Pro české základní a střední školy začal nový školní rok. Jak? Zvýšením platů pedagogických pracovníků a spuštěním sporné širokopásmové inkluze.

Kéž by ale platy pracovníků ve školství a debata o vhodnosti a míře, s jakou do systému běžných škol integrovat děti s nejrůznějším handicapem, byly jedinými problémy českého vzdělávacího systému.

Stav českého školství je mnohem horší.

Není možné nadále tolerovat běžný fakt, že základní školy, v touze „odlišit se“ za každou cenu, opouštějí původní poslání základní školy: tedy nabídnout všem žákům stejnou sadu pro život nezbytných základních znalostí a dovedností. Není možné přistoupit na alternativní europeistický trend, že „děti si mají vybírat to, co se chtějí učit“ a základní škola učí to, co děti „baví“ a „nestresuje“.

Pokračuje velmi neblahý trend poklesu zájmu o učňovské vzdělávání způsobený jednak nepřiměřeně širokou nabídkou středoškolského vzdělání se snadným ziskem „euromaturitního“ vysvědčení, jednak propagandistickým oslavováním jakési „evropské znalostní ekonomiky“, ve které řemeslnického fortelu již nebude třeba. Firmy nepotřebují nadbytek mladých lidí s problematickou maturitou, ale zoufale se jim nedostává kvalifikovaných řemeslníků.

Ubohý stav současného českého školství završuje nadměrné množství vysokých škol, kam je ke studiu přijat bez problémů téměř každý uchazeč a které stále palčivěji pociťují, vzhledem ke svému počtu, snižování kvality svého akademické zázemí.

Začátek školního roku by nám měl připomenout, že český vzdělávací systém má dramatické a viditelné problémy. Je v zájmu této země, její prosperity i budoucnosti, aby jejich řešení bylo otevřeno v plné šíři, co nejrychleji a aby se z problematiky českého školství stala vážně míněná politická agenda.