujícího o práva jednotlivců, a dlouholetý lídr strany založené na digitálních právech občanů. O moc větší podraz na vlastních voličích si už představit nedovedu, a nedostanou-li se Piráti v září do sněmovny, za tuto zradu na vlastních principech si to plně zaslouží. Jejich základním principem mělo být bránit rozrůstání Velkého Bratra, a ne stát se jeho oddaným sluhou. Pro takový podraz upřímně ani nemám slov.

Přitom k naplnění valné většiny svých legitimních účelů mohl být eTurista naprosto v klidu personálně anonymní: dorazili dva dospělí z Prahy s jedním dítětem, zůstali tři noci, a hotovo. Lokální daně a turistické poplatky nepotřebují být doprovázeny jménem a datem narození, a analýza pohybu lidí mezi lokalitami (která je celkem užitečná) také ne, tam úplně stačí obec trvalého bydliště a obec turistického pobytu.

Dodání konkrétních jmen a dalších osobních údajů do mixu, přesně v tradici Metternichovy tajné policie (která, pamatuju-li se dobře, tento druh povinnosti u nás zavedla poprvé), je čistý dárek policii a tajným službám. Inu, doba se změnila, dnešní Metternichové nenosí napudrovanou paruku, ale dredy.

Poznámka první: totalitní šmírovací mechanismy a jiná omezení občanských práv a la Čínská lidová republika se prosazují zásadně jedním ze dvou způsobů.

Tím prvním je „potichoučku, aby si toho nikdo nevšiml“. Dovolím si zde ocitovat nesmrtelného ex-předsedu Evropské komise Junckera, který (v jiné souvislosti) řekl, že „přijmeme rozhodnutí, necháme jej chvilku ležet, a pokud si toho nikdo nevšimne, uděláme další krok a další, až už není cesty zpět“. Juncker byl vůbec při svém popisu vnitřního fungování EK až nezvykle upřímný a trochu se divím, že ho z toho Bruselu nevynesli na vidlích. Většina podobných lidí se snaží své úmysly skrývat za zdí z nicneříkajících verbálních bublin (“trvale udržitelné bleh a blah!“)

Tím druhým je mít příslušný návrh připravený v šuplíku a trpělivě čekat, až někdo někde odpálí bombu nebo vystřílí školu. Následně přiběhnout do parlamentu se smrtelně vážnou tváří tváří a naléhat: „Musíme něco udělat a toto je něco! Kdo je proti, je hnusný vrah dětí! A kamarád pedofilů! A obhájce teroristů! Možná dokonce sám terorista!“

Tímto způsobem byl schválen například PATRIOT Act v USA, pouhých šest týdnů po zničení newyorských dvojčat. Silně pochybuju, že ten zákon o celkem 132 stranách začali psát až poté. Hodně toho muselo být přichystáno předem „pro strejčka Příhodu“.

Aby bylo jasno, tím netvrdím, že ten útok ti lidé zorganizovali, ono si opravdu stačí počkat. Žádná země vůči takovým jevům není imunní a časem se dočkáte.

No, tak eTurista a šmírovací vyhláška patří do té první kategorie. Pokus o zákaz držení tlumičů, který Rakušanovi nevyšel, do té druhé, a jak je vidno, určití lidé „žerou“ to oficiální citové vydírání i s navijákem.

Poznámka druhá. Korejská lidově demokratická republika není ani lidová, ani demokratická, a současná vláda, produkující podobné normy, není liberální, bez ohledu na to, že si tak ráda říká. Je úplně putna, jak si nějací lidé říkají. Totálně irelevantní věc. Podstatná je jejich činnost a nic jiného. Podle plodů práce poznáš člověka.

Každý skutečný liberál, který si váží lidské svobody (zdráhám se to říci, ale libertas je latinsky svoboda, a je otázka, kolik těch dnešních vysokoškolských rychlokvašek to vůbec ještě ví) si musí, musí, musí být vědom toho, že silové složky státu jsou největším vnitřním ohrožením občanských svobod, a že se s nimi musí zacházet jako s ohněm: zatraceně opatrně. Podobně jako ten oheň, i ony jsou potřeba, ale zároveň plně platí, že jsou „dobrý sluha a zlý pán“, potenciální zdroj devastujícího požáru. Drtivá většina tyranských poměrů na světě je řízena lokálním ministerstvem vnitra, v komunistické ČSSR a předchozím Protektorátu to bylo nejinak. A k silovým složkám, jež mají typicky jako jediné moc používat násilí proti lidem, se přirozeně slétají ty panovačné typy, které po té moci nad ostatními touží. Všude na světě. To je normální, s tím se nedá nic dělat.

To znamená, že skutečný liberál musí vlastní policajty držet na uzdě, a rozhodně nesmí připustit, aby do legislativy prosazovali myšlenky typu „budeme sledovat a šmírovat celou republiku, abychom mezi nimi vyhmátli 0,01 procenta problémových jedinců“. Zrovna ten eTurista je naprosto absurdní systém, u kterého ani jeho obhájci netvrdí, že snad centrální archivaci jmen všech dovolenkářů vyvalujících se u Máchova jezera nutně potřebujeme k obraně proti Putinovi. Ale přesto jej náš stát tlačí.

Proč přesně? Budou naše tajné služby – které mají mít k eTuristovi přístup – zjišťovat, kdo byl kde s jakou milenkou, a pak ty lidi vydírat? No fuj.

Poznámka třetí. Dost často se setkávám s unaveným a cynickým „beztak už na nás vědí všechno“.

Ó nikoliv, kdyby to tak bylo, tak by na tyto zákony (započítejte mezi ně pokusy o Chat Control) tak zuřivě netlačili. Jde jim hodně i o logistiku, aby měli všechno co nejpohodlnější. Vezměte si třeba tu evidenci turistů. V současné době musí ten ubytovatel vést jejich evidenci lokálně a na papíře. (I tohle bych s radostí zrušil.) V budoucnu je bude muset zanášet do centralizované databáze.

Zdánlivě to vypadá jako skoro ta samá věc, ale není. Ta centralizovaná databáze je ke šmírování daleko výhodnější. Chce-li špicl zjistit, kde byl Jan Novák a s kým se tam asi mohl potkat, nemusí objíždět vzdálené lokality zjištěné vlastní špiclovací prací a nechávat si předkládat jmenné seznamy v zažloutlých sešitech, což by ho stálo čas, benzín, a ještě by tím vzbudil určitou pozornost. Teď mu bude stačit pár klepnutí do klávesnice ve vlastní klimatizované kanceláři, o kterých se navíc žádnej blbej civilista nedozví. Toť se ví, že taková centralizovaná databáze se bude perlustrovat 1000x více, než dříve ty papírové záznamy.

Taky se ta centralizovaná databáze dá hacknout a vykrást na dálku, což se ty papírové záznamy nedaly. Čím víc takových databází nacpaných osobními údaji lidí, tím pravděpodobnější, že dříve nebo později se k jedné z nich dostanou nepovolané osoby. V takové Argentině se podařilo odcizit celou databázi obyvatelstva. Jste si jistí, že u nás se to stát nemůže?

No, to jsou možné důsledky činnosti dredatých Metternichů. Bartoši, Bartoši, Bartoši! Jako Pirát jsi měl jeden úkol, držet Velkého bratra na uzdě. Jeden úkol; kvůli tomu přece celá ta vaše strana vznikla, pamatuješ?

Kdybys tak činil, měl bych pro tebe uznání, i když jsme politicky někde zcela jinde. Leč zradils ideály, ke kterým ses dříve hlásil. A žádné uznání pro tebe nemám. Padej mi z očí, mizero.

Hudební epilog

Jojo, dneska nepotřebuje lord Bernard ani sluhu, který by jej „zatepla“ informoval.

Zapomenuté příběhy 7
Čtenář dostává do ruky už sedmý svazek Zapomenutých příběhů. Kdo četl aspoň některý z předchozích, má o této knize představu. Navštíví spolu s autorem různá místa v prostoru a čase, místa, kdy se v určitou dobu odehrávalo cosi, co už dnes není v centru pozornosti, avšak ve své době to budilo zájem a emoce. Někdy jde o drobnosti, dokonce až kuriozity, často ale to jsou historické události. Navštěvujeme místa na různých místech zeměkoule a nahlížíme do dějů v rozličných obdobích historie. Ať se příběh udál kdekoli a kdekoli, vždycky narazíme na souvislosti.
Bližší info a objednávky zde.

Všechny knihy autora ve zvýhodněném balíčku můžete koupit Z