Máme svátek 28. října, připomínáme si vznik Československa. V této souvislosti, co vás napadá, pane profesore?
Napadá mne, že letošní 28. říjen má opravdu zvláštní atmosféru. V lecčems připomíná spíše svátek, který nese lidové označení Dušičky. Mám tím na mysli, že výročí vzniku samostatné republiky si připomínáme v době, kdy se kdesi v zákulisí dohaduje, v jaké sestavě vznikne vláda, která by měla uhájit zbytky naší suverenity. Dušičková atmosféra se vznáší nad Visegrádskou čtyřkou, která měla dát naší rozdělené zemi v mezinárodní politice aspoň trochu větší váhu. Je to doba, kdy má být zbytek suverenity převálcován ve jménu tzv. Zeleného údělu, který je vším možným jen ne návrhem na řešení ekologických problémů. Člověk, který chce být předsedou budoucí vlády, už avizoval, že se s tímto zeleným údělem prostě nedá nic dělat. Je to jako kdyby řekl, že suverenita se pro nás už zase stala luxusem, na který prostě nemáme.
Po volbách pokračují jednání o nové vládě. ANO míří do opozice. Prezident Miloš Zeman je v nemocnici a dochází i k omezení jeho autority. O čem svědčí přístup Senátu, části politiků, kteří volají po aktivování článku 66 ústavy?
Svědčí to především o obrovské míře pokrytectví, které se v horních patrech politiky usídlilo. Obrovskou starost o prezidentovo zdraví mají ti samí lidé, kteří chtěli článek 66 Ústavy aktivovat už letos na jaře, aby potrestali prezidenta Zemana za určitou míru distance, kterou zaujal ke kauze Vrbětice. Ti samí senátoři a jejich právní rádci, kteří chtěli tehdy Miloše Zemana trestat, se nyní dušují, že jim jde jen a pouze o jeho dobro. Buď mají tak krátkou paměť, anebo se už stihli propracovat od neobyčejného pokrytectví k obyčejné nestydatosti.
Dojde podle vás k omezení pravomocí prezidenta?
Klíčové bude vyjádření lékařského konzilia, které se má sejít v příštích dnech. Spekuluje se o řadě jmen. Je mezi nimi lékař, který podal za svoji instituci na prezidenta Zemana dvě správní žaloby, a jiný lékař, který před dvěma lety prohlašoval, že je chováním prezidenta zklamán. Máme v naší medicíně přece dost špičkových odborníků na to, aby v tak delikátní záležitosti byli členy konzilia jen takoví lidé, kteří nemají žádné politické ambice, ani politiku nijak nekomentují. Byla by škoda, pokud by byla nesporná odbornost zatížena podezřením o jakémsi střetu zájmů. To víte, lidé jsou nedůvěřiví.
Co si myslíte, že je za veškerou snahou předsedy Senátu Miloše Vystrčila? Vnímáte nějaký podtext?
To si opravdu netroufám odhadnout. Věnuji poměrně hodně času studiu antropologické literatury, ale přiznám se, že mentalitě Tchajwanců jsem zatím neporozuměl. Pro obyčejného Středoevropana zůstává mnohé z charakteru Orientu velkou záhadou. V tomto případě se patrně jedná o zvláštní směs konfucianismu a některých prvků západní modernity vytržených z původního kontextu. Určitě zaslouží chování Miloše Vystrčila další pozorování, možná i s přizváním jiných expertů.
Je podle vás vlastně v pořádku, když nemocnice způsobem, který byl prezentován v médiích, konstatuje, že prezident není schopen žádné práce?
Mnozí už poukázali na to, že pokud je člověk na JIP nebo na jednotce ARO, pak nemůže chodit do práce. V tomto směru nebyla zpráva, kterou vydala nemocnice, nijak překvapivá. Spor se nyní vede o to, zda člověk, který nemůže chodit do práce, je schopen racionálně uvažovat. V tomto ohledu nám zpráva nemocnice bohužel nijak nepomohla.
Často zaznívala i srovnání s obdobím, kdy zdravotní problémy trápily bývalého prezidenta Václava Havla. Lze obě situace nějak srovnávat?
Tyto dvě situace jsou zcela srovnatelné. V době, kdy nebyl schopen chodit do práce tehdejší prezident Václav Havel, vyzýval tehdejší předseda Parlamentu Miloš Zeman k tomu, aby jeho stav nebyl zneužíván těmi, kdo své politické ambice nedokážou prosazovat slušným způsobem. Je příznačné, že právě ti, kdo mají plnou pusu odkazu Václava Havla, tuto lekci ze slušnosti okatě ignorují.
Dění kolem prezidenta Miloše Zemana, jeho nemoc, co vše se teď ukazuje v české společnosti? Myslíte si, že některé reakce mohou svědčit i o určitém přístupu ke stáří, ke starší generaci lidí?
Myslím si, že to není generační problém. Řada politiků, o nichž jsem právě mluvil, už také nepatří mezi nejmladší. Takže věkem to patrně nebude. Problém je spíše v tom, že do horních pater politiky se dostává poměrně hodně lidí, na jejichž vychování si jejich rodiče nenašli dostatek času. Když některé z nich poslouchám, kladu si otázku, zda v jejich případě neselhala už předškolní výchova. Proto doporučuji nenechat si kazit svátek naší nezávislosti posloucháním jejich naučených a pečlivě přečtených projevů. Mluvit spatra, to od nich neuslyšíme, i když jsou nepochybně práce schopni.
Tázala se Daniela Černá. PL, 28.10.2021