Už třetí pondělí po sobě zaplnili lidé Staroměstské náměstí v Praze i jiná místa v republice. Zásadně odmítají novou ministryni spravedlnosti Marii Benešovou a žádají její demisi. Co si o těchto protestech myslíte?

Nechť každý uplatňuje politická práva podle vlastního uvážení, preferencí, volného času, místa bydlení a důvodů, byť v tomto případě je veřejně prezentovaný důvod poněkud zástupný. Nelíbí-li se demonstrujícím ministr a premiér, pak lze jen těžko předpokládat, že by je uspokojil jiný ministr navržený tímtéž premiérem.

Marie Benešová je vnímána jako kontroverzní postava, kritici jí vyčítají spřízněnost s prezidentem Milošem Zemanem, na druhou stranu ji oceňuje třeba Hana Marvanová, podle které Benešová například v kauze H-System postupovala naprosto korektně podle hesla „padni, komu padni“. Věříte, že bude Marie Benešová schopna nestranného rozhodování i dnes?

Veřejně známí lidé se dělí na miláčky davů, ďábly století a kontroverzní osobnosti. Řadu z nich osobně znám, proto vím, že veřejný pohled nijak nesouvisí s jejich osobností, znalostmi, dovednostmi, charakterem nebo zásluhami o cokoliv. Jde o souhrn náhod násobený správným či špatným načasováním a kladným či záporným kouzlem osobnosti a replikovaný médii.

V čem by dosazení Marie Benešové do čela resortu mohlo být ohrožením demokracie, jak varují demonstranti?

To opravdu nevím. Ministr toho může ovlivnit velmi málo, zejména setrvá-li na své sesli jen několik měsíců. Abyste jako ministr dokázal něco prosadit, potřebujete minimálně dva roky, ideálně dvě funkční období. Jako advokátka bych si pochopitelně velmi přála, aby ministr spravedlnosti vydržel čtyři roky, mé přání se však postupnou bulvarizací politiky a vlivem sociálních sítí už dávno změnilo na nesplnitelný sen.

Ihned po oznámení jména Benešové se objevily obavy, že dojde k výměně na postu nejvyššího státního zástupce. Benešová to však odmítla coby „chiméry“. Přesto, lze se toho obávat?

Aktuální vývoj připomíná sebenaplňující se proroctví. I kdyby původně nic podobného nikdo nezamýšlel, jakmile se o nějaké otázce začne spekulovat na předních stránkách novin, stane se spekulace realitou.

Zeptám se vás hypoteticky, kdybyste v tomto období přijala nabídku na ministryni spravedlnosti s tím, že máte kauzu Čapí hnízdo zahrát do autu, jaké by byly vaše kroky? Co všechno může šéf resortu ovlivnit v konkrétním případě?

S takovou podmínkou bych nominaci na žádnou funkci nepřijala. A upřímně – pochybuji, že je proveditelná.

Jaký je váš názor na zamýšlené kroky ministryně spravedlnosti zjednodušit čtyřstupňové soudnictví, které je důsledkem rozdělení federace, ale i časové omezení funkčního období nejvyššího státního zástupce?

My ve skutečnosti nemáme čtyřstupňovou soudní soustavu, protože vrchní soud je stejným odvolacím soudem pro krajské soudy, jako jsou krajské soudy pro soudy okresní. Rušení vrchních soudů je pravidelně se vracející téma, které leželo na stole i před deseti lety, když jsem byla ministryní. Jenomže je to taková chiméra.

Zrušit vrchní soudy můžete dvěma způsoby. Buďto zrušíte okresní soudy a všechny věci budou v první instanci soudit krajské soudy, jejichž agendu přesunete o stupeň výše. Nebo zrušíte vrchní soudy a jejich agendu i se soudci a dalšími zaměstnanci přesunete na krajské soudy. V obou případech zůstane práce, kterou musí někdo vykonat, a vícenáklady, které bude celá ta legrace stát. V roce 2009 jsem si to nechala spočítat – jen přemalování cedulí na dveřích a změny v elektronických rejstřících apod. vyšly tehdy na 20 milionů korun, o nutnosti měnit všechny procesní normy ani nemluvě. K tomu přidejte problém s platy soudců; soudci na vrchních soudech mají vyšší platy než soudci na krajských soudech, nemůžete je přesunout a snížit jim plat, nemůžete vytvořit dvě skupiny soudců s různými platy apod.

Samozřejmě je možné strukturu zjednodušit, ale to nejde udělat škrtem pera a je určitě třeba se o tom na odborné úrovni déle bavit. Například v souvislosti s novou úpravou civilního či trestního procesu. Jinak je to náplň práce pro dvě řádná ministerská funkční období.

Ústavní soud zaujal svým výkladem toho, co je, či není diskriminace, pokud jde o kauzu hotelu, který nechával své ruské návštěvníky podepisovat, že nesouhlasí s anexí Krymu. Co si o tomto verdiktu myslíte?

Údiv nad rozhodnutím vyvolává zejména neznalost plného odůvodnění nebo jeho příliš rychlé čtení. Nález znám, jeho odůvodnění se mi líbí a důvody chápu. Jeho podstatou není diskriminace, ale míra přísnosti státu. Nešlo ani tak o prohlášení a podpisy, ale o to, zda měl stát udělit pokutu. A Ústavní soud řekl, že v daném případě byla pokuta nadbytečná.

Co může toto rozhodnutí Ústavního soudu do budoucna znamenat? Budeme se všichni navzájem kádrovat, nebo jde o zbytečnou obavu?

Alarmisté na všech úrovních zbytečně kalí vody. Rozhodnutí Ústavního soudu má přímý dopad jen v tom jediném konkrétním případě, jinak má význam spíš filozoficko-argumentační. Tento případ byl naprosto výjimečný, takže kritikové tohoto rozhodnutí se zbytečně obávají. Kdybych měla být stejně nepřípadně hysterická, mohla bych tvrdit, že se dopouštějí šíření poplašné zprávy. Plošné uplatňování nálezu skutečně nehrozí.

Ptal se Jiří Hroník, PL, 18.5.2019