Profesor Drahoš si prý neoprávněně přivlastnil patent jiných vědců

V našem posledním rozhovoru jste zmínil článek časopisu Reportér „naznačující pofiderní zacházení s patenty akademie, jejichž spoluprodejcem byl pan profesor“. Sledoval jste to nějak dále?

Už několik měsíců dostávám všelijaké příběhy o Drahošově přivlastňování patentů svých podřízených. Buď jsou to příběhy anonymní, nebo autoři neodpovídají na dotaz, zda budou ochotni svědčit, nebo nejsou ochotni poskytnout text žalob. Čili jak pan Drahoš rád říká, hromada fake news.

Na jednu takovou anonymní kauzu jsem si však sedl, protože v ní byly – bez potřeby svědectví či jmenování informátorů – dva údaje, které se daly s trochou investigativní techniky ověřit. Totiž najít oba patenty, z nichž jeden je originál, druhý – říkejme mu eufemisticky přivlastnění. Tím přivlastněným je patent zvaný „Způsob a zařízení pro kontinuální výrobu vláken z přírodních a příbuzných surovin zvláště vulkanického původu“, který pan Drahoš spolu s panem Milanem Hájkem přihlásili na Úřadu průmyslového vlastnictví jako svůj dne 16. 10. 2002 pod registračním číslem CZ 294 897, druh dokumentu B6 – C 03 B 5/02.

O co jde?

Autory patentu ve skutečnosti byli mezinárodně proslulý profesor Petr Jakeš se spolupracovníky Michalem Burdou a Renatou Johnovou, kteří na tomto patentu při akademii pracovali. Asi s podezřením, že se na ně chystá bouda, taktak ještě stačili patent registrovat o pouhý měsíc dřív, 20. 9. 2002, a to v USA, pod registračním číslem US 6,909,075 B2. Tento fakt vyšel najevo, asi k překvapení přivlastnitelů, až v roce 2005, kdy byly oba patenty uděleny a autoři originálu podali na přivlastnitele žalobu. Její průběh se dá dohledat u Městského soudu v Praze jako spis číslo 41 Cm 107/2005. Tím nečekaným průběhem byla smrt profesora Jakeše, po níž byl případ založen jako nedokončený. Následkem nezaplacení poplatku pak registrace patentu zanikla 16. 10. 2007.

Co vlastně bylo patentováno?

Anglicky se to jmenuje „Method and apparatus for heat treatment of raw materials“. Čili metoda a zařízení na tepelné zpracování surovin. Česky trochu podrobněji, aby to hned na první pohled neznělo totožně, „Způsob a zařízení pro kontinuální výrobu vláken z přírodních a příbuzných surovin zvláště vulkanického původu“. Ta „kontinuální“ výroba je v americkém patentu zmíněna ve druhém odstavci textu a taktéž „vulkanický původ“ slovem basalt, česky čedič, čili zkamenělá láva. Zařízení sestává ze dvou tavicích komor kaskádovitě propojených, z nichž jedna surovinu čistí a druhá ji přetváří ve vlákna. Metoda, popsaná totožně v obou patentech, taví surovinu mikrovlnným zářením z mikrovlnných generátorů o síle 1 MHz až 20 GHz v patentu českém a 1 MHz až 10 GHz v americkém. Výsledkem tavení jsou čistá vlákna použitelná v textilu bez rizika toxicity.

Jsou ty patenty totožné?

Postup je popsán v americkém patentu téměř stejně jako v českém, český mu na první pohled přidává na několika podrobnostech využití. Sestává z třicítky technických detailů, lingvisticky nápadně podobných, i když člověku bez technického vzdělání ne okamžitě srozumitelných. Technická podobnost obou textů však byla dostatečně markantní, aby profesora Jakeše a jeho dva spolupracovníky přiměla žalobu podat. Oba přežívající spoluautoři by jistě doplnili chybějící odborné detaily, budou-li někdy přizváni ke svědectví.

Co z toho pro vás plyne?

Pan profesor Drahoš jistě bude mít vysvětlení, že díky smrti profesora Jakeše spor neprohrál, takže vlastně vyhrál. Nebo že patent nebyl využit a zpeněžen, takže vlastně ani nebyl přivlastněn. Nebo že neví, jak se na ten patent dostalo jeho jméno. Jakási technická chyba že se tam vloudila. Nebo vůbec neví, o čem je řeč. Že vlastně jde jen o další fake news. A tohoto pána já mám mít v Praze 4 za svého senátora?

Ptal se Lukáš Petřík, PL, 3.10.2018