19.3.2024 | Svátek má Josef


ŠKOLSTVÍ: Školy nejsou zdrojem čínské chřipky

19.4.2021

Česká republika je zemí, jejíž vláda kvůli údajné hrozbě „nekontrolovatelného šíření“ covidu zavřela školy – a to všechny druhy, mateřskými a základními školami počínaje, vysokými školami konče – nejdéle nejen ze všech členských států EU, ale rovnou nejdéle z celé Evropy. Nejprve byly školy zavřeny od 10. března 2020 – tedy v době, kdy o viru čínské chřipky nebylo známo prakticky nic vyjma falešných dat poskytnutých komunistickou vládou Číny, která nadsadila smrtnost a podsadila nakažlivost viru. K postupnému návratu pak docházelo od 11. května 2020, tedy na cca 6 týdnů, po kterých následovaly dvouměsíční prázdniny. V září ještě byly školy otevřené, k jejich uzavření došlo opět až 12. října 2020, kdy sice mělo dojít na dnešní střídavou výuku, ale už 14. října bylo vše samozřejmě jinak a školy se uzavřely zcela. Toto uzavření trvá – s malou výjimkou před Vánoci – dodnes a má na žáky a studenty různý dopad (nejmenší na žáky 1. a 2. tříd ZŠ, největší na studenty středních škol).

Již první návrh pootevřít základní školy střídavou výukou pro předškoláky a žáky prvního stupně ZŠ (nikdo jiný se zatím do škol nevrátí) byl podmíněn plošným testováním všech žáků i učitelů, neboť plošné testování ideálně všech vládě neustále doporučuje celá řada „expertů“. Stejně tak se plánovalo povinné testování středoškoláků, kteří se měli vrátit do škol již 1. března 2021.

Povinné testování žáků a učitelů každé pondělí a čtvrtek před prezenční výukou sleduje několik níže uvedených cílů. Cíl dosáhnout plného návratu do normálu alespoň ve školství tímto cílem samozřejmě není a nebyl, o čemž nás již dopředu ujistili kromě ministra školství Plagy poslední dva ministři zdravotnictví, neboť návrat má být postupný a podmíněný epidemiologickou situací. Skutečné cíle částečného otevření škol byly následující:

1. využít plošné testování antigenními testy a zajistit tak byznys spojený s jejich dovozem a výrobou. Je přece správné dát vydělat Číně, která se na rozšíření čínské chřipky do celého světa podílela. Zatímco pro všechny zaměstnance platí povinné testování na přítomnost covidu jednou týdně, žáci musí být testováni dvakrát, což znamená nutnost nákupu milionů testů. To samé, tedy podpora byznysu, platí i pro povinné testování PCR testy, které je na toto plošné testování žáků rovněž navázáno a které už nemohou provádět žáci samotní, ale jen zaměstnanci odběrových míst, kteří je musí také vyhodnotit. Antigenní test pořídíte za 95 Kč. PCR test za 1500 Kč. Daňový poplatníku, nezlob se;

2. díky vysoké „spolehlivosti“ antigenních testů vyrobit vysoké procento falešně pozitivních žáků i učitelů a tyto následně všechny poslat na PCR testy, případně rovnou do karantény. Tomuto cíli ostatně odpovídá nastavení pravidel: žáci s pozitivním antigenním testem v pondělí putují na PCR testy a podle výsledku buď do karantény, nebo zpět do prezenční výuky. V případě byť jediného pozitivně testovaného žáka ve čtvrtek putuje do karantény celá třída vyjma učitele (protože někdo musí zůstat učit alespoň na dálku) a samozřejmě musí být následně ještě provedeny PCR testy;

3. získat údaje pro hygienické stanice, které následně „dotrasují“ všechny, kdo s „nakaženým“ byli v kontaktu, neboť zlí lidé ztěžují hygienikům práci a odmítají udávat, pardon, hlásit, s kým byli ve styku. Tyto údaje o žácích totiž musí školy poskytovat povinně, jejich zdrojem jsou informační systémy základních škol, není tak problém zjistit, kdo všechno se s nakaženým žákem setkal v prezenční výuce;

4. umlčet všechny kritiky nejdelšího zavření škol v Evropě takto získanými daty, která měla prokázat nutnost vládních opatření a dalšího zavření škol, které díky nastavení celého testování velmi rychle vyústí v to, že většina žáků skončí v karanténě, a tedy zpět na ryze distanční výuce, případně odůvodnit další zavření obchodů a provozoven tím, že jsou otevřené školy, tudíž by další „uvolnění“ představovalo z epidemiologického hlediska nepřípustné riziko. Otevření škol versus obchodů je pak jen další falešné dilema.

Nejedná se o žádnou konspirační teorii, těmto cílům odpovídá současná, reálně uskutečňovaná vládní politika. Pokud by vláda sledovala jiné než výše uvedené cíle, musela by činit zcela odlišné kroky. V prvé řadě namísto plošného testování bezpříznakových osob testovat pouze osoby s příznaky čínské chřipky, a to spolehlivými testy. Vláda by rovněž musela dávno přehodnotit jednotlivá opatření a upustit od těch, která evidentně nefungují, nebo která přináší více škody než užitku, zbylá opatření, včetně plošného testování, by pak musela náležitě odůvodnit. Proč je nařízena střídavá prezenční a distanční výuka, ostatně neví ani předseda vlády. Prý se tak sníží riziko nákazy o 80%. Tak určitě.

Navzdory kritikům, kteří poukazovali na protiprávnost plošného testování žáků a dalších opatření, například celodenní nošení roušek žáky ve školách, si vláda Andreje Babiše, pohrdající naprosto nepokrytě právním státem (ve kterém neumí a ani nechce fungovat, což dokládá i nápad ministra zdravotnictví Arenbergera na rektální testování žáků ve školách), samozřejmě opět prosadila svou. A dobře jí tak. Nyní, po prvních dvou kolech plošného testování, se ukázalo, na jakých základech vládní uzavření škol a všechna varování a predikce takzvaných expertů (například z Centra pro modelování biologických a sociálních procesů) stojí.

Už z prvních dat z pondělí 12. 4. 2021 bylo zřejmé, že narativ o školách jako jedním z hlavních zdrojů nákazy virem Sars-2-Cov není podložen žádnými daty: ze 354 648 otestovaných žáků jich bylo pozitivních 160. To je 0,045%, řádově nižší číslo, než jaké vychází u „preventnivního antigenního testování dospělých osob“. Po čtvrtečním antigenním testování se „nakažených“ žáků ve školách povedlo odhalit minimum – „nižší stovky“. Podotýkám navíc, že to, zda i tito skutečně jsou nakažení, nebo ne, potvrdí až PCR testy. I kdyby ale byli skutečně nakažení všichni žáci, jejich počet je naprosto zanedbatelný. Vládou prosazené plošné testování žáků (a učitelů) ve školách tak definitivně potvrdilo již dříve uveřejněná data, ze kterých vyplývalo, že školství není hlavním ani významným zdrojem nákazy čínské chřipky v republice – stačilo si je korektně interpretovat.

Například tabulka ukazující „pravděpodobná místa nákazy“ na slidu č. 67 ukazuje, že podíl nakažených zaměstnanců ve školství (veškerých zaměstnanců, nejen učitelů) byl v září 2020 2,6%. To byly ještě školy normálně otevřené. V říjnu 2020 vláda rozhodla o zavření škol. V březnu 2021, tedy po půl roce trvající uzavírky škol (s velmi krátkým rozvolněním od 30. listopadu do Vánoc, od 4. ledna 2021 již byly školy opět uzavřeny), činil podíl nakažených zaměstnanců ve školství 1,3%. Pokud uzavřením všech škol došlo ke snížení již tak zanedbatelného počtu nakažených zaměstnanců pouze o polovinu, pak je evidentní, že hlavní zdroje nákazy jsou jinde. Zdůrazňuji, že se jedná o data Ústavu zdravotnických informací a statistiky, která byla součástí prezentace odůvodňující poslední prodloužení nouzového stavu, které poslanci schválili 26. 3. 2021. Plošné testování navíc kromě narativu o školách jako významném zdroji nákazy čínskou chřipkou vyvrátilo i související narativ o dětech coby údajných bezpříznakových přenašečích čínské chřipky, které údajně nakazí značné množství spolužáků i učitelů. Ostatně podobné testování, provedené v rakouských školách před dvěma měsíci, odhalilo pouze 211 „asymptomatických případů“ z 500 000 otestovaných žáků a učitelů.

Podotýkám, že nic jiného než vyvrácení uvedených narativů ani čekat nešlo, protože téměř půl roku před českou vládou provedli plošné otestování dětí na přítomnost čínské chřipky v sousedním Německu. Z více než 100000 otestovaných dětí jich mělo čínskou chřipku zanedbatelný počet. V Rakousku pak rychlotesty provedené na 1,3 milionu tamních žáků a učitelů 15. a 17. února 2021 odhalily celkem 536 „nakažených“, z toho 364 žáků a 172 učitelů. To je 0,0412%, tedy číslo plně srovnatelné s výsledky v ČR. Tímto plošným testováním pak byly vyvráceny předchozí studie rakouských vědců tvrdících, že právě školy jsou zdrojem nákazy. I před plošným testováním žáků a učitelů samozřejmě existovaly zahraniční studie, podle kterých školy skutečně nejsou zdrojem nákazy covidem, byly však ignorovány, protože nepodporovaly vládní narativy a nemohly sloužit výše uvedeným cílům.

Aktuálně jsme svědky zoufalého pokus vládních darebáků, novinářů, samozvaných expertů a „datových vědců“ , kteří tu celou dobu trvali na zavření škol jako na nezbytném opatření, bez kterého by následovala apokalypsa, zpětně racionalizovat to, k čemu minulý týden došlo. Nelze samozřejmě čekat, že by se ministři omluvili za zločin, kterým je plošné omezení vzdělávání celé generace, která za to samozřejmě tvrdě zaplatí, a to nejen rozdíly ve vzdělání jednotlivých ročníků (které se u sociálně slabých žáků ještě prohloubí) a budoucí nižší životní úrovní, ale i psychickými problémy (v tomto ohledu nesdílím optimismus některých lidí, že tento způsob vzdělávání žáky a studenty naopak posílí). Nelze samozřejmě čekat, že by nyní konečně příslušní ministři odvolali plošné omezení výuky, k němuž – jak se nyní definitivně potvrdilo – není důvod, protože ke zvládnutí „pandemie čínské chřipky“ není zavření škol nutné. To ostatně potvrzují všechny ostatní evropské země, kde se do škol buď nikdy chodit nepřestalo, nebo se do nich žáci už dávno vrátili. Ukazovat ale v médiích dnes a denně, že v Rakousku, Německu, Velké Británii, Francii, Belgii, dokonce v Itálii nebo ve Švédsku se děti dávno učí ve školách, není půl roku před volbami v jejich zájmu. Není to v zájmu ani takzvané opozice tvořící covidovou národní frontu, která je za toto všechno rovněž zodpovědná a která postup vlády schvaluje. Návrat žáků k normální výuce je pro opoziční strany prioritou ryze verbální, samy pro něj reálně nedělají nic a svými prohlášeními jen utvrzují výše uvedené vládní narativy.

Místo toho tak nyní od těch samých osob zodpovědných za nejhorší a nejdelší omezení práva na vzdělání v historii zaznívají tvrzení o tom, že se žáci nezvládají správně testovat antigenními testy, ačkoli na průběh tohoto testování dohlíží učitelé. Zatím poslední ministr vnitra Arenberger prý nízký počet „nakažených“ žáků očekával, přičítá to však tomu, že antigenní testy odhalí až vysokou koncentraci covidu v těle nakaženého. Podle epidemiologa Maďara však žáci s příznaky patrně zůstali doma a na povinné testování do škol vůbec nepřišli.

Tvrzení o nízké spolehlivosti antigenních testů jsou střelbou do vlastních nohou. Jednak jsou v naprostém rozporu s tím, co se uvádělo při zavádění „pilotního testování“ (testy jsou spolehlivé, zvládnou je udělat i prvňáčči), jednak se tu už týdny stejnými testy testují zaměstnanci i podnikatelé, ačkoli o nespolehlivosti antigenních testů se ví už alespoň měsíc. Navíc je zamlčováno, že kromě falešné negativity mohou tytéž antigenní testy generovat též falešně pozitivní výsledky, což lze snadno demonstrovat na případném plošném testování řidičů na přítomnost drog. Podotýkám navíc, že uvedený problém nelze vyřešit použitím „spolehlivějších“ PCR testů – problémem je totiž samotné plošné testování každého žáka bez ohledu na to, zda vykazuje příznaky nebo ne. Úvaha nahradit antigenní testy ve školách PCR testy zatím naráží na „nedostatek kapacity testovacích míst“, ale tyto kapacity lze poměrně rychle navýšit – stejně rychle, jako tato nová testovací místa již před měsíci vznikla po celé republice v návaznosti na plošné testování zaměstnanců i podnikatelů.

Vrcholem zoufalství údajných expertů, kteří neustále radí vládě, co má a co nemá dělat, je pak přiznání, že neumí vyhodnotit účinnost jednotlivých vládních opatření pro boj s čínskou chřipkou – a proto musí být dodržována všechna (což je plně v souladu s normalizací nouzového stavu nazývaného „stavem pandemické pohotovosti“).

V zemi, kde je školství a vzdělanost vlastních občanů pro politiky i občany samotné skutečnou, nikoli jen verbální, prioritou, by takovýto debakl vládní politiky, jakým potvrzení nesmyslnosti uzavření škol v rámci boje s čínskou chřipkou tvrdými daty je, musel vést minimálně k výměně ministrů školství a zdravotnictví, případně k pádu celé vlády. V zemi, kde kromě vládních stran existují i strany opoziční, by se takovýto vládní debakl musel projevit v jejich veřejných projevech i v předvolební kampani (do řádného termínu voleb do poslanecké sněmovny zbývá méně než půl roku). V zemi tvořené občany a nikoli pouhými obyvateli by po takovémto vládním debaklu následovaly demonstrace naštvaných rodičů i žáků, těch samých, kteří zvládli po vzoru autistky Thunbergové demonstrovat proti klimatické změně, viď, Doubravský. Samotní učitelé doslova melou z posledního. Ale žijeme v České republice, rozvojové zemi, proto pouze vysmívaná Trikolóra požaduje bezpodmínečný návrat k normální výuce a SPD slibuje na billboardech s Tomiem Okamurou návrat dětí do škol a dělá skutečnou opoziční práci.

Zbytku stran covidové národní fronty i jejich voličům permanentně uzavřené školy nevadí. Ostatně co čekat jiného, když se Babiš od žádného ze svých zaměstnanců Agrofertu na maturitu neptal a maturitní vysvědčení by sám rozdával za účast (nic jiného totiž „úřední maturita“ není). Jen doufám, že jej pak bude ošetřovat takto kvalitně vzdělaná zdravotní sestra. Vzdělané hygieniky a epidemiology rovněž nikdo nepotřebuje. Logický požadavek profesora Jiřího Berana (a celé řady dalších) na okamžité otevření škol tak zůstane i nadále ignorován, přestože zavřené školy mají na nešíření čínské chřipky v populaci mizivý dopad, což se dneska už i ví.