Vztah odborníků a mocných, to je zřejmě problém, který trvá po staletí a který, bohužel, asi ještě dlouho trvat bude. Problém je v tom, že s nově získanou mocí, i když nejsou odborníky se mocní začnou chovat poměrně bezohledně, jako by všemu rozuměli. Zažil jsem to několikrát na komunální úrovni a vidím, že to platí i na té nejvyšší úrovni poslanecké. Takže jeden problém je pýcha a domýšlivost mocných. A ovšem patří k tomu ještě druhý problém, a to je problém právě těch odborníků, kteří nechtějí být političtí. Nechtějí se spojit s politiky, nechtějí do politiky mluvit, straní se politiky, štítí se politiky a s politiky ani nekomunikují. A teď mi řekněte, jak v této situaci se mají odborné informace dostat k politikům, aby tito mohli rozhodovat dobře? Jak dosáhnout toho, aby politici tyto informace brali vážně? Co s tím, když jeden z našich politiků například prohlásí, že klimatické změny končí jeho nástupem do funkce? Co si o tom můžete myslet? Jaká je pýcha a arogance tohoto politika a jaký je jeho vztah k odborníkům? A tak, když vidím tento, poměrně velký problém, tak jako prakticky sociolog, se pochopitelně snažím najít nějaké řešení. Možná by spočívalo v tom, že by odborníci a politici nebo politici a odborníci spolu zodpovědně komunikovali. Měli by k tomu být vedeni od školních let, a zejména v přípravě kandidátů – uchazečů o politické posty. Vždyť právě v tom spočívá podstata aktivního politického občanství – zájem o věci veřejné, tedy nám věci všem společné. Jedno z řešení vidím v tom, že občan navštíví jednání zastupitelstva své obce, což je nejvyšší mocenský orgán v obci, a tam na jeho jednání vznese své připomínky, své náměty, řekne, co se mu líbí, co se mu nelíbí a bude se snažit s politiky, tedy se zastupiteli, komunikovat. Výhoda takového postupu je v tom, že z jednání zastupitelstva se činí zápis, který je veřejně dostupný. A v tom zápise by měly být uvedené všechny připomínky a náměty občanů. Druhá možnost pro odvážnější občany, je, aby si dali schůzku se svým poslancem nebo se svým senátorem a tam mu problémy, které ho tíží, nejen vysvětlili, ale nabídli a žádali i řešení. Další možnost je komunikace nevládních neziskových organizací (NNO), s mocenskými orgány. Možná, když budou opravdu odborně na výši a dost odvážní, mohou komunikovat i s orgány vládními. Další cesty hledám, ale není to opravdu nijak jednoduché. Ještě mě napadá, že další cesta by mohla být přes seriózní média. Jenže, je to pro ně dost atraktivní, když nejde o mrtvoly a ani nejde o groteskní obsazování Ministerstva životného prostředí? A další cesta by mohla být e-mailem přes internet od odborníků k mocným, pokud ovšem tito umějí a chtějí číst a přemýšlet o přečteném.

Problémy mocných popsal perfektně Ladislav Mňačko ve své knize Jak chutná moc.

(Fanatismus za dobrou věc může lehce přerůst v útlak a zločin“. Moc doslova rozkládá své nositele, působí hnilobně.“) Že by mocní někdy léčili svou pýchu a odborníkům se dostalo „vakcíny“ pro občanskou angažovanost? Hradily by to však zdravotní pojišťovny?

Bezmocný

K čemu jsou jen odborníci,
když nemají žádnou moc?
Musím tedy jasně říci:
Machr, ať je moci host!

K odborníkům

Štítíte se politiky,
naivkové naivní,
bez ní jenom cukr bliky
pro vás budou validní