Jak jste se dostal k angažmá v politice? Účastnil jste se např. nějakých lokálních kampaní občanských iniciativ, po i před Listopadem 89? Jsou Věci veřejné (VV) vaše první strana?

Poprvé jsem se politicky angažoval v listopadu 89 jako student Masarykovy univerzity v Brně. Pak jsem se věnoval své profesi, v roce 2002 rozhodl angažovat a spoluzaložit Věci veřejné. Pochopil jsem, že musím opět něco udělat, že o slušnost a svobodu se musí bojovat stále.

I když jsou VV nová strana, zapadají do českeho fenoménu jako ODA, US, ED, TOP 09. Tedy - strana s malou členskou, převážně elitní základnou ve větších městech, postavená na mediálním efektu několika výrazných osobností, s programem více méně pravicovým, od ODS se však lišící odporem ke korupci, důrazem na evropanství a morálku. Kratkodobý efekt tyto strany mají, během pár let ovšem skončí a vytvoří se podobný subjekt s jiným názvem. Co je na VV jiného, aby se vyvíjela jinak?

Věci veřejné se od vámi jmenovaných stran liší: vznikly jako komunální strana. Lidi pálil problém lokální a po neúspěšných intervencích u místních politiků se tito lidé rozhodli sami začít aktivně politiku dělat a těmto neschopným či nereagujícím politikům vytvořit konkurenci. Pokračujeme v rozšiřování po celé ČR - působíme ve velkých městech i malinkých vesničkách. Nyní nás najdete na 137 místech republiky.

S kým by se VV nejraději podílely na vládě, a kdo je nepřijatelný?

Jsme středová liberální strana. Asi hodně podobná FDP v Německu. Můžeme spolupracovat s oběmi nejsilnějšími frakcemi v Evropském parlamentu, stejně tak i u nás v ČR. Jedno ale víme naprosto jistě - jsou pro nás nepřijatelní komunisté.

Máte Romy či zástupce jiných národností na kandidátce? Kde a kolik?

Máme Romy na kandidátce. Přesný počet nevím, ani to nijak neevidujeme, jen tak usuzuji z příjmení. Nejvýše postavený je kandidát č. 3 v Ústeckém kraji, podnikatel Josef Horváth.

Věnuje se někdo z VV tématům spojeným s Romy? S jakými výsledky?

Nemáme program ani speciální kapitolu romská problematika. Máme ale jednotlivé kapitoly, které se mohou Romů hodně týkat. Já garantuji školství. Zde je pro mě nepřijatelné, že romské dítě je automaticky zařazováno do speciálních škol a tak od nástupu do školy hned handicapováno. Na druhou stranu hodnotím jako nepřijatelný trend dítě do školy vůbec neposílat. Obojí bere tomu dítěti šanci uplatnit se oproti konkurenci.

Jste zastupitelem v Praze 1. Existují tam oblasti podobně jako v Brně oblast Bratislavská – Cejl zvaná Bronx? Můžete stručně popsat tamní dění a způsob řešení?

V MČ Praha 1 taková oblast není. To se spíše týká Prahy 8 či 9, kde se Libni také říká Bronx. Řešit problémy v těchto lokalitách není jednoduché. Na jednu stranu jsem proti jakékoliv diskriminaci a pohrdání. Jsem věřící člověk a mám vštípenou zásadu, že lidé jsou si rovni. Na druhou stranu musí platit stejná práva a povinnosti pro každého, pro každou lokalitu.

Jak hodnotíte zvláštní školy? Jak postupovat aby většina Romů skončila ve školách základních a přitom tento model fungoval a rodiče neromů neodhlašovali svoje děcka?

Vzdělání představuje cestu z krize. Stejně tak pozitivně působí vzory z řad elit. Zde je velký dluh většinové společnosti. Je úžasné sledovat například kapelu Gipsy.cz, která okouzlila celou Českou republiku.

Povzbudilo by podle vás používání romštiny ve školách a médiích sebevědomí Romů? Prospěje to integraci nebo spíš vzdálí od vzdělávacího procesu vedeného v češtině?

Bylo by zajímavé, kdyby v televizi byly pořady v romštině, třeba romský večerníček atd. Na druhou stranu musí romské děti umět dobře česky, jinak jsou znevýhodněné při nástupu do školy. Zde hraje velkou roli poslední ročník mateřské školy.

Mají romské vzory, tj. zpěváci, novináři, úředníci, politici, hudebnici atd. stimulační dopad na ostatní? Chtějí je ostatní napodobit? Nebo je spíš pomlouvají a závidí, pokud jde o lidi z odlišných velkorodin?

Romové určitě musí mít své předáky v nevládních organizacích, na školských či sociálních odborech, mít své policisty či městské strážníky, učitele a vychovatele.

Máte v programu prioritu 9. Zní: Sociální dávky: potřebným ano, příživníkům ne. Část Romů samozřejmě kombinuje různé sociální dávky a práci na černo, část ze zvyku a vychytralosti, jiní jinou možnost prostě nemají. Viz neochota zaměstnavatelů platit pojištění, zaměstnant lidi bez speciálních kurzů. I v manuálních profesích už je potřeba různá technická kvalifikace a osvědčení. Stále jsou časté situace, že převládá odpor v okamžiku, kdy dojde o práci žádat Rom atd.

Není problém, že Romové kombinují různé podpory a dávky. Heslo sociální solidarita ano, příživnictví ne hovoří o zneužívání dávek. Tedy o tom, že když rodina pobírá dávky na dítě, tak má povinnost dítě posílat do školy. Když člověk pobírá dávky, má povinnost platit nájemné.

Jak dostát v dnešní krizi stále vyšším nárokům na kvalifikaci, na znalost jazyků a na počítačovou gramotnost u velké části Romů, tj. nekvalifikovanych lidi? Kde a jak jejich kvalifikaci v průběhu zaměstnání zvyšovat?

Třeba podporou drobným podnikatelům. Znám ze svého okolí romské firmy, které zaměstnávají jak kvalifikované, tak nekvalifikované lidi. Zde bych se nebál takové podnikatele zvýhodnit - např. výhodným pronájmem nebytových prostor firmě, atd.

Vychází v Romano hangos 2-2010