Snad si ještě někteří vzpomenou na událost v Teplicích z června 2011, kdy zdrogovaný Rom napadal na ulici občany, několik lidí pokousal a poškozoval zaparkovaná auta. Muž zemřel po zákroku policistů. Pitvou se pak zjistilo, že u muže závislého na pervitinu došlo k odúmrtí srdeční svaloviny ještě před příjezdem hlídky. Smrtí muže se pak zabývali i znalci, policie, GIBS a všechny soudy včetně Ústavního, které najisto potvrdili, že došlo k selhání srdce v důsledku intoxikace pervitinem, tedy v žádné souvislosti se zákrokem policie. Všechny tyto argumenty však nyní Evropský soud pro lidská práva (ZSLP) odmítl.

Ten nyní v případu ST. V. v. Česká republika, v rozsudku, který byl vyhlášený 16. července 2026, rozhodl, že Český stát má sestře tohoto Roma, která si stěžovala, zaplatit 20 000 euro za nemajetkovou újmu a 10 660 euro za náklady řízení ve Štrasburku. Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že věc nebyla dostatečně přešetřena a ze strany České republiky došlo k řadě pochybení.

V odůvodnění tohoto rozsudku se nám však vnucují představy o zvláštním postavení některých skupin občanů, se kterými musí být zacházeno odlišně. „I kdyby dva důkazy, na které se úřady odvolávaly, naznačovaly absenci otevřeně rasistických nebo extremistických názorů u tří policistů, tyto důkazy by nutně nestačily k odhalení nevědomé zaujatosti z jejich strany,“ poznamenal dále ESLP.

Nevědomá zaujatost se podle Soudu nemusí projevovat otevřeným nepřátelstvím, ale „ignorováním životů nebo potřeb romských jedinců“. „Úřady se nijak nepokusily prozkoumat možnost, že institucionální rasismus mohl ovlivnit chování policistů,“ napsal v rozsudku ESLP. „Policisté vědomě zasáhli v romské čtvrti proti Romovi. Nikdy nebylo zpochybněno, že si byli vědomi jeho etnické příslušnosti,“ vytýkavě uvádí ESLP.

Má tím být naznačeno, že etnicitou a místem kde se občan nachází má být dotčena obecná zásada rovnosti před zákonem a zásada, že právo platí pro všechny? Jde o tvrzení jehož nebezpečnost soudci snad ani nedomysleli. Nelze se pak divit, že si dnes Německo ztěžuje na růst „islámského terorismu“. Mnohé příklady ukazují že proti tomuto terorismu se policisté často bojí zasahovat, aby nebyli obviněni z rasismu. Podle zmiňovaného rozsudku ESLP jsou patrně jejich obavy oprávněné. Považuji to za nehorázné.

Představa o institucionálnímu rasismu, v tomto případě u policie, a neustálé zdůrazňování podvědomého rasismu v myšlení většinového českého obyvatelstva jsou nepřijatelné. Soud v rozsudku opakuje zjištění komisařky Rady Evropy pro lidská práva, která po své návštěvě v roce 2023 dospěla k závěru, že čeští Romové i nadále čelí diskriminaci téměř ve všech sférách života, včetně policejního násilí a diskriminačních veřejných prohlášení. Jako ombudsman jsem o těchto věcech tehdy s paní komisařskou jednal a snažil se jí vysvětlit skučený stav věci k jejímuž řešení by jistě více přispělo, kdyby sami Romové, svým vlastním přičiněním – a nikoliv jen obecnými stížnostmi na diskriminaci – přispěli k řešení např. problematiky jejich důstojného bydlení, vzdělávání svých dětí a podobně. Měl jsem však dojem, že paní komisařka nestojí o názory nikoho jiného než těch, kteří Českou republiku obviňují.

Stává se již pravidlem, že aktivistické skupiny jsou vždy, nejen po zásazích policie, ale dokonce po jakémkoliv důrazněji vzneseném požadavku na respekt k rovnosti nejen práv, ale i povinností občanů, připraveny tvrdit, že jde o porušování lidských práv. Tato tvrzení jsou občas doprovázena důrazně pronášenými osobními názory advokátek vyvdávaných často za platnou právní úpravu, což jen škodí věci. „Rozhodnutí Evropského soudu je významné nejen pro konkrétní stěžovatelku, ale pro všechny oběti předsudečného násilí“ říká Klára Kalibová, advokátka a ředitelka organizace In IUSTITIA. Není tomu tak. V žádném případě se zde nejednalo o nějaké předsudečné násilí, ale o nebezpečné jednání zfetovaného pachatele, proti kterému je policie prostě povinna zakročit. Proti komukoliv a bez ohledu na to v jaké „čtvrti“ se nachází. Významné může být toto rozhodnutí jen pro vzbuzení pochybností o tom, zda při takovém selektivním pojetí práv bude Evropa vůbec schopna čelit narůstajícím problémům např. s nezákonnou migraci, či obecným růstem násilí. A tato pochybnost je namístě.