Dne 30. září se budou na Slovensku konat předčasné volby, v nichž zatím v průzkumech vítězí Ficova strana Smer. Ta, jak napsal Martin M. Šimečka, spolu s fašisty naznačuje voličům, kteří mají většinovou zkušenost s poddanstvím, že ze všech forem otroctví byly nejlepší fašismus a komunismus, a proto by se k nim měli upínat. Jinými slovy, orientovat se na Rusko.

Bohužel, toto naznačování má reálný základ v historii, která všlapala Ficovi cestu. Pro Slováky tradičně největší hodnotu představovala samostatnost, a té byli ochotni podřídit vše ostatní. Slovenský štát v letech 1939 až 1945, i když byl fašistický, představuje pro ně významný moment. A budování tzv. socialismu znamenalo v jejich historii nejrychlejší průmyslový i společenský rozvoj, na rozdíl od Čech a Moravy, kde toto období znamenalo zaostávání.

Připomeňme si alespoň ve stručnosti rok 1944, kdy bylo zřejmé, že fašistické Německo, s jehož pomocí se zrodil Slovenský štát, prohraje, pronesl jejich ministr obrany projev zaměřený proti Slovenskému národnímu povstání a vyzval vojáky, aby nekladli odpor německým vojákům. Tehdy se mimo jiné na Slovensku uvažovalo o separátním míru, který by jim umožnil existenci mimo obnovené Československo. Mezi tyto lidi patřil i již zmíněný ministr obrany generál Ferdinand Čatloš, který se chtěl dohodnout se Sovětským svazem. A slovenští komunisté šli tehdy ještě dál a hovořili i o možnosti připojení k Sovětskému svazu.

A rozdíl byl zřejmý i v roce 1968: Členové předsednictva tehdejšího Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska v době, kdy přišla první zpráva o okupaci, byli rozděleni stejně jako soudruzi v Praze, jenže v opačném poměru. V Praze byli komunisté proti invazi, v Bratislavě s ní většina souhlasila, i když v obou případech jen o jeden hlas. A podobně vyznělo i slovenské veřejné prohlášení: Invazi neodsoudilo a jen konstatovalo, že mají situaci pevně v rukou a vyzvali Slováky, aby normálně pracovali, neprovokovali vojáky a zachovali klid a rozvahu. Dokonce se v jednu chvíli ozval na Slovensku i hlas volající po připojení k Sovětskému svazu. S podobnými vstřícnými výkřiky se můžeme setkat i letos na předvolebních mítincích strany Smer: Fico není pro Ukrajince, ale pro Slováky, hájíme politiku Ruska, brojíme proti pokrokářům a fašistickému liberalismu Bruselu a vzpomínáme na skvělé časy za komunismu či je možné zaslechnout, že vše zlé přišlo ze Západu a prezidentka Čaputová je americkou agentkou.

Přesto je tam možné zaznamenat jistý posun: Strana progresivní Slovensko pozvolna dotahuje Smer. Bohužel ale ani ta okolnost, že by tato strana vyhrála, nemusí znamenat, že sestaví vládu. A hlavně: Kromě politické orientace, kterou chce Fico změnit, ohrožuje Slovensko dle Evropské komise nejhorší udržitelnost veřejných financí v EU a řítí se do bankrotu. Pokud by se situace za Fica zhoršovala, těžko může žádat o pomoc Brusel, když EU odmítá. Situaci by jistě využilo Rusko.

Napsáno pro ČRo Plus.