O školních prázdninách se diskutuje zpravidla ve chvíli, kdy jedni rodiče řeší, kam s dětmi, a druzí se těší, až je v září konečně pošlou do školy. Letos se opět i v Česku vede silná debata o délce a načasování školních prázdnin. Myslím, že bychom měli mít odvahu říci něco zdánlivě nepopulárního: dva měsíce letních prázdnin jsou v 21. století příliš dlouhá doba.

Osobně bych se přimlouval za jejich zkrácení na pět týdnů.

Nejde o žádnou válku proti dětem ani proti jejich zaslouženému odpočinku. Děti samozřejmě potřebují volno. Jenže stejně tak potřebují odpočinek jejich rodiče, a ti zpravidla nemají k dispozici osm týdnů dovolené. Tedy pokud nejsou učiteli či učitelkami.

Organizační hlavolam

V praxi tak každé léto vzniká zvláštní organizační hlavolam. Rodiče mají pět týdnů dovolené, děti dva měsíce volna a někdo musí tento rozdíl vyplnit. Pomáhají prarodiče, tábory, příměstské tábory, různé kroužky a také více či méně kreativní dovolená na etapy. Neříkám, že je to tragédie srovnatelná se situací třeba v Palestině. Jen si nejsem jistý, zda je to systém, který bychom měli považovat za ideální.

Existuje však ještě závažnější důvod pro změnu. Učitelé dlouhodobě upozorňují, že učiva je mnoho a času málo. Každý týden školního roku navíc může znamenat prostor pro opakování, procvičování a především pro práci s dětmi, které potřebují více času. Tři a půl týdne navíc určitě nejsou a nebudou ve školství žádná drobnost.

Dobrý učitel přece potřebuje delší čas proto, aby nemusel učivo pouze rychle „skibidi odfrčet“ (jak říkají děti), ale mohl jít skutečně do hloubky a ty malé zvídavé mozečky něco více naučit.

Potřebujeme devět let základní školy?

A tady se dostáváme k mnohem zásadnější otázce. Pokud jsme schopni školní rok organizačně přestavět, proč bychom se současně nemohli bavit o délce základní školy? Je devět let v dnešní podobě skutečně nezbytných?

Nevolám po žádném mechanickém škrtání jednoho roku. Změna by musela být promyšlená, odborně připravená a provázaná s obsahem vzdělávání i středními školami. Ale osmiletá základní škola rozhodně není myšlenka, kterou bychom měli automaticky označit za kacířství. Má to totiž i pozitivní ekonomický rozměr. Česká společnost stárne a řada zaměstnavatelů obtížně hledá nové čerstvé pracovníky. Každý rok, o který mladý člověk dříve získá kvalifikaci a vstoupí do pracovního života, má svou hodnotu.

A koneckonců ani pro samotné mladé lidi nemusí být představa dřívějšího vstupu do dospělosti nepříjemná. Dříve si začít vydělávat, dříve získat vlastní bydlení a třeba také dříve založit rodinu. Samozřejmě za předpokladu, že jim společnost vytvoří odpovídající podmínky.

Škola však nemá být jenom továrnou na zaměstnance. Jejím hlavním úkolem je vzdělávat. Právě proto bychom měli o jejím uspořádání diskutovat věcně a bez posvátných dogmat.

Přemýšlet o škole odvážněji

Ani devět let základní školy, ani dva měsíce letních prázdnin nejsou přirozeným (ani ústavním) zákonem. Jsou výsledkem určitého historického vývoje. A co vzniklo rozhodnutím lidí, mohou lidé také změnit. Možná bychom tedy mohli začít jednoduše: pět týdnů prázdnin místo dvou měsíců. A potom se podívat, zda nám takto uvolněný čas nepomůže přemýšlet o škole trochu odvážněji.

Ostatně – tempora mutantur, et nos mutamur in illis. Časy se mění a my s nimi. Školství by v tomto ohledu nemělo být výjimkou.

Autor je VŠ pedagog, právník a bloger (Legendární Med(ium)věd). Psáno pro Lidové noviny.