Již téměř rok se celý svět potýká s pandemií covid-19, která má mnoho zdravotních, ekonomických, ale také společenských dopadů. Co je podle vás na celé pandemii nejhorší?

Pandemie je krutá rána celému lidstvu, v níž spatřuji řadu nejrůznějších NEJ: naprostá nejistota ohledně budoucnosti, nevratné ekonomické a společenské dopady, stupňující se duševní trýzeň, likvidace řady odvětví a profesí, rozpad pospolitosti a společenských vztahů, polarizace společnosti, zpomalení vzdělávacího procesu, vlna odlišných teorií a odborných prognóz, zneužití statistických dat, to vše v on-line přenosu, který znemožňuje účinné řízení zemí a procesů.

Podle všech dosavadních statistik jsou nejvíce ohroženou skupinou obyvatel senioři. Dokonce čtvrtinu všech úmrtí spojených s covid-19 představují senioři z domovů důchodců. Je postup v boji s pandemií správný, když se nám stále nedaří chránit nejvíce ohroženou skupinu obyvatel?

Navzdory tomu, že nás pandemie už rok trápí, toho stále mnoho nevíme. I když dokážeme vyjmenovat nejvíce ohrožené skupiny, koronavirus dokáže potrápit i mladé, fyzicky zdatné a otužilé jedince. Pro někoho je to udivující více, pro jiného méně. Moji rodiče byli lékaři a častokrát vyprávěli o nevysvětlitelných individuálních reakcích svých pacientů. Navzdory moderní medicíně toho o člověku víme velmi málo. Slýchala jsem vyprávět rodiče o zdravých pacientech, kteří nepřežili drobný zákrok, ale i o zázračně a nepochopitelně uzdravených. Zapomněli jsme, že lékař není obchodník se zdravím. Nepokorně jsme si mysleli, že když platíme zdravotní pojištění, máme nárok na zdravý a dlouhý život. Inu, pandemie nám ukázala, že každý z nás je smrtelný.

V posledních týdnech je zřejmé, že lidem již dochází trpělivost a jsou více kritičtí vůči tvrdým vládním opatřením. Je tato nespokojenost podle vás na místě?

Celý rok vedu advokátní kancelář a k tomu ještě Koroporadnu, v níž 70 odborníků zdarma pomáhá potřebným. Vidím, že veřejnost je na pokraji svých sil. Už i členové našeho Korotýmu a lidé, kteří celý rok drželi ostatní nad vodou a byli plni optimismu, umdlévají. Klidu nepřidává nepřehledná situace ani stále se měnící opatření. Nedivím se nepokojeným, sama jsem nešťastná a unavená. Kdo požaduje po občanech, aby vydrželi omezení další měsíce, ba ještě požaduje zpřísnění, ten toho o jejich duši moc neví.

Čím dál častěji zaznamenáváme také otevřené projevy občanské neposlušnosti. Nemyslím tím elementární ignorování např. nošení roušek, ale spíš otevírání skiareálů, restaurací apod. O čem to podle vás svědčí?

Po třech desetiletích práce s klienty mě reakce lidí neudivují. Pandemie je s námi velmi dlouho, a pokud někdo na jaře očekával, že se omezením přizpůsobíme, pak nic neví o psychologii. Jistě, některé průvodní jevy jsme přijali, zákaz vycházení mnohým oborům a obchodníkům pomohl, rozběhl kroky, které by jinak postupovaly pomaleji. Introvertní části společnosti možná home office vyhovuje, ale minimálně polovině mých spoluobčanů nikoliv. Chybí jim kavárny, sportoviště, školy, nemožnost se potkávat a seznamovat se, což je podstatou života. Možná jsme zapomněli, proč jsme na tomto světě. Přece nás Příroda nebo Pánbůh nestvořili proto, abychom se z domova připojovali k počítači a po telefonu si objednávali krabičky s jídlem. Člověk je příslušník živočišné říše, jejímž jediným smyslem je rozmnožování. Lockdown tento smysl na rok potlačil. Kdyby ti, kteří řídí země a státy, přizvali ke svému rozhodování znalce lidských duší, určitě by netrvali na tak dlouhém uzamčení. Vedle politiků, ekonomů, statistiků, zdravotníků a epidemiologů by stálo za to přizvat k rozhodování sociology, psychology a behaviorální ekonomy. K tomu přičtěte chyby v komunikaci a nepochopení restrikcí a dostanete po čertech třaskavou směs.

Boj s pandemií je v mnoha ohledech bezprecedentní a nejen česká vláda hledá řešení doslova za pochodu. Co se podle vás v tomto boji daří a co naopak selhává nejvíce?

Vláda nemá důvěru veřejnosti laické a ani odborné, chybí jí krizový management. Na její omluvu je třeba říci, že žádná ze sousedních zemí nad pandemií stoprocentně nevítězí. Vládnutí v době twitterové politiky je mnohem obtížnější než dřív. Dnes není podstatné, co se povedlo nebo nepovedlo. Mnohem důležitější je, jak dál. Vedle očkování a ochrany nejrizikovějších skupin je třeba co nejdříve otevřít školy a postupně otevírat malé provozovny. Média sice přinášejí příklady porušení restrikcí, ale já se jako advokátka pohybuji po celé republice a vidím, že většina společnosti se chová k nemoci s respektem a snaží se dodržovat rozumná opatření. Nerozumné restrikce lidé dodržovat nebudou. Namísto zákazů a strachu bych proto volila osobní opatrnost, prevenci a zvyšování imunity. V provozovnách lze odpovědnost přenést na majitele a provozovatele, například doporučením odstupů na vzdálenost rozpažených paží. Často mluvím i s restauratéry, prodavači a pivovarníky, kteří jsou připraveni pohlídat počet zákazníků.

Specializujete se na rodinné právo. Projevila se pandemie covid-19 také v této oblasti? Jaký dopad má právě na vztahy v rodinách, příp. počet rozvodů?

Introverti jásají, zatímco extraverti šílí. Funkční rodiny se semkly a fungují, nefunkční se už mezitím rozpadly. Mám-li na vaši otázku odpovědět vážně, pak se sluší nejprve většinu rodin ocenit, protože se jim celý rok dařilo se domluvit a jen naprosto extrémní případy skončily u soudu. Nyní se ale začíná situace měnit. Pokles příjmů trvající dvanáct měsíců už například opravňuje snížení vyživovací povinnosti, což dříve či později negativně dopadne na děti. Opatrovničtí soudci v současnosti řadu kauz odročují, nicméně nelze donekonečna oddalovat běžné souzení. To pak justici zavalí jako lavina.

Kromě zdravotního nebezpečí představuje covid-19 pro mnoho lidí také obavu ze zajištění živobytí, a to nejen u živnostníků, ale také zaměstnanců. Stát tomu doposud čelí sérií nejrůznějších kompenzačních opatření. Všem je však jasné, že to nepůjde do nekonečna. Co se podle vás stane pak?

Pomineme-li psychické dopady, pak nejhorší důsledky teprve přijdou. Bude k nim patrně patřit nárůst nezaměstnanosti, nutnost změnit daňový systém, potřeba strukturální změny deficitu – od podpory jednotlivců k podpoře státních projektů a nastartování ekonomiky, a tím omezení tlaku na vyplácení podpor. Není možné ve státním a veřejném sektoru navyšovat mzdy a počty zaměstnanců – stát by měl spíš zefektivnit a zeštíhlet. Dalším úkolem bude důchodový systém a financování zdravotnictví – současný systém je neudržitelný. Přijde inflace, nárůst moci a emancipace vlád zemí a oslabení role EU, resp. posílení pozice Německa a Francie v EU. Černější scénáře s násilím si ani nechci představovat.

Ve společnosti roste nervozita, množí se případy udavačství, na druhou stranu klesá míra ochoty lidí hlásit rizikové kontakty v případě pozitivního testu na covid-19. Zdá se, že společnost je výrazně rozpolcena. Jak to vnímáte vy a co je možné s tím dělat?

Léta se věnuji lidské duši, proto mě tyto lidské reakce neudivují. Jde o pochopitelný odraz polarizace společnosti celosvětově, roste napětí a mění se distribuce bohatství. Vytváří se významné podhoubí pro návrat k totalitnímu způsobu vládnutí a omezení demokracie a svobod ve jménu ochranářství člověka za každou cenu i proti jeho vůli. To platí zejména pro euroatlantickou civilizaci, která má tendenci popírat historii i některé přírodní zákony, a blíží se tak totalitárnímu státu s jasně určenou politikou jediného správného názoru a s potlačením názorů ostatních. Česká republika je v tomto smyslu jedna z nejzdravějších zemí a stále si jako jedna z posledních zachovává zbytky zdravého rozumu, jak lze soudit z většinového pohledu na podivnosti, které na Západě pozorujeme. Doufám, že i tuhle zkoušku zvládne.

Otázky kladl Karel Výborný, PL, 9.2.2021