28.3.2024 | Svátek má Soňa


ROZHOVOR: EU nás chce zničit

14.12.2017

V Evropě se může do roku 2050 až ztrojnásobit počet muslimů, tvrdí výzkumná agentura Pew research Center. Pracuje s různými variantami. V ČR nyní podle ní máme 0,2 % muslimů, nejvíce toto číslo může stoupnout na 1,2 %. Mnohem hůře na tom však mohou být – a ostatně již jsou – Švédsko, Francie či Německo. O posledně jmenované zemi píšete ve svém nedávném textu, že stále přijímá průměrně 15 tisíc nových migrantů měsíčně. „Mezitím migrantů, kteří se nekvalifikovali na azyl, bylo deportováno pár stovek, zatímco 56 tisíc zmizelo neznámo kam. Islámských radikálů s teroristickým napojením policie identifikovala 24 500. Počet zločinů spáchaných migranty se za rok zdvojnásobil, počet teroristických činů se zčtyřnásobil. Z téměř dvou milionů příchozích se jen pár desítkám tisíc podařilo začlenit do nějakého zaměstnání. Ostatní žijí na podpoře stojící německou státní kasu 20 miliard ročně,“ uvedl jste. Zní to hrozivě i přesto, že Německo je ekonomicky silnou zemí. Ztratilo pud sebezáchovy, strká hlavu do písku? Nebo to zvládne – jak zní legendární výrok kancléřky Merkelové?

Podle nově navrhovaného diktátu EU by se počet migrantů v různých zemích měl začít vyrovnávat podle množství obyvatel a HDP. V Česku je ten počet hluboko pod průměrem, takže nepočítejme, že se ztrojnásobí, nýbrž spíš třeba zdvacetinásobí, čili z 0,2 se klidně může přes noc stát 2,4, což i tak bude pod průměrem EU, který je už přes čtyři procenta. Nejvýš je Francie, odhadovaná různými prameny na 8–12 procent (census podle náboženství je ve Francii zakázaný, takže oficiální čísla neexistují). Za ní je Německo s šesti až osmi procenty, k pěti procentům se blíží Švédsko, Belgie, Nizozemsko, Británie. Smrtelné na tom je, že nikde v žádných nových direktivách není stanoven žádný limit počtu migrantů, které by tento kontinent dokázal absorbovat.

Tento diktát EU je zločin genocidy – teď se vlastně používá novější termín „etnocida“, znamenající nikoli nutně vyvraždění, nýbrž vymýcení etnické identity, kultury, tradic atd. Něco jako bývala kdysi v českých zemích obávaná „germanizace“, abychom si to trochu přiblížili v zájmu srozumitelnosti, co se vlastně děje. Je porušením všech ústav evropských států, výsměchem demokracii, przněním základních lidských práv evropských občanů. Ta největší nemravnost na tom je, že tito velezrádci a vrazi nás všechny likvidují za naše peníze vybrané na daních a my ještě navíc bereme vážně nějaká „práva“ nebo „smlouvy“, kterými se tato gangsterská banda ohání a mění je ze dne na den, téměř vždy ke škodě Evropanů.

Na čí straně v této civilizační válce Evropská komise stojí, nám opět potvrdila komisařka pro zahraničí Mogherini, když po Trumpově oznámení uznat Jeruzalém za hlavní město Izraele okamžitě ujišťovala Abbáse, že má podporu EU. A že tedy oficiální politika EU je otevřeně a genocidně antiizraelská, neboť ani Abbás se dosud jednoznačně nedistancoval od palestinského programu likvidace Izraele.

Německo se zjevně definitivně rozhodlo k národní sebevraždě jako jakési morální kompenzaci za dřívější vraždy jiných národů. Ekonomika mu zatím běží, ale jak se zrychluje výměna obyvatelstva nedostatečnou porodností produktivních Němců a rostoucím procentem neproduktivních migrantů, nepotrvá dlouho, než se vyčerpají lidské zdroje schopné v ekonomickém úspěchu pokračovat a ze svých daní financovat neproduktivní složky společnosti. Prostě jednoho dne nebude dostatek lidí umějících vyrábět to, co dává Německu úspěch. Německá ekonomika se tím zhroutí. Nedovedu odhadnout, za jak dlouho, ale déle než jednu generaci to nemůže trvat.

Nejhůř s výměnou obyvatelstva je na tom teď Itálie, kde ročně ubývá přes 200 000 Italů (víc jich umře, než se narodí) a přibývá v podobném počtu migrantů. Tam thin-tank Centro Machiavelli odhaduje, že při současných trendech by v roce v roce 2050 Itálie mohla být ze 40 % imigrantská. Vzhledem k tomu, že všechny tyto informace jsou evropským papalášům k dispozici, lze už téměř s jistotou říct, že v této migrační politice pokračují ne z blbosti, nýbrž z velezrádného záměru. Nejvyšší čas, aby je občané postavili před nějaký neutrální soud, který by je zavřel za mříže.

Žijete v Británii. Jakou zkušenost s chováním zde žijících muslimů máte?

Většina britských muslimů je klidná, usměvavá, vlídná, i když některým vidíte v očích jiskřit vztek. Mužům, ne ženám, a mladším spíš než starším. Jsou to pomalí nenásilní islamizátoři svého okolí. V mé čtvrti, kde před 15 lety bylo jen pár vítaných hokynářství a restaurací, se procházka hlavní třídou začíná jevit jako návštěva Karáčí. Počty hidžábů měsíc po měsíci rostou, teď už rozšířené věkově i na malé školačky, neboť i ony už jsou „sexuálními objekty“. Výběr typů restaurací na hlavní třídě, dříve snad desítka mezinárodních kuchyní, se scvrkává na osm tureckých a jednu čínskou (nepočítám všudypřítomné McDonaldy a KFC). Žádné nepodávají alkohol.

Protože mám tureckou kuchyni rád, chodíval jsem na ni často, když tu byly dvě či tři. Dnes, skoro jakoby na protest, chodím téměř výlučně do čínské, která dělá skvělou, na kousíčky rozporcovanou tresku na sladko-kyselo nebo na tamarindové nebo citrónové omáčce. Před obecní knihovnou bývá často stánek s islámskou literaturou a vlídnými fousatými pány zvoucími vás k přijetí náboženství míru. Ale probíhá to vše klidným až vlídným způsobem a nedá se tomu nic konkrétního vytknout. Když se s někým z nich dáte do řeči, vysvětlí vám vlídně, že samozřejmě islamizaci Británie už nikdo nezastaví, ale „nemáte se čeho bát, jenom nám budete platit daň“.

Větší problém je, že touto vlídností se nechávají opít britští politici, z nichž premiérka Mayová patří k těm nejvíce proislámským, z jakési romantické protestantské naivity, že náboženství jsou všechna prašť jak uhoď. Už jako ministryně vnitra zakázala vstup do Británie dvěma z nejvýznamnějších „islamorealistů“, Robertu Spencerovi a Pamele Gellerové, kteří redigují populární webstránky podávající podrobné informace o islamizaci, terorismu, obsahu koránu atd., zatímco ve stejné době nechala v britských mešitách přednášet arabské nebo pákistánské radikální imámy dštící nenávist ke všemu západnímu. Po každém teroristickém útoku se po pás klaní „velkému náboženství islámu, který nemá s terorismem nic společného“, a hájí „naše mírumilovné muslimy“ před „nebezpečím islamofobie“.

To, že zrovna na ni chystali atentát, je jedna z absurdit islamizace, podobně jako teroristické hrozby islamofilnímu papeži. Sdělení je jasné: ani sebevětší podlézání nezachrání kafíra před hněvem Alláhovým.

U nás dost často někteří lidé argumentují, že v České republice téměř žádné migranty z muslimských zemí nemáme. Zajímavé je, že jsou to většinou ti, kteří zároveň tvrdí, že jsme nedílnou součástí společné Evropy. Obojí je jistě pravda, ale jako paradox jim to nepřijde. Jak to vidíte vy? Máme se bát zvýšeného počtu muslimů i my v České republice, nebo je to zbytečná hysterie?

Angličtina má pro to znamenitý idiom znamenající „mýlit se na straně opatrnosti“. Je bezpečnější očekávat a být připravený na horší, které se třeba nakonec nestane, než nebýt připraven na něco, co se stane. Náhlá záplava migračních toků z přeplněného Německa či jiných západních sousedů nebo nucené přemístění deseti tisíc přímo ze Sicílie je možná a podle nového evropského diktátu pravděpodobná. Nebýt na ně připraveni, ještě než se to stane, je od národních vůdců nezodpovědné. Být připraveni je realistické a racionální a přestaňte tomu říkat hysterie.

V USA se rozmáhá kampaň MeToo, kde ženy nahlašují sexuální napadení či obtěžování. Trošku se to ale vymklo, takže je například „nahlášen“ i bývalý americký prezident George Bush starší, který prý v roce 2014 – tehdy devadesátiletý a na vozíku – sáhl údajně na zadek jakési herečce...

Fascinující je, že mezi tou záplavou nařčení se úplně zapomnělo na chlípáka Clintona. Že by pořád ještě fungovala nějaká clintonská cenzura? Ono se to obviňování slavných a mocných trochu podobá i tomu boření soch a zatracování historických osobností, přejmenovávání ulic, čtvrtí, kulturních center a škol, když teď nějaká studentka někde vyhrabe, že i ten slavný filantrop kdysi vlastnil otroka nebo okrádal Afriku o nerostné bohatství. Hýbe tím nenávist ke všemu západnímu, vypěstovaná na západních univerzitách levicovými lektory.

K tomu jste v rozhovoru pro server Neviditelný pes sdělil: „Další krok k vyhubení západní civilizace a vymření jejích obyvatel. Brzy si žádný muž netroufne oslovit živou ženu.“ A dodal jste: „A co srovnání s tím, jak ti samí lidé, kteří propagují tuto kampaň, mlčí o brutálních znásilněních, jež v masové míře páchají černoští a muslimští migranti. Tito samí lidé mlčí o tom, jaké má postavení žena v islámu...“ Jak si tento postoj zavánějící pokrytectvím vysvětlujete? A jak je nebezpečný?

Civilizačně sebevražedný. A opět je to ta nenávist ke všemu západnímu, která zveličuje zla Západu a zamlžuje mnohem větší zla těch, kdo „společně s námi“ proti tomu Západu bojují. A nejde jen o Západ, zveličují se zla Izraele, ale třeba v tomto kontextu taky Barmy nebo Filipín. Vede to až k takové zaslepenosti, že tyto rozhořčené ženy nevnímají každodenní realitu islámské kultury, která dokáže pěkně zatočit právě s takovými „neposlušnicemi“.

Po sněmovních volbách v ČR neutichají nářky na téma, že jsme si pustili do sněmovny fašisty, xenofoby, hulváty, rasisty atd. Je to opravdu tak vážné? Do jaké míry je Česká republika skutečně ohrožena xenofobními tendencemi?

Hulváti nejsou v českém parlamentu nic nového. Xenofobií Čechů nemůže být ohrožena Česká republika, neboť xenofobie je svou definicí namířena proti cizincům, čili snaží se ji před cizinci bránit. Nedůvěra k cizincům je přirozený aspekt lidské psychiky a je součástí pudu sebezáchovy. Jakmile cizinec prokáže, že nám nechce ublížit, xenofobie vůči němu odpadá. Jestliže cizinec naopak prokázal, že nám ubližovat míní, nebo už někomu podobnému ublížil, xenofobie přestává být fobií a mění se v racionální sebezáchranné obavy a střeh.

Pokud jde o „fašisty a rasisty v parlamentu“: Pročetl jsem si už před volbami podrobně programy všech stran a v žádném jsem nenašel jediný náznak fašismu či rasismu. Ani jsem dosud nevypátral u současných parlamentářů žádný fašistický čin či výrok. Nálepkou fašista by se mělo šetřit na skutečné fašisty, jako jsou třeba dnešní rádoby levicové bojůvky řádící v ulicích jako kupříkladu Antifa.

Také se často straší Putinovým Ruskem. Například že ovlivní volby. Prezidentský kandidát Jiří Drahoš se sešel s premiérem Sobotkou, aby mu sdělil obavu, že jak uskutečněné sněmovní volby, tak nastávající volby prezidenta ovlivňují zahraniční tajné služby. BIS ihned sdělila, že žádné takové poznatky nemá. Byl to od Drahoše správný krok?

Jestliže BIS takové poznatky nemá, pak by měl pan Drahoš být vyzván, aby je předložil, a jestli je nepředloží, měl by být možná žalovatelný za vyvolávání hysterie pomocí fake news.

Jak vlastně hodnotit kampaň akademika, který je hlavním vyzyvatelem Zemana? A co současný prezident? Směřuje za vítězstvím, nebo porážkou?

Ona se ta jeho kampaň podobnými výroky ohodnotí sama. Soustavně oblbovat se nechávají jen intelektuálové. A těch zase tak moc není. U současného prezidenta se vážně obávám zdravotního stavu a já bych na jeho místě odcházel na odpočinek psát memoáry a bonmoty, za něž by mu ještě národ zatleskal. Dokud je ještě jakž takž v provozním stavu. Ten, obávám se, dalších pět let nevydrží a budeme předčasně volit znovu. Ale od té doby, co do ringu vstoupil Topolánek, se už tolik nebojím Drahoše ani Horáčka.

Na závěr se zeptám na končícího premiéra Bohuslava Sobotku? Za co bychom mu měli poděkovat, za co bychom ho měli kritizovat? Jak se vyvíjel váš názor na něj? V čem pochybil, o co se zasloužil?

Já jsem nikdy nepochopil, jak mohl být zvolen šéfem partaje a premiérem, a moje sympatie vzbudil jen jednou, a to za důstojné chování, když na něho Zeman mával holí.

Knihy Benjamina Kurase najdete ZDE.

Ptal se Oldřich Szaban, PL, 11.12.2017