Už jsme si zvykli, že výsledky voleb i stabilitu vlády ovlivňují policisté a státní zástupci?
Politickou událostí tohoto týdne prý je práce poslanecké komise k vyšetřování úniků z policejních spisů.
Jak jsem již v trochu jiných souvislostech napsal, Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR v posledním půl roce překračuje systematicky meze, dané v demokratickém systému zákonodárnému sboru. Významná část poslanců proměnila Sněmovnu ve vyšetřovací orgán, dozorující státní zastupitelství i moc soudní. Poslanci některých stran se tváří jako soudci předsedy konkurenční politické strany. To je popření demokratické programové soutěže politických stran, která je kodifikovaná v Ústavě.
Je hrubým paradoxem, že tři a půl roku některé strany, podpořené svými zákonodárci, s nyní verbálně i policejně stíhaným představitelem hnutí ANO vládli. Kauza „čapí hnízdo“ je stará 10 let a představitelé ČSSD v čele s nyní odsunutým Sobotkou, i představitelé KDU-ČSL o ní dobře věděli. Nyní by rukou společnou a nerozdílnou se spřízněnou opozicí vytvořili novou Národní frontu, a chtěli by hnutí, které získalo respekt voličů, zničit.
Poslankyně Němcová, která po dlouhá léta mlčela k propojení politiků ODS a „kmotrů“ (rozuměj: zločineckého podsvětí) nyní píše, že se voliči pod tlakem objednané předvolební kriminalizace A. Babiše snad poučí. Paní Němcové jde přece jen o obnovení „starých dobrých pořádků“, v nichž stranám nové Národní fronty, jejich představitelům a spřízněným „kmotrům“ mizeli v kapsách stovky miliard z vykradených bank a podniků. Těch „starých dobrých pořádků“ tak dobře viditelných při rozdělování dotací ROP Severozápad, při nichž se dělili představitelé ODS i ČSSD tak dojemně o kořist.
Většina členů komise, kterou ustavila Sněmovna Parlamentu ČR, dobře ví předem, jak by mělo vypadat její usnesení. Na tom se ti, kteří si myslí, že nejsou za kulisami vidět, dohodli hned na počátku. Někdo pořídil odposlechy, někdo je koupil a upravil a nějaká skupina, skrývající se za krycím jménem Julius Šuman je zveřejnila. Skupina, která k tomu měla finanční i technické prostředky.
Komise pak vyšetřuje, co bylo odposlechy získáno, aniž se snaží odpovědět na otázku, kdo to celé zorganizoval.
Ale když ne komise, koná v této věci Policie ČR a BIS? Je přece zřejmé, že se jedná o pokus o podvrácení demokratického systému, který byl nastolen po listopadu 1989, jako soutěž programů politických stran. Jedinec, či skupina, skrývající svou identitu pod krycím jménem Julius Šuman si zřejmě dobře uvědomuje, že celý řetězec činů byl nezákonný. Zákonný by byl pouze v případě, že ho prováděl příslušný orgán státní moci se souhlasem státního zástupce a soudu. Nebo snad zákonný byl, jen veřejnosti to nebylo sděleno?
Úmluva o ochraně lidských práv a svobod, publikovaná pod č. 209/1992 Sb. hovoří jasně:
V ustanovení §11 a násl. je zvláštní pozornost věnována způsobu nakládání s obrazovými a zvukovými záznamy, týkajícími se fyzické osoby nebo jejích projevů. Výslovně je zde řečeno, že: „Právo na ochranu osobnosti může být porušeno nezákonným pořízením a použitím obrazových či zvukových záznamů (např. videozáznamů, nahrávek telefonních hovorů či jiného zachycení hlasu a podoby člověka)“.
Podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být pořízeny jen při splnění těchto zákonem definovaných podmínek:
a) se souhlasem zaznamenané osoby,
b) bez souhlasu zaznamenané osoby na základě těchto zákonných licencí:
Na základě zákonné úřední licence může být pořízen obrazový snímek či obrazový nebo zvukový záznam pro účely výkonu státní moci.
Byl-li záznam pořízen v rozporu se zákonem, není jeho použití jako důkazního prostředku možné a ten, kdo takový záznam pořídil, se sám vystavuje nebezpečí trestního stíhání.
Tím by se měla zabývat komise, ustavená Sněmovnou, nebyla-li vytvořena politiky stran „co spolu již léta chodí“ za účelem dehonestace politiků politiky konkurujících politických stran. To by bylo samozřejmě zcela nepřijatelné, v rozporu s ústavním pořádkem.
Pan ministr Chovanec by měl v zájmu důvěryhodnosti ČSSD, jíž je předsedou, odstranit logickou pochybnost, zda celá operace nebyla akcí útvarů, které do gesce ČSSD a pana ministra spadají. Pokud by se prokázal opak a organizovaná skupina působící pod krycím jménem „Julius Šuman“ byla nějakými vlákny propojená s „kmotry“, či přímo politickým prostředím (a pan ministr Chovanec se k meritu věci nevyjadřuje), jednalo by se o flagrantní příklad trestných činů zneužití pravomoci veřejného činitele.
Vyšetření těchto okolností by měl požadovat i leader volební kampaně ČSSD Zaorálek, místo prezentace nesmyslných čísel o úbytku české populace vystěhováním z ČR, jejichž nepravdivost je snadno ověřitelná údaji Českého statistického úřadu.
Když nejde ovlivnit volební preference deklaracemi politiků „co spolu již desetiletí chodí“, přichází pokus, pořídit to 70 dní před volbami po zlém. Odhlížím od skutečnosti, zda se kriminalizovaný trestný čin před deseti lety stal, či nikoli. Přihlížím naopak k tomu, v jaké době ke kriminalizaci dochází a s jakým cílem. Ke kriminalizaci politiků, s nimiž další dvě strany, ČSSD a KDÚ, celé tři čtvrtiny volebního období vládly.
Dodává snad celé akci na hodnověrnosti, že policisté v čele s detektivem Pavlem Nevtípilem, který případ Čapí hnízdo vyšetřuje, žádost o vydání Babiše a Faltýnka k trestnímu stíhání vůbec nekonzultovali se státním, zástupcem?
Žalobce Jaroslava Šarocha o tom pouze na poslední chvíli informovali. Podle mluvčího Unie státních zástupců Jana Laty to není běžný postup - policie by tak zásadní krok měla s dozorovým státním zástupcem dopředu probrat. „...státní zástupce vykonává dozor nad případem. A je to on, kdo může dávat pokyny, které je policie nucena respektovat...“!
Státní zástupce Jaroslav Šaroch, který případ Čapího hnízda dozoruje, se ale o záměru policie dozvěděl na poslední chvíli. Vyšetřovatelé v čele s Pavlem Nevtípilem o tom Šarochovi řekli až při odesílání dopisu Sněmovně.
„Policie postupovala samostatně. Konzultováno to se státním zástupcem nebylo a informován o tom byl až ve chvíli, kdy k tomuto kroku už docházelo,“ řekla mluvčí městského státního zastupitelství Štěpánka Zenklová. Na přímou otázku, zda s policií státní zástupce souhlasí, nechtěl Šaroch odpovídat. „Byl jsem o tomto kroku pouze informován. Víc k tomu říkat nebudu...“.
To je docela srozumitelné – chytrému napověz, hloupého kopni.
„Je smutné, když o podobě české politiky rozhodují ze zákulisí tajné služby a policajti v roli politických aktivistů,“ - napsal známý politický a mediální analytik Štěpán Kotrba. Svůj břitký názor opírá o skutečnost, že žádost, kterou Češi poslali bruselskému úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), nebude do voleb vyřízena, neboť šéf úřadu Giovanni Kessler v květnu prohlásil, že očekává uzavření vyšetřování OLAF ohledně dotací pro farmu Čapí hnízdo do konce roku.
A tak se bez ohledu na výsledky šetření OLAF musel detektiv Pavel Nevtípil a spol. na své evropské kolegy vytáhnout.
Stalo se v Čechách už dobrým zvykem, že se policie ČR na politické pokyny pokouší, občas úspěšně, ovlivnit parlamentní a jiné volby. Tuto tradici započal v červnu1990 Jan Ruml, když se souhlasem Václava Havla v době těsně před volbami, kdy ze zákona platí obecné moratorium na propagaci, či ostouzení politických stran a hnutí, která se voleb účastní, denuncoval ve sdělovacích prostředcích předsedu ČSL Josefa Bartončíka tvrzením, že byl agentem StB. Kromě porušení zákona o volbách se jednalo zcela zřejmě o porušení pravomoci úředního činitele, neboť Ruml měl přístup ke svazkům, ze kterých vyplývalo jeho podezření, z moci úřední. Ale kdo by se takovou maličkostí zabýval?!
Podruhé se rádcům Václava Havla v roce 1993 zdálo, že by nemusel být v prvním kole o hlas zvolen Poslaneckou sněmovnou prezidentem a tak Policie ČR vzala poslance Sládka do vazby, aby nemohl hlasovat a s podporou Policie, která by si jistě bez politického krytí netroufla vzít do vazby poslance, dopadlo vše ke spokojenosti těch, kteří se na této manipulaci podíleli.
Potřetí dostal důstojník policie Kubice pokyn (promiňte, chtěl jsem říct: jednal z hlubokého vnitřního přesvědčení, které ho nenechalo v klidu. Náhodou těsně před parlamentními volbami 2006). Tehdy přinesl do Sněmovny jakýsi „výbušný“, samozřejmě „přísně tajný“ difamační materiál, namířený proti ČSSD, zejména pak proti předsedovi Paroubkovi, který v něm byl viněn z pedofilie (sic!).
Ve Sněmovně, dle politické domluvy, v době zákonného moratoria již nedočkavě podupávali dva poslanci (ODS a KDÚ-ČSL), kteří spěšně nechali „tajný materiál“ okopírovat sdělovacím prostředkům a ty jej bez ohledu na zákon zveřejnily. Výbušný „tajný materiál“ sice posléze neměl soudní důsledky, ale ke spokojenosti spiklenců, ubral několik procent hlasů ČSSD, které způsobily, že pozdější koaliční vláda za spolupráce poslanců ČSSD Melčáka a Pohanky, získala ve Sněmovně „důvěru“.
Davida Ratha zadržela policie v květnu 2012 s krabicí, kde se místo láhví vína nacházelo sedm mil. Kč., což je mimo diskuzi. Soud ho poslal do vazby, odkud byl propuštěn v listopadu 2013. Píšu o tom proto, že Ústavní soud rozhodl, že Rath byl ve vazbě nejméně od června 2013 (tedy šest měsíců!!!) protiprávně. Aby ne, když si Sněmovna Parlamentu ČR nechala líbit, že do sálu, kde se projednávalo Rathovo vydání, vtrhla ozbrojená stráž, která se dokonce postavila vedle řečnického pultu vedle poslance. Policie a státní zastupitelství tak Sněmovně Parlamentu ČR předvedly, kdože to v politice v konečné instanci vládne, ať již z vůle vlastní, či vůle vyšší.
Situaci tehdy trefně komentoval poslanec Jeroným Tejc: „Na miliardu za Opencard, či letadla CASA ta krabice se sedmi miliony nestačí...“. Mluvil k hluchým uším!
Nečasova hra na „pana čistého“, jeho symbiotická vláda s Miroslavem Kalouskem, i aféra jeho dobře placené milenky (dnes manželky), ve mně nevzbuzovaly žádné sympatie. Divoké policejní manévry v červnu 2013 se však ukázaly být daleko nebezpečnější. Zásahu, který kompenzoval ztráty ČSSD z kauzy Rath, a vydováděl se na premiérovi a předsedovi ODS, se zúčastnilo na 400 policistů, včetně zásahové jednotky.
Bylo-li cílem policie a státních zástupců tentokrát prokázat, že mohou nejen ovlivňovat masivně volby, ale i ve stylu jihoamerických „vojenských pučů“ rozvrátit vládu a způsobit fakticky státní převrat, se samozřejmě nedozvíme.
Nebezpečnost této akce pro demokratické zřízení prokazuje čas, kdy se fantaskní zprávy o zabavení stovek milionů EUR a centů zlata jaksi rozplynuly v čase zapomnění. Zůstává jen odsouzeníhodné chování vysokých důstojníků vojenského zpravodajství a nepřiznání daně za dary, které vedoucí sekretariátu dostávala – pro tři kožichy, sedm náhrdelníků, sedmery náušnice, sedm kabelek atd. se státní převraty realizují jen v rozvojových zemích.
Že by se policie a státní zastupitelé věnovali se stejnou pílí, jakou obdařili obdarovanou, věnovali i motivům dárců, to je snad ani nenapadlo (kupř. tři kabelky Dior za 236 tisíc dostala Nagyová od generálního ředitele polostátního elektrárenského kolosu ČEZ Daniela Beneše – proč asi? Jaká byla nebo měla být protislužba? Samozřejmě žádná! Byly to dary z ryzí náklonnosti.).
A tak je třeba dnes dát za pravdu vyjádření expremiéra Nečase z roku 2014: „...s ročním odstupem je stále jasnější, že bezprecedentní zásah 400 policistů byl vzhledem k současné důkazní situaci zcela nepřiměřený...“.
Nese snad někdo odpovědnost?
Snaha o maření regulérnosti voleb prostřednictvím příslušníků silového ministerstva se u nás opakuje s železnou pravidelností. Je možné, že to nikomu nevadí?
Jsou snad špičky politických stran „které spolu chodí“ po desetiletí, tak zkompromitované, provázané s policií i organizovaným zločinem, že si nemohou dovolit obhajovat základní principy demokracie a právního státu? A vždy svým „vůdcům“ oddaný poslanecký sbor, lačný toho, aby se i příště objevil na volitelných místech stranické kandidátky, zapomíná na slovo „slibuji“, které vyřkl, když přebíral mandát?
Nebo snad právě proto Andrej Babiš a hnutí ANO vadí všem? „Klasickým“ stranám, jejichž představitelé si dělí po desetiletí prebendy a kořist; policii a snad i státním zástupcům, kteří se obávají o prakticky neomezenou moc, kterou vládnou; kriminálním gangsterům, kteří si s některými politiky i některými policisty dobře rozumí?
Je samozřejmě velmi zneklidňující, že Policie ČR je v gesci ČSSD a jejího ministra a předsedy ČSSD Chovance. Je jistě pikantní, že jen před několika měsíci proběhla reorganizace policejních útvarů způsobem, jakým proběhla. Nechtěl bych s Petrem Pithartem „slyšet trávu růst“ a spekulovat, zda všechno náhodou nesouvisí se vším.
Žádosti o vydání Bohumila Sobotky k vyšetřování jeho aktivního, či pasivního podílu na privatizaci státní části OKD lidumilem Bakalou, který se nad deklaratorní částí dohody, v níž se zavázal prodat byty za tehdy platné ceny jejich obyvatelům, jen široce zasmál a v důsledku privatizace způsobil českému státu mnohamiliardovou škodou, se proto zcela jistě nedočkáme. Mohlo by to poškodit „pověst“ ČSSD a žádný policista se takového kroku neodváží.
„Tradiční strany“ si na podobný způsob ovlivňování voličů před parlamentními volbami zvykly – vždyť je střídavě praktikují již dvě desítky let.
Nezbývá než doufat, že veřejnost bude trvat na suverenitě své moci, pochopí motivy těch, kdo se snaží před parlamentními volbami kriminalizovat politické protivníky, a ve volbách dá najevo, že nejsme policejním, ani prokurátorským státem, ale od listopadu 1989 demokracií, v níž rozhodující slovo má „lid, prostřednictvím lidu a v jeho prospěch“ (tak to alespoň říkal prezident Lincoln).
(Upravený výtah z rozhovoru, zveřejněného v pondělí 14.8. na serveru PL)
Převzato z autorova blogu s jeho souhlasem