28.3.2024 | Svátek má Soňa


ROZHOVOR: O co jde demonstrantům (1)

6.6.2019

Původní rozhovor pro Parlamentní listy ze dne 4.5.2009 je pro čtenáře Neviditelného psa aktualizován po úterní demonstraci na Václavském náměstí. Nejprve si řekněme, že tato demonstrace byla jedna z nejmohutnějších, rozhodně však nebyla největší od listopadu 1989, jak se snaží tvrdit pořadatelé a „spřátelení novináři“. Těch je ovšem čím dál víc, takže třeba Česká televize zní jako propagační středisko „Milionu chvilek pro demokracii“, které bych však nazval podle posledního vývoje „Milionem chvilek na zničení demokracie“. Podobné demonstrace byly proti Klausovi na Staroměstském náměstí, takzvaná „Děkujeme, odejděte“ a další. Poněkud si však media jako by nevšimla, že demonstrace v listopadu 1989 byly proti diktatuře, zatímco tyto demonstrace jsou proti demokraticky zvolené vládě. Jo, a tehdy nikdo nesvážel mimopražské a ani kdosi neznámý neplatil obrovské reklamní obrazovky ani kapely a kromě herců byli tehdy mezi lidmi i na tribunách dělníci. Kdepak jsou dnes? Ovšem plný Václavák je plný Václavák a to nelze přehlížet. Ovšem nacisté a potom komunisté ho dokázali také naplnit, že.

A zásadní je to, že organizátoři se už ani nesnaží předstírat, že by šlo o JUDr. Benešovou a o to, zda dojde k soudu. Už jen všude zní pokřik: „Zničte Babiše!“ A protože organizátoři pořádají demonstrace vždy s podporou hudby, poslechněte si píseň R. Müllera Štvanice - 

To abychom byli „v obraze“.

*****************************

Série demonstrací organizovaných spolkem Milion chvilek za demisi ministryně spravedlnosti Marie Benešové a proti premiéru Andreji Babišovi pokračuje další demonstrací na pražském Václavském náměstí. Co si o těch protestech, které rozpoutala obava z ohrožení nezávislosti justice, myslíte?

Hlavně si myslím, že to nejsou demonstrace kvůli nějakému „ohrožení nezávislosti justice“. Jsem přesvědčen, tak jako mnoho dalších, že justice je spíše ohrožena některými „orgány činnými v trestních řízeních“, určitou částí státních zástupců, částí policie a tento trend se začíná objevovat i u jinak většinou solidní práce soudů. Viz známé případy Parkanová, Mlynář mladší, Vitásková, Nečesaný, a pár dalších. Ale při porovnání třeba se soudními skandály například ve Francii, Itálii a USA jsme na tom z hlediska justice celkem dobře. Tyhle „demonstrace“ jsou ve skutečnosti jen jinou formou politického boje.

Podle mého názoru byla a je celá ta série „demonstrací“ mediálně politickou akcí, která má několik cílů.

Jde o další ukázku takzvaného „antibabišismu“, kdy se místo řešení skutečných politických problémů snaží část neúspěšných či málo úspěšných politiků si nahonit body na štvaní proti Babišovi. Po úterní demonstraci se přidávají další a další honicí psi (tedy politici a různé mluvící hlavy) a žádná špatnost, žádná lež jim není dost hnusná. Cítí krev a možnost urvat si něco z kořisti. Zásadně se totiž nekritizuje, co by se na Babišově politice mělo reálně kritizovat, ale omílají se stará hesla o jeho spolupráci s StB, aniž by někdo měl zájem trestat a odhalovat skutečné estébáky, a za druhé jeho ekonomické zájmy.

Demonstrace spustila změna ve vedení Ministerstva spravedlnosti, když náhle odstoupil dosavadní šéf resortu Jan Kněžínek a jeho nástupkyní se stala Marie Benešová. Považujete novou ministryni za člověka, který půjde premiéru Babišovi v jeho kauzách „na ruku“?

Marie Benešová není můj politický oblíbenec, ale je to, když dáma promine, jediná „herdek baba“, která se nebojí dělat věci, o nichž je přesvědčena. Jmenování Benešové jako ministryně spravedlnosti je nebezpečné hlavně určité části zpolitizovaných státních zástupců, a to konkrétně Ištvanovi a Bradáčové. Ti se snaží již několik let vytvořit ze státních zástupců jakési „výbory obecného blaha“ s vlastními nekritizovatelnými politickými a právními názory. S tím, že jsou a budou „na věky“ prakticky neodvolatelní. Jejich evidentní blamáže, například Ištvanův a Šlachtův státní převrat, Bradáčové neúspěšný hon na Ratha a ostuda s pokusem odsoudit „superzločince“ Rittiga nazrály do doby, kdy je nutno tento problém vyřešit. A to přesto, že Šlachta je Babišův chráněnec.

Dalším cílem, a to prozatím jediným splněným, bylo zamíchat volbami do Evropského parlamentu. Demonstrace neuškodily ANO, jak pořadatelé asi předpokládali, ale výrazně pomohly určitým politikům. A to hlavně politikům TOP 09 a STAN. Nepotopitelný Jiří Pospíšil se za TOP 09 dostal do europarlamentu a s ním další dva „topáci“, což je úžasný úspěch. Tedy na stranu pohybující se všude jinde než v Praze na hranici neviditelnosti.

Hlavními účinkujícími jako vždy duševně pozůstalí těch „intelektuálů“, jak se sami nazývají, co se od doby porážky Občanského hnutí v roce 1992 snaží změnit naši demokracii na cosi jako „Sluneční stát“. Což je diktatura jako řemen a v praxi ji známe z řádění jakobínů, z činnosti Lenina a Stalina, Mao Ce-tunga, Pol Pota a tak dále. A jistěže také Hitlera.

Co má současnost společného se čtyři sta let starým dílem Sluneční stát italského filozofa a teologa Tommasa Campanelly?

Campanella hlásal – tak jako dnes třeba ekologisté s jejich globálním oteplováním, moralisté s „nerovností“ lidí, dnes například pohlaví –, že přichází konec tohoto hříšného světa, ale pokud se společnost podrobí jeho či jejich „skvělým myšlenkám“, tak přijde ten správný zlatý věk a „nové Boží království“.

Kniha a myšlenková koncepce utopického tzv. „Slunečního státu“, dnes by se dalo říci „politicky korektního světa“, líčí takzvanou ideální společnost. Tam neexistuje soukromé vlastnictví a nejdůležitějšími hodnotami je to správné ideologické vzdělání a přesvědčení – dnes politická korektnost, podpora myšlenky nadřazenosti ideologie LGBT, ekofanatismus, všeobecná práce pro kolektiv, a nikoli pro sebe či rodinu, a bezmezná sounáležitost – tedy oddanost „myšlenkám pravdy a lásky“. Podle Campanelly i podle dnešní tzv. „liberální levice“ má jít o stát řízený osvícenými kněžími, dnes humanitními ideology, a filozofy v původním slova smyslu z řečtiny tj. „vláda moudrých“, s přísnou reglementací života, kolektivním plánováním, společenskou organizací práce a všeobecnou vzdělaností řízenou podle této ideologie. Prakticky všechny činnosti ve státě jsou řízeny a kontrolovány politickou mocí, která je výrazně propojená s ideologií, u nás zvanou „pravda a láska“ či na západě „liberální demokracie“. Typické je, že pod nánosem „vznešených ideálů“ se vždy schovává bezostyšná touha po moci. Po absolutní moci. Přitom kryté myšlenkou takzvaně „aktivní společnosti“, což se pak v praxi projeví jako bezuzdný teror „Výboru veřejného blaha“ ve Francii, NKVD ve Stalinově Sovětském svazu, Rudých gard a Rudých Khmerů v Asii. U našich sousedů to byly SA, SS a gestapo.

To, že to většina idealistických nadšenců nechápe, a zastánci této ideologie nadávají všem s nimi nesouhlasícími do „fašistů“ a „buranů“, na skutečnosti nic nemění. Doba se mění, a co není, může zítra být.

Když jste zmínil pravdu a lásku nebo vznešené ideály, připomněl jste mi Petra Pitharta nebo Daniela Kroupu, kteří neuspěli s Občanským hnutím, respektive s ODA. Proč se podobní politici, ale třeba i expremiéři Mirek Topolánek a Bohuslav Sobotka, na těchto demonstracích lidem znovu připomínají?

Prostě tihle lidé nevyhráli a nedokážou to skousnout. A vychovávají si, za přispění cizích donátorů, kteří též prohráli – viz poslední prezidentské volby v USA – své nástupce. Vzpomeňme si na „televizní krizi“, házení vajec na Miloše Zemana, náhle se zjevivší demonstrace s předem rozdanými – a někým zaplacenými – „červenými kartami“ a tak dále.

Tyto demonstrace jsou součástí politického boje o moc v Evropě a v „západní civilizaci“ obecně. Stejný politicko-ideologický základ měly například demonstrace na Slovensku proti Ficovi, údajně odpovědného za vraždu novináře Kuciaka, podobné demonstrace probíhaly a probíhají v Rumunsku, kam organizátoři vozili demonstrovat mladé Rumuny i z ciziny, v Polsku a jinde. Stále stejné ideály, stále stejné peníze, stále stejné myšlenky.

O „nezávislost justice“ nešlo, nejde a nepůjde. Naopak, tihle lidé touží dostat celou justici pod svůj vliv. Co jiného dnes říkají a požadují než to, co hlásali bolševici před nimi: „Pryč s tyrany a zrádci všemi, nechť zhyne starý, podlý svět, my nový život chcem na zemi, ... náš prapor nade trůny vlaje, nese on, pomsty hrom, lidu hněv!“

No, anebo to připomíná starou nacistickou Die Fahne hoch: „Trouchnivějí staré kosti a my jdeme vpřed. Dnes nám patří Německo a zítra celý svět.“ No za Německo si dosaďte západní „pokrokovou“ Evropu a německé Zelené a Die Linke, a je to jasné.

Před týdnem v Brně, kde mělo být až dva a půl tisíce demonstrantů, vystoupil například hudebník David Koller a přednesl deset otázek, které má na premiéra Babiše. Týkají se zejména jeho podnikání v rámci koncernu Agrofert a využívání evropských dotací. „Vyzýváme Andreje Babiše, aby podstoupil test na detektoru lži a odpověděl deset našich otázek. Týkají se jeho podnikání i angažmá v StB,” řekl Koller. Co si o tomto Kollerovu nápadu myslíte?

Ta myšlenka je zároveň tak blbá a mediálně tak geniální, že na ni určitě nepřišel pan Koller. Je to naprostý blábol, ale měl mít tak široký dopad a ozvěnu „mezi lidem“, že jde skoro určitě o „výrobek“ nějaké mediální profesionální firmy. Požadovat po předsedovi vlády, aby šel na detektor lži, je geniální podraz. Babiš to nemůže nikdy udělat, navíc u nás taková věc je právně „irelevantní“ i v soudních procesech. Ale ten nápad, to vymyslel někdo hodně fikaný. Anebo úplně pitomý. Ale nakonec to bylo tak přepísknuté, že to působilo spíše kontraproduktivně.

To v Ostravě se sešla zhruba pětistovka lidí a jeden z řečníků ke shromážděným pronesl, že nemá pravdu prezident Miloš Zeman, když říká o demonstrantech, že to jsou lidé frustrovaní výsledkem voleb. Ve skutečnosti jsou prý frustrováni chováním vítězů voleb. V čem je chování posledních vítězů voleb horší než chování předchozích vítězů z ODS nebo ČSSD, Sobotky, Nečase, Topolánka či Paroubka, když půjdeme proti proudu času?

Z hlediska voličů hnutí ANO, které už zase vyhrálo další volby, je chování této strany splněním volebních slibů. Každý dostane přidáno, na vše budou peníze, lidi se vozí skoro zadarmo, důchodci dostali konečně pořádně přidáno, žádný milodar, protože Babiš chápe, že rychle rostou ceny. Tak rychle, a tak dokazatelně z hlediska chudších a odstrkovaných občanů žádná politická síla doposud nezafungovala. Jak to dopadne, až dojdou peníze – viz třeba momentálně sociální služby – anebo až přijde ekonomická krize, to je jiná otázka. Teď je posvícení. Lidé jsou frustrovaní proto, že přes všechny sliby jsme, jakmile vyjedeme za hranice, stále chudí jak kostelní myši. Každý Němec se má z našeho pohledu o sto procent lépe. Kdysi se říkalo, že soudruzi hlásali nejdříve heslo „Dohnat a předehnat“, které pak plynule přešlo do hesla „Hlavně neztratit stopu“.

Jsme na tom dnes dosti podobně. Máme se daleko lépe než kdy předtím. Ale pořád jsme druhořadí Evropané. Ovšem, ti volí ANO a nechodí na demonstrace podivných samozvaných spasitelů. Stále prakticky stejný elektorát voličů je skutečně nespokojen s chováním vítězů voleb. Ale oni jsou nespokojeni už od roku 1992, kdy vznikla klasická demokracie. To je to, co se jim nelíbí. Oni se považují za něco „lepšího“ a jsou přesvědčeni, že mají právo na nadřazené postavení. A ono to už 27 let nevychází. „To je neštěstí, to je neštěstí, paní Müllerová“, jak by řekl Švejk.

Předseda Klubu na obranu demokracie Bohumil Doležal na protestním shromáždění v Českých Budějovicích přednesl výzvu „Vytvořme prostor pro svobodnou diskusi!“ Jde v ní o to, že současné veřejné protesty mohou být účinné, jen když se budou opírat o alespoň základní politický program, na němž se účastníci dokážou shodnout. Nestačí prý skandovat, co nechceme a kdo má odejít, ale je třeba také formulovat, co chceme. Je reálný vznik, a především úspěch subjektu založeného na protestech spolku Milion chvilek?

Pan Doležal má teoreticky pravdu, ale jako téměř vždy jeho rady skončí na jejich nerealizovatelnosti anebo na chybných předpokladech. Například jeho výrok o tom, že u nás probíhá tzv. Velká protikorupční revoluce se strašlivými ekonomickými a morálními následky jako u většiny „dovezených“ revolucí, je pravdivé. Ale to by se pak sám neměl zúčastňovat demonstrací, které pořádají síly organizující ekonomický rozvrat státu. Opakuji: jakobínské „protikorupční tažení“ je ve skutečnosti pokus o úplné ovládnutí vlády státu a jeho ekonomiky.

Když se prvně Chvilkaři sešli na demonstraci na Václavském náměstí, tak v jejím úvodu vyzval předseda spolku Milion chvilek Mikuláš Minář premiéra Andreje Babiše, aby se mu postavil v televizní debatě a obhájil tam své kroky. Měl by předseda vlády do televizní debaty s vůdcem tohoto spolku jít?

Ani omylem. To by musel být Babiš úplný blázen. Podivná figura Mikuláš Minář, stojící v čele podivného spolku Milion chvilek pro demokracii, je osoba drzá jako opice. S velkou pravděpodobností jde u těch „Chvilek “ o profesionálně řízenou politickou akci, kde se za pomoci médií a sociálních sítí předstírá, že jde o nějakou relevantní politickou sílu. Počet „spolupracujících“, idealistů či politických naivků na podobných akcích je již desetiletí stále stejný. Za nemalého mediálního a finančního úsilí – každá sranda něco stojí, to mohu jako bývalý disident potvrdit – svolají vždy demonstraci cca 30 až 40 tisíc lidí, vyhlásí ji za padesátitisícovou anebo stotisícovou a začnou vykřikovat, že oni jsou hlasem lidu. Kolik jich bylo ve skutečnosti na tom Václaváku, je nejasné. Ale i 30 tisíc účastníků znamená, že tahle parta oslovuje opakovaně určitou část obyvatel, i když jak přiznali, svezli je z celé republiky.

Plný Václavák je jiná síla, ale síla poněkud umělá. Volby před pár dny dopadly úplně jinak. A krásně se na ČT 24 odkopal zástupce pirátů, když vykládal, že volby vlastně ANO prohrálo, mělo o několik procent méně než předtím, zatímco piráti nabírají na síle a jejich cesta je správná – v té chvíli se také mluvilo o tom, kdo ta udání vlastně posílal do Bruselu a z čeho oni bruselští byrokraté opisovali.

Nejsem fanda Babiše, ale má pravdu v jednom: máme demokracii, založte si politickou stranu a jděte do voleb. Když budete mít dost voličů, bude se s vámi bavit každý předseda vlády. Jenže na ideologii svolavatelů této a předcházejících demonstrací postavená poslední taková politická strana, Občanské hnutí, získala v roce 1992 4,6 procenta hlasů. Další následníci, Strana zelených u nás zmizela v propadlišti dějin, stejně tak Unie svobody a další. Dnes se část dědiců v TOP 09 potácí někde kolem pěti procent, a všechny ty rádoby politické strany „pravdy a lásky“ propadly ve volbách. Ale jako drzost, ten požadavek na televizní diskusi, s dopadem na část občanů, to bylo vymyšleno dobře.

Před padesáti tisíci lidmi promluvil minule na Václavském náměstí i bývalý hokejový brankář Dominik Hašek. Podle něj nás dnes trápí obava o demokracii, ale i to, že v čele vlády stojí trestně stíhaný člověk, a především bývalý agent StB, člověk, který se za bývalého režimu upsal ďáblovi, aby z toho měl osobní prospěch. Při kritice hlavy státu dal zase do souvislosti slova prezidenta Miloše Zemana při oficiálně návštěvě v Rusku o tom, že je třeba novináře likvidovat, a vraždu slovenského novináře Kuciaka pár měsíců poté. Dodalo vystoupení muže, na jehož adresu skandovali lidé na Staroměstském náměstí v roce 98 po Naganu „Hašek na Hrad“, protestům ještě větší váhu a další impuls?

Já bych se nerad dotkl Dominika Haška, vynikajícího sportovce, ale údajně ne moc dobrého byznysmena. To, že v záchvatu nadšení lidi v roce 1998 skandovali „Hašek na Hrad“, je klasickou ukázkou davového blouznění. Já takových návrhů už slyšel. Jeden pitomější než druhý: v roce 1968: „Císař na Hrad“, připomenu, že Čestmír Císař byl komunistický politik opatrně reformního směru, nebo požadavek udělat z Valtra Komárka předsedu vlády, protože navrhoval stanovit paritu západoněmecké marky a československé koruny 1:1.

Z vystoupení geniálního brankáře Dominika Haška je mi trapno. Měl to zapotřebí, dělat ze sebe podivné partě šaška? Vždyť byl použit jen jako maňásek na nalákání zvědavců. Následně si to asi uvědomil a snažil se to v mediích všelijak omlouvat. Ale zda té partě pomohl, není jisté. Sám sobě však hodně uškodil.

Ptal se Jiří Hroník, PL, 4.6.2019

Dokončení zítra.