Bude napříště stát dětem vybírat i kamarády a rodiče?

Mnozí úředníci v Evropské unii i v České republice se domnívají, že musí veřejně vykazovat činnost, i kdyby tou činností měl být sebevětší nesmysl. Ministr zemědělství Marian Jurečka v posledních dnech oprášil sociálními inženýry oblíbený projekt „mléko do škol zdarma“. Jde o bohulibě se tvářící, ale o to více nesmyslnou záležitost. Prvním důvodem jsou samozřejmě finance.

Proč radši peníze vynaložené na podobné nesmyslné projekty podporující místo dětí především agrobyznys nejdou na zvýšení platů učitelů? Mnozí z nich odcházejí ze školství, protože nejsou schopni uživit své rodiny. Jak budou asi reagovat, až zjistí, že na jejich platy jako obvykle nezbylo, ale na mléko a ovoce a zeleninu do škol se potřebné finance najdou? Nedivil bych se, kdyby někteří z nich ztratili i poslední zbytky trpělivosti a dali školství navždy sbohem.

Ale nejde jen o peníze. Vzdělávací instituce má vzdělávat a nikoli dětem nabízet socioinženýry vybrané vhodné a jedině správné potraviny. Rodiče jsou přece bloudi a dětem dávají jen nevhodné potraviny, ještě že máme chytrý stát, ten zařídí vše! Ministerští úředníci se opět pletou do záležitostí, do kterých jim nic není. Chápu, že zemědělci musí někde udat své produkty, ale proč bychom za to měli platit my ostatní? Navíc mám podezření, že mléko nakonec bude do škol stejně dodávat nějaká firma ze skupiny Agrofert a jako jediný na všem opět vydělá jen Andrej Babiš.

Úřednici z Bruselu a Prahy nedokážou potlačit své neustálé nutkání suplovat dětem rodiče. Ne, jako otec dvou dětí nechci, aby se škola soustředila na výběr kvalitních jablek a mléka. Od vzdělávací instituce očekávám, že mé dětí naučí číst, psát, počítat a poskytne jim relevantní zeměpisné, dějepisné, přírodopisné a další informace.

Správně nakrmit si je umíme s manželkou sami. Ovoce a mléko dám, s dovolením, svým dětem sám. Rozumím tomu, že Marianu Jurečkovi se něco takového vzhledem k pěti dětem notně prodraží. Na druhou stranu nechápu, proč by měl přenášet tyto náklady na stát a daňové poplatníky. Co přijde příště? Bude škola dětem vybírat vhodnou obuv, ošacení, správné knížky a kamarády? Neměl by nakonec stát prostřednictvím školy dětem ještě vybrat pokrokovější a uvědomělejší rodiče?

Plány ministra zemědělství Mariana Jurečky jsou dalším příkladem snahy státu ještě více ovlivňovat životy svých občanů. Jako by nestačilo puntičkářské lpění na dodržování zdravé výživy ve školních bufetech a honba za výživovým košem ve školních jídelnách. A opět se musím vrátit k finanční stránce věci. Na závěr se sluší a patří zmínit, že obojí dohromady nás všechny přijde na přibližně miliardu korun. Cui bono?

Radní pro školství, Praha 4