Vláda Andreje Babiše se snaží dosáhnout změn v pravidlech sestavování státního rozpočtu. U poslanců Parlamentu zatím nepochodila. Doufejme, že nepochodí. Vládní návrh je velmi nebezpečný. Navrhuje, aby se některé státní výdaje do rozpočtu nerozpočetly, ač budou vydávány na dluh. Představa ministryně financí Aleny Schillerové v principu spočívá v tom, že státní peníze na dálnice, železnice, jaderné elektrárny a vodní stavby, hlavně přehrady, státní dluh neprodlouží. Už ale nepočítá s tím, jak se tedy splatí, když zbytek rozpočtu i tak bude mít znaménko záporné, neboť ten dluh je systémový, tzn. opakovaně tvořený výdaji vyššími než příjmy.

Úvodem: ne vše, co Schillerová vyjmenovala, jsou investice. U těch se předpokládá jistá návratnost. Jakou návratnost mají dálnice a železnice se dočísti nelze. Tak, jako jsem tady před časem psal, že peníze do zbrojení (obrany) nejsou investice, ale výdaje, tedy čistá národohospodářská ztráta, tak také dopravní infrastruktura je jen výdaj, i když z něj alespoň lidi něco užitečného budou mít a čitá ztráta to nebude. Jestli by se za investice dalo něco považovat, tak by to byly třeba školství, věda a výzkum. Tyto položky ale ve výčtu ministryně nebyly zmíněny.

Co je ale nutné zdůrazňovat, a to nejen voličům, jejich poslancům, ale především ministryni financí: i když ty své „investice“ z rozpočtu vymaže, stát je zůstane dlužen. Dluh se vymazat nedá, ten se musí splácet, a ještě předtím, než to začne (prý už/až naše děti…), se platí úroky z něj, odborně dluhová služba. Ta se letos bude pohybovat kolem sta miliard korun. Tyto peníze už v nerozmazaném rozpočtu vidět budou a pro představu, je to více než třetina školství a skoro osminásobek ministerstva zdravotnictví, případně dvanáctinásobek státních výdajů do České akademie věd.

Argumenty paní Schillerové jsou směšné. Že se vejdeme do limitu 3 % z HDP v roce. To je možná pravda, ale ten limit neručuje, že do něj musíme. Zvláště, když tempo hospodářského růstu je u nás vysoko nad průměrem EU a ono pravidlo slouží k možnostem národních vlád řešit nenadálé krize, které u nás už pominuly. S tím souvisí i další argument, že celkové zadlužení v porovnání k HDP je hluboko pod průměrem EU a ještě hlouběji pod některými výrazně vyspělejšími státy společenství. Opět pro srovnání: pravidla EU určují dluhy do 60 % HDP, my jsme pod 50 procenty a jako odstrašující příklady by bylo možné citovat Itálii, Francii nebo Španělsko, no ještě to Řecko, které zachraňovalo Německo… I v tom má Schillerová pravdu. Ale tempo, jakým EU doháníme, je vysoko nad průměrem. Vymazáním „investic“ ze schodku státního rozpočtu se tempo nezpomalí. A nemusíme EU dohánět ve všech kritériích.

Loňský státní rozpočet skončil schodkem 290,7 miliardy korun, zhruba o 50 mld. Kč hlubším, než bylo původně schváleno, letos by podle plánu bývalé vlády musel klesnout na maximálně 150 miliard korun. Ten rozpočet byl falešný a Babišova vláda ty falše do letošního rozpočtu započítala i za cenu skoro tříměsíčního rozpočtového provizória. To bylo správně, to se musí uznat. Ale návrhem změny pravidel se o další faleš usilovně snaží.

Mé milé děti a vnoučátka, myslete hlavou a ne jako Alena Schillerová. Máte k tomu výukový předmět Finanční gramotnost. To paní ministryně neměla.

Poskytl server Svět hospodářství