Vážené, paní poslankyně, vážení páni poslanci Digital Services Act jako nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropské unie o jednotném trhu digitálních služeb nabylo účinnosti už v únoru roku 2024, ale bohužel tehdy ještě bez větší pozornosti médií. Jak všichni víme, toto nařízení by mělo přinést sjednocení pravidel pro řešení problémů typu podvody při elektronickém obchodování, kybernetické hrozby nebo třeba omezování hospodářské soutěže. Až potud, to je v pořádku.

Jenomže spolu s tím přináší také výrazně vyšší administrativní zátěž pro poskytovatele digitálních služeb. A co hůř? Přináší to také výraznou hrozbu pro svobodu slova. Jak jinak, než samozřejmě pod záminkou potírání dezinformací a nenávistných projevů. ová)

Podle mého soudu žádné pozměňovací návrhy nemohou dostatečně zákon o digitální ekonomice pozměnit tak, aby přestal být pro svobodu slova nebezpečný. A proč je nebezpečný? Protože podřizuje největší světové digitální platformy Evropské komisi, která tak dostává naprosto výlučnou pravomoc rozhodovat, zda její nařízení jsou dodržena a zároveň získává pravomoc ukládat pokuty až do výše šesti procent celosvětového obratu. Pro platformy se tak komise samozvaně stává žalobcem i soudcem. Klíčové je, že DSA požaduje filtrovat nejenom nezákonný obsah, ale i obsah, který označuje jako škodlivý, nově ho označuje jako takzvané systémové riziko. Otázkou ovšem je, pro koho takový obsah je škodlivý. Sociálním sítím a vyhledávacím platformám, které se rozhodnou respektovat svobodu slova a nebudou ochotné mazat obsah, který se komisi samozvaně znelíbí, hrozí nejenom drastické sankce, ale hrozí jim taky zákaz působení na evropském trhu.

Mezi takzvaná systémová rizika se mimo jiné řadí i něco, co je označováno jako skutečné či předvídatelné nepříznivé dopady na občanský diskurz nebo se mluví o ochraně veřejného zdraví nebo o ochraně duševní pohody osob. Tyhle ty formulace samozřejmě lze velmi snadno zneužít pro omezování svobody projevu. A taky je podle mého soudu vysoce pravděpodobné, že se tak opravdu dříve či později stane, že prostě tyto pojmy budou využívány tak, aby svoboda projevu byla omezena. Takže například názory jednotlivce na zavinění nebo míru zavinění klimatických změn člověkem bude možno považovat za takzvané systémové riziko. A je velice irelevantní, zda tyto názory vysloví třeba opoziční politik nebo někdo na základě svých zkušeností nebo třeba politik v rámci předvolebního programu, anebo dejme tomu, uznávaná kapacita v oboru.

Další hrozbu v rámci DSA představuje nejasné zavádění takzvaných krizových protokolů a kodexu chování. O těch kodexech chování sice jeden odstavec v rámci DSA mluví jako dobrovolných, ale už podle hned následujícího odstavce může Evropská komise, pokud objeví významné systémové riziko, tak může vyzvat provozovatele k cenzurním praktikám. No, a kodexy jdou samozřejmě obvykle dál, než požaduje zákon, jinak by samozřejmě nemusely existovat. Tudíž uplatňování těch přísných kodexů psaných aktivisty, zejména z neziskových organizací, se může velice snadno stát všední záležitostí.

Problematická je taky povinnost členských států zřizovat koordinátora digitálních služeb. Ten bude mít za úkol vybírat důvěryhodné oznamovatele, to ovšem samozřejmě v uvozovkách, kteří budou nahlašovat ilegální obsah, a kdyby jenom to, také škodlivý obsah. A co je škodlivým obsahem, tak o tom budou tito důvěryhodní oznamovatelé rozhodovat sami podle svého vlastního názoru. Je vysoce pravděpodobné, že o tenhle status se budou ucházet nejrůznější aktivisté z nejrůznějších neziskových organizací, pro které škodlivým obsahem bude všechno, co o milimetr vybočí z jejich světonázoru. Tak například pokud někdo bude mít jakýkoliv názor na míru zavinění klimatických změn nebo na CO2, půjde o škodlivý obsah.

Další problém je, že DSA ukládá sociálním sítím povinnost mazat nezákonný obsah, ale už není jasné, jestli má jít o obsah, který třeba není v souladu s právem Evropské unie, anebo některého členského státu. Takže časem bychom se mohli dočkat třeba i tak extrémního výkladu, že obsah by měl být posuzován z hlediska toho právního řádu v Evropské unii, kde jsou nejvyšší restrikce. Takže klidně může dojít k situaci, že například obsah, který bude zcela legální v České republice, bude nelegální dejme tomu třeba podle irského nebo nějakého jiného práva a musel by tudíž být považován za nelegální i u nás a musel by i u nás být odstraňován.

My jsme se dosud v této Sněmovně minulý týden v podstatě bavili jenom o dvou možnostech. Buď přijmout zákon ihned beze změn, anebo jej v druhém čtení změnit tak, aby přestal být nebezpečný. Jenomže nebezpečná je i samotná podstata tohoto zákona, samotná jeho existence. Je to totiž typický gumový předpis. A i když jej současná vláda třeba nebude vykládat způsobem omezujícím svobodu projevu, tak příští vláda už může jednat zcela jinak, může tento zákon použít pro omezení svobody projevu.

Samozřejmě, že řada poslanců teď začne tvrdit, že přece musíme například chránit děti, že přece musíme například chránit spotřebitele. No, a na to já tvrdím, že obojí je jenom záminka. DSA nemá fakticky s ochranou dětí nic společného. Jenom je tak navlečen, aby to znělo hodně emotivně a aby bylo těžší tento zákon kritizovat. Koneckonců ten zákon klidně lze třeba rozdělit na dvě části. Na část, která se týká ochrany spotřebitele a na část týkající se omezování svobody projevu.

Já rozumím těm obavám, že odmítnutí DSA v podobě odmítnutí zákona o digitální ekonomice by nás vystavilo sankcím ze strany Evropské unie. Jenomže před volbami dnešní koalice slibovala změnu, nikoliv politiku, že vlk se nažral a koza zůstala celá. Pokus opravit zákon o digitální ekonomice formou pozměňovacích návrhů jenom abychom se nevystavili sankcím, je podle mě alibismem. DSA, pokud jej nerozdělíme, tak v jakékoliv podobě znamená hrozbu, že cenzura může být kdykoliv zavedená, kdykoliv v budoucnu, protože svoboda slova prostě buď je, anebo není, neexistuje něco jako podmíněná svoboda slova.

Pro mě je tedy zákon o digitální ekonomice naprosto nepřekročitelnou hranicí, ať má jakoukoliv podobu a ať (je) jakkoliv pozměněn. Smysl by mohl dávat pouze tehdy, pokud by byl rozdělen na rozumnou část, týkající se ochrany spotřebitele, a na ten zbytek, který by byl zamítnut. Protože ty části DSA, které chrání před reálnými hrozbami, jako jsou třeba podvodné e-shopy, tak klidně mohou být implementovány jinými právními předpisy v rámci ochrany spotřebitele. Takže navrhuju hlasovat o zamítnutí tohoto zákona. Děkuju za pozornost. (