„Oni si byli vědomi toho, že není právní to, co dělají, ale měli pocit, že mají vyšší poslání. Měli pocit, že jsou jako Lenin nebo Ježíš Kristus, že oni vlastně stanovují zákony,“ sdělil docent Roman Šmucler na základě svých rozhovorů s lidmi, kteří tu řídili epidemii. Máte také ten dojem?

Částečně. Někteří si totiž byli dobře vědomi, že nejde o poslání, ale kšeft, moc a vliv. Za vakcinačním byznysem jsou obrovské stovky miliard, z kterých jsou financovány i některé výzkumné organizace, školy a lékařské společnosti. Někteří věděli velmi přesně, proč něco dělají a nějak mluví. Za jidášský groš.

„Vracíme se ale do systému, kdy soudy chtějí, aby se dodržovala Ústava České republiky,“ dodal Šmucler po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci kontrol. Sdílíte jeho optimismus?

Jako je rozdělená společnost mezi covid alarmisty a realisty, jsou rozděleni i soudci. Velmi záleží, která žaloba připadne jakému konkrétnímu soudnímu senátu. Subjektivní vlivy jsou vlastní lidskému rozhodování a soudci jsou lidé.

Vy sám jste již v minulosti po zrušení některých exekutivních opatření soudem hovořil o možnostech trestního stíhání představitelů státu, kteří za ně nesou odpovědnost. Je to podle vás i případ tohoto rozhodnutí, o kterém někteří naznačují, že by mohlo být natolik přes čáru, že by to zakládalo trestní odpovědnost?

Určitě by měly být okolnosti prošetřeny, ale preferuji odpovědnost majetkovou. Například náměstkyně ministra zdravotnictví Martina Koziar Vašáková se bezostyšně přiznala, že Ministerstvo zdravotnictví vyvíjelo tlak na neočkované, aby se očkovat nechali (Partie Terezie Tománkové, CNN Prima News 31. 10. 2021). Je sprosté bezpráví zneužít státní moc k podpoře odbytu nějakého farmakologického výrobku na trhu.

O žalobě, nebo dokonce trestním oznámení se mluvilo i v souvislosti s vystoupením prezidenta ČLK Kubka na XTV, kde v debatě nepravdivě obvinil profesora Berana, že napsal „cinklou studii o přínosu Isoprinosine“. Ten prokazoval, že se jednalo o odborný článek řádně recenzovaný v prestižním zahraničním časopise, který se navíc o Isoprinosinu zmiňoval pouze okrajově. Mohlo by takové falešné obvinění v pozici prezidenta ČLK dosahovat intenzity trestného činu?

Když veřejný činitel lže, zpravidla to není trestný čin. Jsem zastánce svobody slova. Každý ať si čte a říká, co chce. Pokud lže, stane se obecně nedůvěryhodným a to je nejlepší sankce proti pomlouvačům a lhářům. Vážím si a důvěřuji profesoru Jiřímu Beranovi.

Na druhou stranu Lenka Bradáčová v rozhovoru pro Právo hovořila o tom, že by měly být trestně stíhány „útoky“ na veřejné činitele a lidi, kteří o pandemii rozhodují. Kde je v tomto případě hranice mezi povoleným protestem a občanskou aktivitou a protiprávním jednáním?

Za vrchní státní zástupkyně Bradáčové Vrchní státní zastupitelství v Praze porušovalo ústavní práva lidí, když si vybíralo soudy pro uvalení vazby či nařízení odposlechů. Bylo pošlapáno právo na zákonného soudce. Pokud hovoří o údajném vymáhání práva na demonstracích, mám obavu o samotné právo demonstrovat proti zvůli moci. Svoboda projevu a shromažďování je to, co nás odlišuje od totality před listopadem 1989.

Ministr vnitra Vít Rakušan chce využít protestů proti pandemickému zákonu a rekvizity šibenice, která se objevila na jedné z demonstrací, k zásadnímu přitvrzení „boje s nenávistí“. Je to podle vás správné, zažíváme skutečně „pandemii nenávisti“, které se stát a společnost musí bránit, jak ministr tvrdí?

Ministr musí unést kritiku za své mocenské jednání. Šibenici jsem viděl jen jednu na fotografii na internetu, kde byl na ni pověšen pytel s nápisem spravedlnost. To je však projev lítosti nad stavem spravedlnosti, ne útok na nějakou konkrétní osobu.

Problémem nejsou protesty lidí, ale hloupá a nesmyslná pandemická opatření vlády. Zabrzdění ekonomiky, zavření společnosti, zavření lidí v okresech a obrovské zadlužení, to vše jsou důsledky hloupé formy boje s koronavirem. Místo zaměření na ohrožené skupiny, jak prosazoval prof. Jiří Beran, byly voleny paušální, neúčinné, ale drahé kroky. Přitom Švédsko i Bělorusko ukazují v praxi, že byla i jiná cesta než paušální a drastické zákazy. Hlavním problémem je zadlužení a inflace, což jsou důsledky pandemické idiocie držitelů moci.

Z vašeho pohledu: Byly protesty proti pandemickému zákonu v rámci práva na svobodu projevu?

Ano.

Co jste říkal na způsob, jakým opozice, zejména SPD, pojala jeho projednávání v Poslanecké sněmovně? Bylo to zneužití procedury, jak tvrdil lidovec Marek Výborný? A mělo by smysl na základě této zkušenosti upravovat procedurální pravidla, jak předseda klubu KDU- ČSL požadoval?

SPD si vážím za její jasný a neměnný odmítavý postoj k původnímu pandemickému zákonu v roce 2021 i k jeho novele v roce 2022. Slabina změny pandemického zákona je v jeho protlačení jen vládními stranami v Poslanecké sněmovně. Přitom pandemický zákon obsahuje mimořádný stav pandemické pohotovosti s velkými zásahy do života lidí. Výrazně posiluje výkonnou moc. Má podobné důsledky jako nouzový stav, jehož pravidla však určil ústavní zákon. Pandemický zákon zavedl nový mimořádný stav bez ústavní většiny. Stav pandemické pohotovosti měl být řešen jako jiné mimořádné celostátní stavy (válečný, stav ohrožení státu, nouzový stav) v ústavním zákoně o bezpečnosti. Babišova a nyní Fialova vláda však věděla, že k tomu nemá dost poslanců i senátorů a šla snazší cestou. Ale nebudou-li základní pravidla řešena ústavně, ale jen v zákoně, protože se nedostává ústavní většina, zůstane z Ústavy prázdná skořápka.

Parlamentní obstrukce je součást taktiky opozice. I současná vládní většina ji jako opozice využívala proti vládě Andreje Babiše např. při schvalování zákona o evidenci tržeb či některých jiných zákonů. Volby umožňují, aby vládl vítěz voleb, který za sebou nemusí mít většinu voličů. Dnes vládne pětikoalice se 108 poslanci v Poslanecké sněmovně, jež volilo 43 % voličů účastnících se voleb, tedy při volební účasti 65 % jen 28 % všech oprávněných voličů. Mohou vydávat zákony, neopírají se však o legitimitu nadpoloviční většiny občanů.

Jak se podle vás obecně změnilo vnímání práva a právního státu za dva roky pandemie?

Je to neustálý boj o lidské hodnoty a ideje. Někteří právníci, kteří v době klidu měli plnou hubu žvástů o lidských právech, za pandemie zalezli. Jiní šli do boje před soudy i na demonstrace. Boj o právo je boj o podstatu státu. Boj s těmi, kteří chtějí skrze státní moc ovládat jiné občany proti jejich vůli. Tento boj je věčný a nikdy nebude mít konečného vítěze. Každá generace a společnost si jej musí vybojovat sama.

Ptal se Jakub Vosáhlo, PL, 10.2.2022