Kvalita českého školství trvale klesá. Již od dob ministryně Buzkové je těžce zkoušeno řadami experimentů a byrokratizací. Všechny vlády přitom prohlašují, že vzdělávání je jejich prioritou.

Když se připravovala a schvalovala inkluze, byly názory na ni různé a mnohdy protichůdné. Dokonce ani odborná veřejnost si nebyla jistá. Leč stalo se a po nesmělém rozjezdu nabírá inkluze obrátky a vstupuje do druhého školního roku. A stává se pro mnohé zúčastněné noční můrou. Takové malé shrnutí:

Ředitelé škol: Mají problém s personálním naplněním požadavků, které inkluze přináší. Sehnat asistenty pedagoga je potíž, nemluvě o speciálních pedagozích či školních psycholozích. Pokud nevěříte, stačí si projít inzeráty na pracovní nabídky. Přitom chudák ředitel nemá jinou možnost, pokud školské poradenské zařízení takové opatření předepíše, než je naplnit. Jinak mu hrozí postih ze strany České školní inspekce.

Učitelé: Uřídit třídu s třiceti žáky není snadné ani za normálních okolností, natož když je mezi nimi jeden až několik žáků, kteří jsou těžko zvladatelní a potřebují speciální péči. Inkluze však řeší jen asistenci ve vyučovací hodině. Co přestávky, příchod a odchod ze školy v šatnách? Když se tam vyskytne dítě se silnější poruchou chování, může být v nevyučovacích časech i hrozbou pro spolužáky.

Rodiče: Mnozí byli naopak rádi, když jejich dítě mohlo navštěvovat například základní školu praktickou. O tuto možnost však mnohdy přišli a jejich dítě je nyní nešťastné, protože nezvládá tempo a úroveň výuky a mnohdy i ústrky od spolužáků. Nikdo není tak „krutý“ jako děti. Často je to pak příčinou ztráty motivace ke vzdělávání.

Pracovníci školských poradenských zařízení: Nároky na počty žáků, u nichž je nutné provést vyšetření a zpracovat potřebnou dokumentaci, stouply takovým způsobem, že to nemohou absolutně kapacitně ani personálně zvládnout. Přitom jsou podle vyhlášky povinni dodržovat zákonné lhůty. Administrativa zabírá velké množství času na úkor odborné práce. Téměř neřešitelná rovnice.

Škola: Nová vyhláška přinesla novou dokumentaci v podobě standardizovaných zpráv z vyšetření a doporučení opatření na jejich základě, dále systém jejich vykazování, financování a podobně. Vzhledem k tomu, že vše bylo šité horkou jehlou, po rozjezdu nyní dost drhne. Navíc se objevuje řada nejasností s tím, že se často nelze dobrat ani na ministerstvu odpovědí, jak to vlastně má správně být. Posledním hitem je informace, že když na financování asistenta využijete tzv. personálních šablon, nesmíte započítat do plnění, pokud je asistent nemocný nebo ošetřuje člena rodiny. Doporučení zní, ať si vezme dovolenou nebo pracovní volno?!

Ministr financí: Zjistil, že celá inkluze bude podstatně dražší, než se předpokládalo. V červnu už byl spotřebován letošní příděl na celý rok. Za co se pojede od září, ví asi jen bůh. A v roce 2018 to bude ještě větší požadavek na miliardy. To je silná káva a ministr se nechal v minulých dnech slyšet, že on to v žádném případě platit nebude. Ministerstvo školství tedy chystá „technickou novelu“ vyhlášky o inkluzi. Houby technická novela, peníze nemají! A peníze původně určené na platy učitelů nakonec zřejmě skončí jako záplata na inkluzi.

Již čtvrt století je naše školství těžce zkoušeno řadami experimentů a reforem. Všechny vlády prohlašují, že vzdělávání je jejich prioritou, ale jen do okamžiku, kdy to vyžaduje peníze. Přitom úroveň vzdělávání u nás podle mezinárodních srovnávacích kritérií trvale a pravidelně klesá. Nemáte pocit, že je něco špatně?