11.12.2019 | Svátek má Dana


ROZHOVOR: Místo diskuse máme nálepkování

26.11.2019

Sledoval jste letošní vzpomínkové akce k 17. listopadu? Ty v Praze se neobešly bez kontroverzí. Premiér Andrej Babiš přišel na Národní třídu v půl osmé ráno, i tak na něj ale skupinka lidí pískala a pokřikovala „Táhni odsud, estébáku!“ Ministra vnitra Hamáčka pak nazývali „ocáskem“. O čem tyto protesty svědčí?

Byl jsem na Národní třídě hned dvakrát. Jednou s Markem Výborným, Miluší Horskou a Šárkou Jelínkovou za předsednictvo KDU-ČSL, a následně po mši svaté na poděkování v katedrále, kde nás šlo odhadem několik stovek. Reakce lidí vždy byla velmi pozitivní. Tleskali a volali „děkujeme“.

Následně mě řada přítomných zastavila a děkovala mi i za mou práci. Takže osobně jsem měl dojem z Národní třídy velmi pozitivní. To, že někdo huláká na Andreje Babiše v tento den, chápu. Přeci jenom to byl komunista a spolupracovník StB, což v řadě lidí vyvolává hodně negativní pocity. Ale obecně bych se snažil být při oslavách státních svátků smířlivější. Ukažme tu naštvanost ve volbách.

Snad největší nevoli sklidil Václav Klaus mladší. „Ty zkurvysyne,“ musel si vyslechnout poslanec Klaus se svým doprovodem, když chtěl uctít 17. listopad. Další mu nadávali do „Putinových děvek“. Podle některých neměl Václav Klaus ml. na Národní třídu vůbec chodit, jiní tvrdí, že s sebou neměl brát dceru. Co k tomu říci?

Myslím, že to je zbytečné, a dovolím si tvrdit, i nepatřičné. V demokracii platí vedle svobody názoru i princip slušnosti, a bohužel to asi řada lidí nemá. Nemusím s Klausem vůbec v ničem souhlasit, ale to neznamená, že na něj budu takto hulákat. Pokud ho chci porazit, musím to udělat v debatách. Podobné projevy ho pouze posilují.

Jak se postavit k výroku Nadačního fondu proti korupci? Ten totiž na adresu Klause ml. a jeho účasti na akci 17. listopadu uvedl: „Jen člověk vychovaný v absolutním sobectví a bezlásce bere své dítě do války.“

Vidíte, já jsem viděl na Národní třídě hodně politiků se svými rodinami a dětmi. Podle mě bychom měli šetřit silná slova do volební kampaně.

Andrej Babiš při proslovu v Národním muzeu ocenil odvahu Václava Havla. „Já jsem byl členem komunistické strany. Nejsem na to pyšný. Jak jsem mnohokrát řekl, nebyl jsem v té době tak statečný a angažovaný jako Havel. Navíc jsem nebyl v listopadu 89 v Československu,“ uvedl. Nešetřil díky na adresu Občanského fóra a dalších, co přivedli zemi do EU a NATO. Překvapil vás proslov premiéra? Lze mu tato slova věřit?

Ne, nelze. Andrej Babiš byl, je a bude vždy politický oportunista. Kdyby začalo být v módě opěvovat Avary, tak bude největším Avarem na světě. Nevidí si do úst. Jeho výroky o tom, že nevěděl, že nemůžeme cestovat, jsou naprosto směšné.

Co pro vás osobně znamená svoboda? Jde o nejvyšší hodnotu, kterou máme? Ztratili jsme něco z našich svobod na cestě, kterou jsme urazili od roku 1989? A co jsme získali?

Ano, dvě nejvyšší hodnoty pro mě jsou svoboda a demokracie. Demokracie a svoboda jsou příležitosti se mít dobře. A je na nás, jak je využijeme.

A co svoboda slova? Ohrožuje ji někdo momentálně? Nebo ji snad někdo zneužívá?

V České republice je řada lidí, kteří si vykládají svobodu slova jako možnost prezentovat pouze svůj vlastní názor. Tím svoboda slova rozhodně není. Namísto diskuse se u nás uplatňuje nálepkování a do veřejné debaty často mohou jít pouze ti vyvolení se správnými názory. A to je podle mě velmi nebezpečné.

Když se podíváme na 90. léta, mnozí v nich přišli o práci a museli si zvykat na jinou. Jiní říkají, že to byla léta úplné a dokonalé svobody, příležitostí atd. Jak je vnímáte vy?

Ztráta určitých jistot, např. garantovaná práce, určitě musela být pro některé lidi šok. Na druhou stranu, řada lidí získala svobody, které předtím nikdy neměla. A to byl podle mě obrovský přínos demokratických změn.

V poslední době stále častěji zaznívá, že se jakýmsi obloukem plíživě vrací nesvoboda, ze které jsme se v roce 1989 vymanili. Rozdíl je ovšem v tom, kde spatřujeme ono nebezpečí. Jedni jej vidí ve vlivu Ruska, druzí v rostoucí síle EU, třetí v boji o budoucnost médií, další kritizují například klimatické aktivisty, feministická hnutí apod. Opravdu nám začínají svobody znovu mizet? A co je toho příčinou?

Snaha dávat si patent na pravdu. To je něco, proti čemu je třeba systematicky bojovat. Tohle je věc, která nám bude chvíli trvat. Ale u nás jsme celkem na tyto věci citliví. Jsme hodně skeptičtí k jednomu pravému názoru a přemýšlíme o věcech. Proto ani propaganda z Ruska to nemá tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

Pokud jde o hlasy, které tvrdí, že socialismus se k nám vrací právě skrze ekologická hnutí, co k nim říci? Jsou věci jako masivní omezování průmyslu, zdražování masa, zdražování letecké přepravy nebo dotování elektromobilů a obnovitelných zdrojů energie cestou k nové totalitě, jak tvrdí klimaskeptici?

Nevím, zda k totalitě. To je podle mě silné slovo. Ale občas to vede ke snaze omezit druhé lidi v jejich názoru, a to je podle mě špatně. Elektromobilita není jedinou cestou a určitě není ani nejlepší cestou. Existují tady pohony na vodík a jiné, z mého pohledu daleko efektivnější způsoby cestování. O tom by se měla vést debata.

Ptal se Marek Korejs, PL, 22.11.2019

Autor je europoslanec za KDU-ČSL, místopředseda Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a člen Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.