SITUACE: Končí éra blahobytu a pohody? Konečně!
V neděli 6. dubna 2025 v pět hodin ráno přinesl server seznamzpravy.cz rozhovor s Tomášem Pojarem, poradcem premiéra pro bezpečnost. Titulek velmi výstižně shrnul myšlenky pana Pojara do stručného konstatování: skončila éra evropského blahobytu a pohody.
Jisté podezření na konec naší pohodové éry jsem nabyl už o den dřív, v sobotu 5. dubna. To se v Praze v rámci seriálu RunCzech běžel tradiční jarní půlmaraton, který si v polovině devadesátých let vymyslel italský manažer Carlo Capalbo. Dvacet afrických profesionálů se na trati porvalo o prize-money a šestnáct tisíc obyčejných lidí si zaběhlo dvacet kiláků pro zdraví. Hezká akce, její atmosféru jsem si osobně vyzkoušel. Ale co na ní bylo nejzajímavější – už to nesponzoroval německý výrobce aut Volkswagen, ale italská pojišťovna Generali. To mi přišlo fakt hodně symbolické. Automobilovému průmyslu se v Evropě nedaří a protože ve společnosti rychle roste strach, začínají prosperovat pojišťovny.
Zpátky k rozhovoru s panem Pojarem.
Po nástupu Trumpa prý přichází nová éra, která nebude bezriziková a o blahobyt se bude muset bojovat.
To je dost šokující formulace. Fakt jsme na tom byli tak zle, že jsme prosperitu považovali za něco samozřejmého, co někdo zařídí a bezpečnost v Evropě za úplně normální, protože o tu se přece starají naši přátelé v Americe? Pokud to tak opravdu bylo, pokud jsme si tohle skutečně mysleli, pokud jsme poztráceli ty nejzákladnější instinkty, pak jsme byli jako země i jako kontinent na nejlepší cestě stát se kořistí nejbližšího predátora a pořádně zchudnout, nebo obojí.
Osobně jsem velký optimista, ale současně si nemyslím, že by můj optimismus sdílelo deset milionů dalších Čechů. Takže jsem moc zvědavý, co bude. S jakým mentálním nastavením se pustíme do budování nové éry, ve které už nebudeme prosperitu ani bezpečnost považovat za něco samozřejmého. A uděláme to, co řekl náš současný premiér: položíme na stůl zbraně a peníze. A smíříme se s tím, že to bude dlouhá a náročná cesta, protože ty peníze budeme muset pracně vydělat a ty zbraně bude muset někdo držet v ruce.