ROZHOVOR: Nejen o Chrastavě
Prezident republiky pro Lidové noviny o útoku v Chrastavě, falešných odposleších i o důchodové reformě
Začněme Chrastavou. Pořád nevím: byl to atentát, útok, incident? Proč vy vlastně trváte na slovu atentát?
Nevidím důvod vést nějaký složitý rozbor toho, co se tam stalo. Nicméně ta míra absolutní nenávisti, s jakou se jistá skupina naší levicové kulturně-mediální fronty pustila do boje se slovem atentát, je pozoruhodná a myslím, že to něco zásadního naznačuje. A spíše mě to motivuje k tomu, abychom u toho slova zůstali. Jestli někdo přijde s takovouto pistolí do banky, tak to není považováno za hříčku, ten člověk je označen za zločince, a jestli někdo to chce převádět na termín zajímavý druh protestu, tak to já musím zásadně replikovat a nesouhlasit.
To ale moc lidí nedělá, že by tu věc až tak bagatelizovali.
Já myslím, že to bagatelizuje hodně lidí, a nebudu zase já říkat jejich seznam, abych se nedostal do debaty tohoto typu. Ale co se stalo v Chrastavě, je jistý katalyzátor dnešního dění a zase nás to posouvá o zásadní krok někam úplně jinam. Já to považuji za jistý lakmusový papírek pro naši zemi. Lakmusový papírek, který naprosto jasně ukázal, kdo kde stojí a z jakých hodnotových vzorců, z jakého pohledu na svět vychází. V tomto smyslu, byť to je velmi negativní, smutný a tragický čin, něco i obnažil a ukázal, jasněji nasvítil.
V čem spočívá ten zásadní posun, vy vidíte nějakou kvalitativní proměnu?
No tak na prezidenta se tady ještě z pistole nestřílelo. Jestli se to zase bude jochovsky bagatelizovat, tak to se mi zdá směšné. Jestli já v Chrastavě udělal něco, tak jsem nehnul brvou a půl hodiny nebo jak dlouho jsem pokračoval v programu, jako by se nechumelilo. Že by v tom byla taková míra ufňukanosti, to já na sobě opravdu nevidím. Jsou to zlé výroky, chorobné výroky, ti lidé jsou nemocní. Bohužel v něčem je nemocná naše doba a tito lidé jsou jak jejím produktem, tak jejím tvůrcem.
Uměl byste popsat, v čem máme chorobnou dobu?
V mnohém nemocná je a Chrastava tomu dodala další dimenzi. Jestli je možné se dnes dočíst v novinách, že onen člověk chce žalovat poslance Vidíma za to, že ho označil slovem gauner, a jestli je něco takového v civilizované společnosti vyslovitelné a možné, tak to už jsme někde úplně jinde, než bych si dovedl někdy představit. Anebo úvaha dnešního Blesku (rozhovor se natáčel ve středu – pozn. red.), že jsem si vymyslel tu krev, je opravdu dětinská. Když jsem byl přijat v Ústřední vojenské nemocnici, tak já, nezvyklý na standardní způsob přijímání pacientů, jsem s překvapením zjistil, že okamžitě vytáhli fotoaparát a fotili si tu mou ruku. Takže já jsem dal souhlas se zveřejněním zdravotnické dokumentace, nevidím důvod, aby se to tajilo.
Dobře, ale v čem má čin muže z Chrastavy obecnější význam? To je člověk, který měl problémy v práci, dluhy, žije v malém pohraničním městečku, nevypadá, že by čerpal inspiraci z novin a textů pisálků, jak vy jim říkáte.
Tak já myslím, že slovo pisálkové je naprosto adekvátní. Tito lidé se snaží zafixovat čin tohoto typu jako jakousi povolenou normu ve veřejném prostoru. A s tím se musím utkat zásadně jako prezident republiky, jako pravicový politik, jako občan Václav Klaus. To je zásadní věc. A lidé, kteří připouští, že to je zajímavý druh protestu, tak ti za to nesou spoluzodpovědnost. A ti svými výroky, nehoráznostmi neuvěřitelného typu, kterých se týdny, měsíce, někteří i roky dopouštějí, to opravdu spoluvytváří. Jestli v tom někdo vidí podobně jako pan Joch kremlofilní ufňukanost, to je samozřejmě od toho člověka směšné, jako myslím celý jeho život, jak jsem ho zatím sledoval, je směšný. A ptáte-li se, jestli ten člověk je izolovaný jedinec žijící v malém městečku a tak dále... Nedomnívám se. Buď někdo z novinářů přestylizovává jeho rozhovory, nebo je to velmi intelektuálně orientovaný člověk. Jeho rozhovor v Mladé frontě Dnes by takové úvaze určitě mohl nahrávat. Druhou dimenzi otazníku nad jeho izolovaností dává samozřejmě ten zjevně podvržený záznam komunikace mých ochranek. To je druhá zásadní věc. Že by to podvrhl on, to určitě ne, takže to musel být někdo jiný.
Počkejte, to už se ví, že to bylo falzum?
Nechci prozrazovat věci, na které jsem byl také tázán v průběhu probíhajícího vyšetřování, ale mohu říci, že z okruhu mých ochranek je to považováno za evidentní falzum. Takhle oni spolu vůbec nekomunikují, to nejsou slova, která oni mají ve svém slovníku. To je spíš vyčtené z románu na dané téma. No, a jestli je to podvržený záznam, tak se od izolovaného jevu dostáváme k něčemu úplně jinému, a to hodně daleko.
A motivace toho muže? Teď mluvíte o tom, že pisálci se snaží jeho čin ex post bagatelizovat, ještě jiná věc je, jestli ho nějak motivovali i před činem.
Nemám důvod, abych analyzoval vnitřek hlavy pachatele.
Myslíte, že ta chorobná atmosféra ve veřejném životě je zaměřená proti vám osobně, nebo proti celému establishmentu?
Platí obojí, i když já jsem dlouho na špičce toho politického establishmentu, u mě se to všechno pěkně dává dohromady. Od začátku je to pořád stejná věc, která teď nicméně dosáhla nové kvality. A ta stále stejná věc je, že ona levicová kulturně mediální fronta pořád neunesla to, že po listopadu ’89 se jí nepodařilo dostatečným způsobem oslovit naši veřejnost. A že mají pocit, že jsem jim to ukradl já.
Hraje v tom roli historická rivalita mezi vámi a Václavem Havlem?
Stoprocentně, to byl a je základ všeho. A jestli on těmto lidem poskytoval explicitní či implicitní základnu, to je druhá věc. Já jsem myslel, že smrtí Václava Havla to v jistém slova smyslu utichne, ale naopak ono to možná ještě sílí.
Pozorujete v tom 23 let trvajícím nepřátelství vůči vám nějaký vývoj?
Má to samozřejmě cykly a své různé výkyvy, ale mám pocit, že od loňského roku došlo zase k dalšímu posunu, který je samozřejmě spojen s celkovým politickým a ekonomickým a společenským napětím. Určitě v tom kromě tisíce dalších důvodů bude jistá deziluze spojená s tím, že lidé nebyli připraveni na to, že může být narušen rychlejší nebo pomalejší, ale v zásadě plynulý ekonomický růst. A najednou, když před koncem minulé dekády plynulý růst skončil, tak samozřejmě se ta ekonomika a vůbec sociální svět u nás dostaly do větších problémů.
Zajímavé je, že někteří známí umělci, kteří dnes patří k vašim kritikům, vás v devadesátých letech podporovali. Proč myslíte, že se proti vám tak vehementně obrátili? Kvůli opoziční smlouvě?
Já fakt nedovedu přijmout démonizaci opoziční smlouvy, tuto formu standardního menšinového vládnutí, které je běžné ve spoustě zemí světa, a zase: důvodem pro tyhle lidi vůbec nebyla povaha opoziční smlouvy. Oni jsou nenávistní proto, že tehdy byli evidentně odstrčeni od významného vlivu v zemi. Do dnešního dne nemohou vydýchat a pořád to v sobě dusí a pořád s tím bojují. Opoziční smlouva byla prostě menšinová vláda s podporou tu tichou, tu hlasitou, tu napsanou, tu nenapsanou, což je dnes standardní moment v celé řadě členských zemí Evropské unie. Nenávist těch lidí, kteří, ač si mysleli, že se jim podařil sarajevský atentát, přesto prohráli, to je frustrace, kterou oni do dnešního dne nejsou schopni unést, a dokazuje to jejich osobní a lidskou ubohost.
Změnil jste se za těch 23 let nějak sám? Je Václav Klaus ročník 2012 jiný než Václav Klaus ročník 1990? Nebyl jste tehdy větší liberál, zatímco dnes se posouváte na konzervativnější pozice?
Já jsem od prvopočátku bojoval v sobě i v rámci ODS se střetem dvou rovin – liberální a konzervativní. Já jsem se týdny trápil, jak nazvat naši stranu, protože jsem chtěl, aby v názvu bylo vyjádřeno i to liberální, i to konzervativní. Trošku nám to konzervativní ukradla skupinka, do které patřili už tehdy ti Jochové, celá ta ODA. Pojem liberálové zase trochu ukradli pánové Rychetští, když v rámci dělení OF založili Liberální klub. A já jsem si zoufal, že obě tato slova jsou ukradena, a tak jsme nakonec dospěli k názvu ODS. Ale liberalismus v ekonomické dimenzi jako první rovina a současně lpění na tradicích a konzervativních hodnotách v druhé rovině, to ve mně bylo stále a v tom není žádná změna. Jestliže tehdy jsme jako základní krok prováděli liberalizaci strnulé ekonomiky, jak jsme ji zdědili po komunistech, deregulaci, boj za svobodný obchod atd., tak možná si víc lidí se mnou spojovalo liberalizační sklon. Ale obě ty dimenze ve mně byly vždycky, to jenom možná někdo dneska ve mně objevuje konzervativce.
Tak přinejmenším si nepamatuji, že byste v letech ’90, ’91 ztrácel čas obhajobou národovců typu Ladislava Bátory. A na takové typy je kulturní fronta háklivá.
Nevím, já ten typ lidí neviděl. Tehdy se vedl souboj v trochu jiném gardu, a proto také já jsem nebyl nezávislý pozorovatel sedící někde na katedře, já jsem přece jen hrál politickou hru. Čili to pro mě tenkrát nebyli ani partneři, ani odpůrci.
Mrzí vás to nepřátelství proti vaší osobě lidsky?
Musím říci, že na Hrad chodí stovky dopisů a e-mailů, které my nikde nepublikujeme, kde mě lidé vyzývají: uplatněte svou prezidentskou moc a sílu, zaražte to, to přece v civilizovaném státě není možné. Lidé to velmi ostře cítí.
Jak to cítíte vy?
Já v sobě po těch letech jistou odolnost v této věci mám, umím se oklepat a za dvě hodiny na to zapomínám. Když se hroutí ten či onen z mých kolegů, poslanců nebo ministrů, já mu říkám: útoky, které okoušíte poslední dva dny, já musím snášet 23 let. Ale občas vás některý výrok zasáhne, určitě ano.
Dotýká se vás, jak třeba Michal Viewegh zpochybňuje vaši sexuální orientaci?
To mě lidsky uráží, ale Viewegh je chudák a ubožák. No comment. Další.
Jaké to je, číst si o sobě, že jste agent Kremlu?
To téma rusofilství či kremlofilie, to jsou neuvěřitelné věci. Ta představa je tak směšná a dětinská, že v momentu, kdy ji začnu vyvracet, tak vůbec přijímám tuhletu diskusi. Mě to zasáhlo někdy před čtrnácti dny, kdy se debatovalo o mém vetu důchodové reformy. A viděl jsem v Respektu – tedy na nějakém monitoru, ten časopis bych si nikdy nekoupil, za to bych peníze neobětoval – článek, který říká: Klausovi vůbec nejde o důchodovou reformu, on chce potopit vládu, nastolit jinou, která splní jeho sen, aby Rusové dostavěli Temelín. A to vám potvrdí moji kolegové, že jsem si čtvrt hodiny ťukal do čela a říkal, že mnoho týdnů či měsíců mi slovo Temelín vůbec nepřišlo na mysl. Ne, tihle lidi jsou opravdu chorobní, nemocní, ti jsou na psychiatrickou léčebnu.
Vy jste na prezidenta nepřímo podpořil Miloše Zemana, jehož sponzoruje spolumajitel české dceřiné firmy ruského Lukoilu. Máme spojení Zeman - Lukoil brát vážně?
Netuším.
Ruské peníze někteří tuší nejenom za Zemanem, ale i za vámi. Neudělal jste například chybu, když jste letos na jaře francouzský překlad své knížky o Evropě v Paříži představoval v think-tanku IDC spojovaném právě s Kremlem?
Dávejme pozor na obrat "placený Kremlem", nesměšujme to s tím, jestli je mezi sponzory také nějaká ta či ona soukromá nadace v Rusku. (Pařížský Institut pro demokracii a spolupráci na svých webových stránkách bez bližšího vysvětlení píše, že je financován nevládními organizacemi a nadacemi z Ruska – pozn. red.) Tuto akci organizovala velvyslankyně České republiky ve Francii a při hledání instituce, kde by se mohla odehrát prezentace knížky, mi řekla jméno Johna Laughlanda (známý britský publicista a spisovatel – pozn. red.), kterého mám velmi rád a velmi si ho cením. Tak jsem bez váhání mezi tisíci a jedním svým rozhodováním řekl: bezva. Než jsem se posadil do té místnosti, nic jiného jsem nevěděl. Navíc to bylo ve velmi respektovaném prostoru v Paříži, kde jsem se několikrát setkal se špičkami francouzského byznysu a politiky. Já jsem slyšel od naší velvyslankyně: Laughland a tady ta budova.
Když se na to podíváte zpětně, chytřejší o to, co víte teď, byla to chyba?
Kdybych já věděl, že nějakou vazbu, já nevím, jak silnou, to má, tak bych řekl: To snad není potřeba. Hledejme něco jiného. Ale je to naprosto irelevantní věc. A my jsme mluvili o Miloši Zemanovi. Prosím vás, proč bych nemohl, vy sám říkáte nepřímo, podpořit Miloše Zemana? Já respektuji politiku a pro mě Miloš Zeman z přehršle dnešních kandidátů je jediným politikem. Já pana Schwarzenberga za politika považovat nemohu.
Co je Schwarzenberg, když ne politik?
To nevím. Ale minimálně ho tedy nepovažuji za českého politika, protože myslím, že jeho poslední lapsus s tvrdým a měkkým i ve slově celý je téměř fascinující. (Minulý týden Schwarzenberg v rámci své prezidentské kampaně pózoval pro fotografy se čtvrtkou papíru, na kterou napsal "Vaše volba rozhodne na pět celích let" – pozn. red.) Pan Fischer taky není politik. Čili z téhleté skupinky myslím, že Zeman je jediný. Já myslím, že nejsme v situaci, aby to dostal nějaký novodobý Hácha, předseda Ústavního či Nejvyššího soudu. A když sleduji takové prezidenty někde v okolí a setkávám se s nimi, tak si to výrazně uvědomuji.
Vám na Zemanovi nevadí například to, že se sám prohlašuje za eurofederalistu?
Jak se ta volba blíží – a myslím, že populistické podlehnutí lákadlu přímé volby je tragická chyba a hloupost –, samozřejmě si uvědomuji, že v momentě, kdy se Zeman stane prezidentem, bude dělat hromadu věcí, ze kterých mi budou vstávat vlasy hrůzou na hlavě. Ale než by to měl být pan Dienstbier, nemluvě o já nevím panu Franzovi, tak to po mně nemůžete chtít, abych politika, u něhož můžu alespoň trochu předvídat, nepovažoval za vážného a seriózního kandidáta.
Podporujete tedy Zemana...
Ale to není rozhovor o kandidatuře Miloše Zemana, stop.
...nebo svého tajemníka Ladislava Jakla?
Já jsem Ladislavu Jaklovi podepsal jeho, nevím, jestli vážně, nebo nevážně míněnou, kandidaturu, protože si myslím, že se neangažoval příliš ve sbírání svých padesáti tisíc podpisů. Ale když mně to přinesl, tak já nevidím důvod, abych tohoto velmi bystrého, rozumného a charakterově velmi silného člověka nepodpořil.
Proč vládě poslední dobou tak komplikujete život? Mám na mysli hlavně vaše veto prováděcího zákona k důchodové reformě. Miroslav Kalousek říká, že nechat projít principy reformy a pak vetovat technickou normu je od vás neuvěřitelná zlomyslnost.
Dobře víte všichni, i pan Kalousek ví, že jsem loni po velkém váhání nenechal opakovat týdenní divadlo s celonočními obstrukcemi, a abych se do toho nenamáčel a nezpůsobil, že se bude další týdny diskutovat ve sněmovně, tak jsem ten zákon nepodepsal. A to mé nepodepsání a i mé články k tématu prostě vláda ignorovala. Tak to za prvé. Za druhé: že bych vedl boj s vládou, je opět směšné, dětinské a nesmyslné a opět dokazuje lidskou nevyzrálost lidí včetně členů vlády, kteří na něco takového naskočí. Já vracím vládě zlomeček toho, co bych vrátit měl a chtěl. Problém vlády je jiný. Ona svými vlastními činy způsobila to, že se původně velká většina 118 scvrkla na většinu malinkou. Jestli je to dneska 101? A já si myslím, že premiér i představitelé dalších koaličních stran z toho měli vyvodit zásadní závěry o svém vládnutí. Prostě vláda s podporou 118 se může chovat jinak než vláda s podporou 101. To asi ne úplně domysleli a teď sklízejí výsledky. Tak já mezi těmi stovkami zákonů strašně váhám, který mám podepsat, nebo ne. A že jsem si v posledních pěti měsících vybral tři zákony a mezi nimi ten týkající se důchodové reformy, je spíše shoda okolností. To, že někdo vyhrožuje a spojuje to či ono, druhé, třetí, čtvrté, páté hlasování s hlasováním o důvěře vládě, to jsem nevymyslel já.
Dobře, ale i kdyby se vláda sama vmanévrovala do složité pozice...
Ano, já si myslím, že se vláda sama vmanévrovala do složité pozice.
...tak vy jí nepomáháte.
Tak když se sama záměrně vmanévruje do této pozice, tak já nevím, jak bych jí mohl pomáhat.
Třeba tak, že byste jí nehodil pod nohy klacek v podobě veta důchodové reformy.
Nemyslím, že to je klacek. Ta důchodová reforma je velmi sporná, říkám to opakovaně, doporučil jsem zvážit znovu něco, co v naší společnosti vyvolává velké vášně. Nic více, nic méně.
Co jste myslel tím, že by se vláda měla přizpůsobit ztrátě většiny 118? Že by už neměla o ničem důležitém rozhodovat a měla se soustředit jen na provoz?
Já myslím, že každý rozumný člověk to chápe.
Vaše druhá vláda měla také jen nejtěsnější možnou většinu, a neházel jste ručník do ringu.
Já ovšem věděl, v jakém vládnutí jsem a v jakém nejsem schopen protlačit důchodovou reformu, a proto jsem ji taky v jisté chvíli schopen protlačit nebyl. Stejně tak jsem nebyl schopen protlačit zdravotní reformu, protože jsem věděl, že k tomu nemám dostatečný mandát.
Nemá pravdu Kalousek se svým odhadem, že pokud se nepodaří důchodovou reformu spustit k prvnímu lednu 2013, může se oddálit o řadu let?
To, co navrhl pan Kalousek a lidé z penzijních fondů, kteří mají velkou osobní motivaci, aby ten návrh vešel v platnost, jsem ochoten nazvat změnou, ale nikoliv reformou důchodového systému. A tato okrajová změna za prvé nebude mít velký efekt, za druhé není racionální.
Před dvěma lety jste v rozhovoru pro LN o Petru Nečasovi říkal, že to je optimální premiér. Zopakoval byste své tehdejší hodnocení i dnes, nebo jste názor na něj změnil?
Já myslím, že v daném kontextu byl jediným možným, smysluplným premiérem, a myslel jsem si to do poslední doby. Ještě teď k němu necítím žádnou osobní zášť, i když myslím, že se dneska, v těchto týdnech a měsících, staví do role, která mu neprospívá a která jeho pozici podkopává.
Přejete mu, aby ho blížící se kongres ODS potvrdil ve funkci předsedy?
To je jiná otázka.
Neposilujete svým chováním podezření, že mícháte politikou proto, abyste si vytvořil podmínky pro angažmá po odchodu z Hradu?
Mě pořád někdo provokuje otázkami, jestli zůstanu v politice. Na to já vždycky s plnou vážností odpovídám, že v tom málu času, který mám k dispozici, se hodlám angažovat v onom institutu, který postupně a po malých krůčcích, protože nikdo z nás nemá čas, vzniká. Ale jestli mě někdo chce za každou cenu v politice udržet a myslí si, že naopak svými neuvěřitelnými útoky od střelby v Chrastavě po mediální výroky bude zastrašovat, tak já musím každého varovat, že tím jenom hrozí, že mě v té politice udrží, a způsobí, že já prostě bouchnu do stolu a řeknu: Takhle-tedy-ne. Tečka.
LN, 6.10.2012