Při zběžném nahlédnutí do médií na nás dříve nebo později vykouknou články, které hodnotí některé problémy vysokých škol, malou schopnost rektorů řídit svoje školy nebo konflikty mezi rektorátem a fakultami. Stačí připomenout tragikomický příběh s odvoláváním děkana Ševčíka na Vysoké škole ekonomické, spory o děkana na Katolické teologické fakultě, nebo odvolávání rektora ČVUT.

Všechno dění na vysokých školách se řídí zákonem, který po roce 1990 obnovil akademickou samosprávu a dal do ruky velkou pravomoc akademickým senátům. Následně i nový vysokoškolský zákon z roku 1998 jasně rozdělil kompetence mezi samosprávné akademické senáty a výkonné orgány tedy rektory, děkany a jejich týmy. Dosud platí, že akademický senát volí rektora, schvaluje rozpočet a schvaluje předpisy školy. Role akademického senátu je velmi podobná roli zastupitelstva obce a role vedení fakulty nebo univerzity je velmi podobná roli radě města. Rektor nebo na fakultě děkan je podobně jako starosta města první mezi rovnými.

Všichni reprezentanti vysokých škol dlouhodobě potvrzují nutnost některých změn a posílení především pracovně právních pravomocí rektora vůči děkanovi. Již při projednávání poslední novely vysokoškolského zákona v roce 2025 o tom panovala vcelku jasná shoda. Proto nebylo žádným překvapením, když ministr Plaga jako jeden z prvních kroků oznámil zahájení prací na novém vysokoškolském zákoně.

Překvapení ale nastalo, když se zástupci vysokých škol mohli seznámit s prvními tezemi nového zákona. Tým okolo ministra Plagy vždy ve všech projevech ubezpečoval akademickou veřejnost zachováním akademické samosprávy, ale první návrhy jsou formulovány tak, že akademická samospráva a tím i akademická obec prakticky zaniká. Pod heslem manažerského a tedy „efektivnějšího“ řízení vysokých škol vkládají navržené teze zákona veškerou moc na bedra 9 členné univerzitní rady. Tato univerzitní rada organizuje výběrové řízení na rektora školy, vybírá z uchazečů a jmenuje rektora školy. Může ho tedy i odvolat. Stejná rada schvaluje rozpočet univerzity a projednává a schvaluje hlavní vnitřní předpisy vysoké školy. Teze zákona z rukou týmu okolo ministra Plagy navrhují odebrat kompetence, které definují samosprávu, akademickému senátu a pod heslem efektivnějšího manažerského řízení je předat do rukou 9 osobnostem s absolutní mocí. Senát vysoké školy může projednat a případně připomínkovat rozhodnutí rady, senáty fakult zanikají nebo budou již pouze dobrovolné.

Nejlepší nakonec. Výběr těch devíti osobností je jasně stanoven. Celkem tři lidi vybírá ministerstvo, 3 lidi vybírá akademický senát a tři lidi si vybírá sama rada. To je samooplodňování. Fakticky tento návrh znamená, že ministr bude mít pod palcem celkem 2/3 členů univerzitní rady. Návrh mluví o tom, že v radě jsou zastoupení reprezentanti akademického prostředí například bývalí rektoři a další osobnosti. Prakticky to dopadne jako u mediálních rad. Jediným znakem nominanta je jeho loajalita. Nominanti ministra budou plnit vůli ministra a budou manažersky řídit rektora a přes rektora i děkany a fakulty. Má obor málo uchazečů - šup zrušíme to. Vyjádřil se někdo ošklivě o ministrovi - šup omezíme mu studijní program. Změnila se vláda a do křesla zasedl ministr z opozice šup - vyměníme neloajální rektory jmenované předchůdcem. A nový rektor – šup odvolá neloajální děkany předchozího rektora.

Nebo ty školy rovnou manažersky spojíme do jedné instituce.

Děkani budou v rukou rektora, protože rektor jmenuje a odvolává děkany. Rektor bude v rukou univerzitní rady, protože rada jmenuje a rada odvolává rektora. Členové univerzitní rady budou v rukou ministra, protože jmenuje a odvolává 2/3 jejích členů. Přesně takto vypadá politizace vysokého školství. Dosud nezávislé univerzity se znovu stávají státními školami podřízenými aktuální politické reprezentaci. Návrh ministra Plagy mluví o efektivním manažerském řízení vysokých škol, prakticky se ale jedná o politické ovládnutí nezávislých a kritických institucí.

Autor je člen sněmu Rady vysokých škol