Není obvyklé, aby na všechna místa v grémiu byl jeden kandidát. Hovoří to buď o nedostatku kvalitních kandidátů, a nebo prostě o strachu z předložení vlastního kandidáta z očí do očí autoritativnímu předsedovi. Dva kandidáti na místopředsedu, kteří nemají potřebnou dávku loajality k předsedovi, z volby raději odstoupili. Jiří Paroubek si i přes deklarovanou virózu musel mnout ruce.
Přesto se pár odpůrců v ČSSD našlo – předsedou Kontrolní a revizní komise se stal Martin Starec, který patří k předsedovým odpůrcům. Upozornil třeba na obrovský dluh ČSSD. Otázkou je také neexistence kariérního řádu, jak o něm mluvil Jaroslav Foldyna, leč diváci to neviděli díky zákazu vstupu médií.
Přísnou organizaci z centra však ani nařízení předsedy nedokázalo zamezit při blamáži volby místopředsedkyně. Vzdor diktátorským praktikám předsedy delegáti nezvolili jemu loajální Janu Vaňhovou a z volby ženy do vedení strany udělali frašku. Skončilo to tak, jak začalo – tvrdou rukou předsedy a jeho nohsledů, kteří volbu předsedkyně delegovali na Ústřední výkonný výbor, který mimo televizní kamery patrně nikoho nevybere a zamete věc do ztracena, případně zvolí Jiřímu Paroubkovi oddanou podržtašku.
Trošku tím blednou slova o modernizaci strany. Neúspěšná volba místopředsedkyně hovoří o dvou věcech – všechna ta světla, hymny, trička Socdem is sexy a blyštivé brožury jsou produktem úzkého centra z Lidového domu, které nijak nerezonuje se stavem regionů, nebo se naopak regiony dokázaly vzepřít direktivní politice centra a přinesly v poslední den sjezdu něco, co na něm předchozí dva dny chybělo - svobodnou vůli.
Ať tak či tak, pokaždé jedna úroveň „hapruje“ a ukazuje, že dnešní politika ČSSD na celostátní úrovni, prudká vyjádření a nulová tolerance vládě je mocenskou politikou omezenou na osobu Jiřího Paroubka, která nebere ohled na členskou základnu. Navenek to může fungovat, co se však stane, až Jiří Paroubek jednou prohraje a všechny rozpory vyjdou navenek, nebudu raději domýšlet…
výkonný redaktor CEVRO Revue