Česko se s přijímáním uprchlíků z Ukrajiny dostalo podle ministra vnitra Víta Rakušana na samu hranici možného. Vzhledem k tomu, že válka zdaleka nekončí, co se může v naší zemi dít dál?
Řekne-li jakýkoliv zodpovědný činitel, že jsme na samotné hranici čehokoliv, například možnosti výroby, možnosti zdravotnictví a podobně, je jasné, že se bude muset něco skutečně řešit a nepůjde to vyřídit podle hesla: „Stoupněte si jako loni!“
I v případě pana ministra Rakušana je nejpravděpodobnější, že má v záloze na řešení imigrační krize ještě, jak se říká, „nějakou vatu“. Každý jen trochu rozumný ministr proto vyhlásí, že jsme na hranici „možného“ v okamžiku, když už to nejde obyčejně. A je jasné, že přijdou nějaké obtíže. A v případě, že to zvládne, bude se moct bušit v prsa. Když se něco podělá, tak se nic neděje, byli jsme na hranici možného. Plně ho chápu. Ona se i přesto objeví halda chytrolínů, co budou vykládat, že oni by to vyřešili „levou zadní“, jen kdyby jim někdo dal příležitost.
Každé vládě – a hlavně byrokracii – vše dochází poněkud pomaleji, to je takový zákon moderní civilizace. Například ještě týden po příchodu desetitisíců imigrantů blábolilo Ministerstvo vnitra něco o tom, že se každý imigrant musí přihlásit na cizinecké policii do tří dnů. Což byla tak strašlivá pitomost, že jak se říká, to volalo do nebe. Ale nevyhoditelným úředníkům, a pokud si pamatuji, i panu ministrovi to připadalo normální. Najednou místo tří dnů stačí lhůta 30 dní a svět se nezbořil. Takže jsme nebyli na hranici možného, ale to údajně „nemožné“ jsme prostě realizovali. A funguje to.
Podaří se „nemožné“ i v případě zdravotnictví, které si bude muset poradit s několika stovkami tisíc nových pacientů?
Covid nám ukázal, že naše zdravotnictví dokáže to, co si ani sami zdravotníci nedokázali představit. Jistě že to bude nápor na celý zdravotnický systém, ale zdá se, že už jsme se při zvládání povodní a záplav i při covidu něco naučili.
Přes velikánský řev známých televizních tváří medicínského cechu, jak je nutná veliká přísnost a že jakékoliv lékaře a zdravotníky přicházející z Ukrajiny prostě nemůžeme zaměstnat, neboť bla, bla, bla... se nakonec našlo řešení. Pod tlakem reality je najednou možné zaměstnávat již proškolené Ukrajince na vyčleněných oddělených částech nemocnic a poliklinik. Mimochodem, ještě donedávna jsme si stěžovali, že zvláště menší nemocnice musejí zavírat celá oddělení, protože pro ně nemáme ani lékaře, ani zdravotní sestry. A najednou jich zde budeme mít tisíce a tisíce.
Stejně tak u nás se jednotlivá města a obce snaží dlouhou dobu sehnat obvodní lékaře, zubaře a další zdravotní personál a nabízejí zájemcům „hory, doly“. Mezi těmi 300 tisíci imigrantů se lehce najdou zájemci o tuto profesi a lze celkem levně zajistit jejich vyškolení a přezkoušení. Když se bude chtít! Nikoliv ovšem tak, jak to doposud dělala Lékařská komora, že ze sta zahraničních lékařů uznala schopným práce pro naše zdravotnictví asi tak tři. Dáme-li těmto lidem odpovídající práci, donutíme-li úředníky na ministerstvech a přemůžeme-li záměrnou ostrakizaci cizinců od odborných svazů, bude to ku prospěchu všem. To mohu potvrdit ze zkušenosti. Před nějakou dobou mi ve vyhlášené nemocnici udělala lékařka původem z Ukrajiny čtyřnásobný bypass a udělala to skvěle.
Nevídanému náporu bude čelit české školství. Věříte mu podobně jako resortu zdravotnictví?
Běžné školy se podle mých informací velice snaží, zatímco úředníci a různé tzv. moudré hlavy v médiích kvílejí, jak to strašně špatně dopadne, poněvadž bude moc žáků, málo učitelů, málo tříd a tak dále. To jsou většinou všechno jen řeči lidí, kterým se nechce nic dělat a snaží se být mediálně zajímaví.
Jsem bohužel již tak stár, že si pamatuji školství v poválečné éře. Během jednoho až dvou let byly prakticky všude obnoveny školky, což nebyl žádný komunistický vynález, neboť fungovaly již za první republiky. Ve třídách základní školy nás prostě sedělo 35 a muselo se to zvládnout. Nemyslím si, že by generace, které chodily do školy v době po obnovení republiky po roce 1945, byly hloupější a neschopnější než dnešní generace. Jistě, dnes je vybavení škol složitější a máme složitější až úplně idiotské předpisy na všechno možné. Včetně až nesmyslných požadavků na hygienu, větrání a všechno možné. Často by stačilo – a bude muset stačit – provětrat ten zkamenělý dům hrůzy, kterému se říká Ministerstvo školství, a jejich snad 150 všelijakých poradenských a odborných ústavů a zařízení. A všechny poradce blouznící o hypermoderním školství, dusící školy v bažinách inkluze a dumající, zda se má říkat ženě v uniformě strážníka strážník, anebo strážnice, prostě „odstavit od lizu“.
Zdravotnictví a školství to se zvýšeným nasazením a se změnou přístupu možná zvládnout mohou, ale nafukovací nejsou ubytovací kapacity, tak kam uprchlíky nastěhujeme?
Možností je více, ale bude se muset změnit celý systém. Tak, jak už se mění pod návalem utíkajících maminek s dětmi, kdy už od začátku „mluvící hlavy“ v televizi rozčileně popisovaly, jak jim zajistíme „důstojné ubytování “, když to zcela určitě nejde a nejde a byty nejsou a nejsou. A hecovaly tak proti Ukrajincům poněkud jednoduše myslící diváky televize. A najednou se věci mění. Stejně jako když sudetští Němci odešli po válce z Československa a bydleli v Německu v bývalých kasárnách, ale hlavně v malých penzionech, běžných hotelích a u sedláků na statcích. Z čehož se ovšem posléze vyvinul nový druh rekreace, který najdete na stránkách cestovních kanceláří pod názvem „Bauernhof“. Mimochodem, z příjmu za tato ubytování, která jsou poskytována vždy i se snídaní, v Rakousku pronajímatelé neplatí žádné daně.
Co kdyby si z toho vzali příklad naši úředníci na Ministerstvu financí? A protože máme u nás obrovské množství soukromých rekreačních objektů, které by bylo možné po jednoduché kontrole pronajímat, co podpořit tento způsob ubytovávání? Třeba právě majitelům menších objektů odpuštěním daně z tohoto příjmu. Zdá se vám to nezajímavé? Při posledním sčítání rekreačních objektů v roce 2001 bylo zjištěno, že takových objektů je u nás 432 tisíc a z nich je 60 procent trvale obyvatelných. Mimochodem, kdyby neexistoval úplně tupý předpis, že se nesmí bydlet v tzv. rekreačních objektech, měli bychom zde samozřejmě za příslušnou úplatu k dispozici další desetitisíce objektů.
Rychlejší výstavba domů a bytů „jen“ kvůli tomu, že do země přišlo už nejméně 300 tisíc uprchlíků z Ukrajiny, je asi nepravděpodobná. Dalo by se její tempo nějak zvýšit?
Samy obce už přišly na to, že pokud nebudou mít možnost různí „majitelé razítek“ otravovat stavebníky, jedno zda soukromé, či státní, lze u nás desetitisíce budov rychle a relativně levně přestavět na obytné budovy. Na mnoha vesnicích a malých městech je plno zanedbaných domů, o které nemají jejich majitelé buď zájem, nebo jim nynější stav prakticky neumožňuje uvést tuto nemovitost do řádného stavu.
Jistě že to obcím a krajům přinese určité problémy, ale může se tak zastavit vymírání vesnic, a to třeba tím, že systém bude uspořádán tak, aby zde mohli v klidu a při kvalitním životě bydlet starší obyvatelé anebo mladé rodiny, promíchané s příchozími Ukrajinci. Takže jde často jen o změnu předpisů, což bude mnoho a mnoho v teple zabydlených úředníků velice bolet. Přijdou o moc, kterou si za posledních 50 let nasyslili.
Překvapilo vás, jak jednoduše začalo fungovat vyplácení finanční pomoci uprchlíkům z Ukrajiny?
To byla otázka, která se zdála být doposud obludná ve své složitosti a potřebě kontroly. Zdá se, že se zde odehrála zásadní změna, a to tím, že ukáznění a sociálně solidní Ukrajinci budou prostě mít bankovní konta, kam se budou peníze posílat. To, co bylo doposud poměrně složité, tedy založení účtu, lze najednou vyřešit přímo při udělení pobytového víza. Určitě nezanedbatelnou hybnou silou tohoto „zázraku“ jsou banky. Ty získají statisíce zákazníků, kteří budou platit bankovní poplatky, vyzvednou si platební karty a na jejich konta jim budou chodit jimi vydělané peníze.
Je úžasné, že to banky vzaly za své, ale jistě je kromě „soucitu s uprchlíky“ okouzlila představa peněz, která z takové akce pro ně zbude. To, co nebylo možné 30 let vyřešit s tzv. nepřizpůsobivými, lze vyřešit s jakkoliv velkým počtem imigrantů z Ukrajiny. Přitom jak vidno, lze, když česká vláda pochopila, že se tento úkol nedá ani ukecat, ani zastrčit pod stůl, a také pod tlakem obyvatelstva, dosáhnout změny mnoha věcí, které našim občanům čím dále tím více pily krev.
Solidarita a ochota pomáhat provázejí v Česku už víc než měsíc uprchlické vlny. Čím dál častěji se však objevují úvahy, jak to bude vypadat po opadnutí elánu a nadšení ze strany domácí populace. Kde mohou vzniknout do budoucna třecí plochy v soužití obou komunit?
Je potřeba, aby si čeští občané uvědomili, že se tu najednou sejdou lidé žijící více než 75 let v míru s lidmi, kteří právě prošli peklem. Že se nebudou občas úplně chápat. Sám jsem příslušník odcházející generace, která jako poslední u nás zažila skutečnou válku. Zapomeňte na porovnávání války na Ukrajině se srpnem 1968. To byla okupace, ale nikoli hromadné zabíjení, vraždění a bombardování. Dnešní západní společnost, tedy její „woke“ část, z rozežranosti blbne a vymýšlí si šedesát pohlaví. Na plaveckém mistrovství závodí mužský hermafrodit coby „žena“ a „woke“ generace to považuje za vítězství pokroku. Jsou věci, které můžete stokrát slyšet, ale pokud je neprožijete, stále je plně nechápete.
Skutečnou hrůzu jsem já zažil jako malý chlapeček. V květnu 1945. Popsal jsem to ve své knize „Krvavé dozvuky války 1945“. Byli jsme u nás v krytu ve sklepě, ženy a děti i z okolních domků. Táta a soused byli v povstání. Na náspu silnice ve Vršní ulici, sousedící s polem, hned před naší brankou, se povstalci zoufale bránili ve dnech 7. a 8. května před postupujícími jednotkami Waffen SS, vyzbrojenými i desítkami tanků. Jednotky SS odmítly Wehrmachtem a vedením Pražského povstání uzavřené příměří. SS jednotky postupují ze severu a severovýchodu Prahy, přičemž běžně vraždily zajaté povstalce i civilní obyvatele, na které narazily. V Praze 8 se dobývaly i do sklepů s cílem chytit „tschechische Banditen“. Kolem poledního zabušili esesáci i na dveře našeho domku. Zachránila nás moje maminka, když svojí vídeňskou němčinou, přestože sklep byl plný českých maminek a dětí, uprostřed pouličního boje, zaječela ve dveřích domku na Němce, odkdy že německý voják mlátí pažbou do německých dveří! SS oficír zasalutoval a hnal své muže dál. Strýce mojí ženy, pár ulic od nás u kobyliské střelnice, zastřelili esesáci i s jeho zahradnickým pomocníkem, studentem, jemuž bylo 17 let.
Co tedy bude rozhodující pro další hladké soužití těch, kdo tři čtvrtě století žijí v míru, s těmi, kteří právě prošli peklem?
Zásadní otázkou o vývoji vztahů do budoucna je úloha médií. Média potřebují vždy senzační zprávy a podle úplně šílené ideje moderních médií je jediná zajímavá a „dobrá“ zpráva pro média „špatná zpráva“. Vláda se přes zastupující orgány v televizních a rozhlasových radách musí pokusit zkrotit vyvolávání negativních nálad mezi obyvatelstvem, a to hlavně v České televizi. Je skutečně nechutné dívat se na redaktory, ale hlavně redaktorky zpráv, jak v diskusích a rozhovorech s hranou účastí a s hraným zájmem předstírají starost o „budoucí problémy s imigranty“. Většina následných diskusí, podporovaných několika vteřinovými šoty negativních zpráv o zdražování všude a všeho, končí výkřiky, že to, co se děje dnes, je teprve začátek hrůz, které přijdou. Celá ta strategie má evidentně za cíl diváky a posluchače vyděsit omíláním hrůz, které se mohou vyskytnout. Teď se například objevily zprávy o ukrajinské mafii, jak prý ovládá část imigrantů a jak ti dohromady spolu okrádají „poctivé české občany“. To už je skutečně hnus.
Prostě příchozí Ukrajinci – a hlavně Ukrajinky – se budou potýkat s obrovským množstvím technických a společenských novinek a budou z toho vznikat různé nepříliš příjemné situace. Pokud ovšem televizní hlavy začnou už předem vykřikovat o tom, co všechno bude za problém, a nenajde se nikdo, kdo by jim to zatrhl, je na malér zaděláno. Ukrajinci jsou nám naštěstí velice podobní. A přestože dospělým, pokud zde zůstanou a naučí se česky, nadosmrti zůstane východní přízvuk, děti, pokud vydrží a zůstanou zde déle, se brzy nebudou jazykově lišit a mohou vytvořit naprosto novou a pro společnost osvěžující a prospěšnou vrstvu „nových Čechů“. Protože se celý život mezi cizinci pohybuji, a to jak v rodině, tak v pracovním prostředí, vím, že ti, kdo se asimilovali, bývají daleko většími českými vlastenci než potomci původních obyvatel. Kdysi se tomu říkalo „Hradčanománie“. Mně se ten výraz líbí dodnes.
Už nyní ale zaznívají hlasy, že Fialova vláda řeší pouze Ukrajinu, ale na problémy svého obyvatelstva včetně zdražování cen energií a inflace takřka nereaguje. Jsou takové stesky opodstatněné?
Tvrdit, že se Fialova vláda vůbec nestará o české obyvatele, je nesmysl. Stará se, ale zmateně a nepřehledně. Lidově řečeno blbě. Tato vláda vedená profesorem politologie, jak se zdá, neměla ve skutečnosti žádný plán, co dělat dál a jak vládnout. Ona spíše ve volbách „utrpěla“ vítězství. Navíc evidentně nemá ve svých řadách nikoho, kdo by skutečně rozuměl ekonomice. Ministr průmyslu je bankéř, no a bankéři a banky jsou u nás už od roku 1999 vždy od toho, aby z lidí vylákaly co nejvíce peněz. Jak vypadá skutečný život, ani netuší. Ministr financí Stanjura je všechno jiné, jen ne odborník na finance. To i Kalousek byl finanční génius!
Je to vláda složená z ekonomických neumětelů, neschopných reagovat na změnu ekonomických a geopolitických podmínek. Co bychom ale chtěli od lidí, kteří již desetiletí žijí ve zvláštním světě, kde statisícový plat se počítá za malý plat? Jak ukazují příběhy funkcionářů STAN, kde si jeden doveda zajistí poslanecký plat a studentské stipendium v USA a plánuje na zasedání Parlamentu létat letadlem, zřejmě v rámci zlepšování ekologického stavu zeměkoule, a další dva dovedové prosazují zákony, ze kterých jim samotným ukápnou miliony. A jejich stranický šéf a kolegové z vlády hřímají z obrazovky, že nelze plošně pomáhat lidem od dopadů inflace a cen energií.
A lze snad? Nedopadli bychom jako v covidových časech, kdy dnešní koalice tehdy ještě z opozičních lavic volala po co nejmasivnějších kompenzacích, které ovšem zemi brutálně zadlužily?
Pomáhá už celá Evropa. Jen naši politici jsou umanutí – hlavně Petr Fiala – svým heslem, že šetřit se musí, ať to stojí, co to stojí, neboť se mylně domnívá, že tím heslem vyhrál volby. Chová se stejně pošetile a politicky sebevražedně jako jeho předchůdce Babiš se svojí ekonomickou „milkou“ Schillerovou při prosazování ekonomického šílenství zvaného EET. A tak vláda, místo aby něco udělala, blbne a vykládá, že sníží nějaké daně v řádu stokorun a že odpustí dopravákům nějaké zanedbatelné poplatky. Čímž národ silně nasírá. A hlavně likviduje naši ekonomiku.
Jak se statisíce lidí z vesnic a z malých měst dostanou do práce? Lidé nebydlí pět set metrů od fabriky ani je tam nevozí služební auta s řidičem. Cena benzínu a nafty stoupla nad úroveň, kdy prostě přestane mít smysl dojíždět do práce. Statisíce lidí se na to vykašlou a firmy zkolabují.
Jak by mohla vláda do dramatického růstu cen pohonných hmot zasáhnout?
Mám zkušenost z dob prvního masivního zvyšování cen pohonných hmot z roku 1970 ze Švýcarska. Firmy a vláda si ihned uvědomily, že musejí zajistit dojíždějícím zaměstnancům přístupnou cenu paliva. Takže zaměstnanci ihned dostali karty na předem určený počet litrů paliva se sníženou cenou do svých vozidel. Na kartu se zlevněné palivo načerpalo u domluvených pump a pak se to prostě vyúčtovalo. Větší firmy měly svoje stojany a také karty na palivo pro zaměstnance. Prostě něco jako u nás stravenky. Ovšem na tento geniální nápad anebo něco podobného žádný z našich vládních ekonomů nepřišel. Takže takhle je málo zaměstnanců a bude jich ještě méně. A budou místo placení daní pobírat příspěvek v nezaměstnanosti.
Když nebudou mít lidé čím platit za elektřinu a teplo, vynoří se z ekonomického bahna opět všelijaké „půjčky“ a na ně navázané zločinecké skupiny a pak zločinná skupina zvaná exekutoři. Pak vyjde lid do ulic. Jako když na ceny pohonných hmot nedbal Macron a hrál si na velkého ekologa a zachránce planety.
Adresná podpora, jak o jediné smysluplné pomoci hovoří členové vlády, by nestačila?
Prakticky všechny státy EU zavedly, a to obecně, rázné a jasné podpory obyvatel. Nechutné žvanění, jak nelze rozdávat všem, ale jen „adresně“, na dálku, smrdí tím, čím vždycky. Dalším byznysem pro byrokracii, nesrozumitelnými lejstry, které je třeba vyplnit, jiné dodat a další si vyběhat na jiných úřadech. To znamená, že ti nejchudší, nejméně vzdělaní, nejstarší, nejdále bydlící od velkých měst na různé „podpory“ nedosáhnou. A politici budou lživě vykládat: „Asi je ani nepotřebují, když si je nevyřídili.“ A v duchu se budou radovat, jak „nenápadně“ ušetří.
Celá Evropa a desítky dalších států pochopily, a to včetně spořivého Německa, že když něco neudělají hned a rázně, hrozí nebezpečí zhroucení ekonomiky. Jen náš pan profesor coby premiér, náš bankéř coby ministr průmyslu a obchodu a ajťák coby ministr financí zničí z ideologických důvodů, natruc Babišovi celý stát.
Je v této době namístě vyřazovat ze společnosti ty, kteří se dostatečně nedistancovali od Ruska, jako písničkář Jaromír Nohavica, za což mu jsou rušeny koncerty?
Každé takové kádrování a vylučování lidí ze společnosti je ukázkou ubohosti těch, kdo to pořádají. Pokud to dělají v rámci tzv. boje proti Putinovi, snižují se přesně na stejnou úroveň, na jaké právě Putinovo Rusko je. Ale dalo se to očekávat. Vždy se v krizových okamžicích vynoří hrbaté duše, anální horolezci a jiná lidská špína. Ač sami jsou bezvýznamní, nevynechají příležitost pošpinit a potýrat někoho, komu nesahají ani po paty, a sami si užít chvilkové slávy a pocitu, jak jsou mocní.
Obzvláště ubohé je chování takových „ničtožniků“ vůči Jaromíru Nohavicovi. Už ta nafoukaná a arogantní odpověď „Člověka v tísni“, že oni žádné peníze od Nohavici nepotřebují, protože oni jsou ti čistí. Ovšem on je nechtěl věnovat lidem, kteří z toho žijí. On je chtěl věnovat lidem, kteří trpí. A papaláši z „Člověka v tísni“ se prý s Nohavicou nebudou špinit. To, že Ukrajinci, kteří potřebují každou korunu, o tyto peníze přijdou, jim vůbec nevadí. Ukazuje se, že tato organizace přestala být tím, čím byla na začátku, a jedná se o mocný a politicky dirigovaný spolek. A hned se přidali vejlupci z Univerzity Palackého. Jo, jo, intelektuálové dnešní doby jsou ve šplhání do análu moci přeborníci!
Kteří politici v této válkou rozjitřené atmosféře hrají svými výroky prim?
Pobavila mě diskuse na sociálních sítích, kterou vyvolala už obecně profláknutá politická partička nýmandů z Prahy 6. Ta se „proslavila“ tím, že nemá jiný program než urážet Rusko a Rusy jako takové a podlézat americkým levicovým „pokrokářům“, a to bez ohledu na to, jaký to bude mít následek. Viz divadélko kolem sochy maršála Koněva. Kolega Neff radí, abychom svoje vnitřní politické války nechali až po konci války na Ukrajině. Ale mně to nedá dodat, že právě tyto osoby – nevím, jak bych je přesně nazval – svými urážkami Rusů a Ruska jako takového velice přispěly k tomu, že Putin zahájil válku proti Ukrajině a že 80 procent Rusů, dlouhodobě ze Západu vysmívaných a ponižovaných, s touto válkou souhlasí.
Tato parta provokatérů se rozhodla z jediného důvodu, aby ještě více rozzuřila Rusko a urazila Rusy, že přejmenuje část ulice Korunní na ulici Ukrajinských hrdinů. Navážu na internetovou diskusi, kdy se mnozí potměšile ptali, zda tato partička provokatérů z Prahy 6 + hřibovci na magistrátu považují za „Ukrajinské hrdiny“ jen ty, co právě teď bojují proti Rusku, anebo i jiné. Třeba i nezpochybnitelné hrdiny z prvního ukrajinského frontu vedeného maršálem Žukovem, složeného převážně z Ukrajinců, kteří dobyli Berlín a pak se otočili a jeli na pomoc Praze. Při té cestě přes Krušné hory kolem Ústí nad Labem a Mělníku padly stovky ukrajinských vojáků. Takže i na památku ukrajinských hrdinů Žukovova 1. ukrajinského frontu?
Tak daleko nejspíš starosta šestého pražského obvodu Ondřej Kolář ani primátor Zdeněk Hřib nedohlédnou. Nebo pochybujete, že ti „ukrajinští hrdinové“ na ceduli budou jen ti dnešní?
Asi budu až příliš drzý, ale jak poznamenal jeden diskutující, to označení je příliš široce vyložitelné. Dnes dostáváme každý den zprávy o hrdinském boji u přístavu Mariupol, kde ukrajinský Batalion Azov bojuje proti ruské armádě. Celý svět mu fandí. A je to týž Batalion Azov, který zabránil Rusům v roce 2015, aby obsadili celou Dněpropetrovskou oblast. Má to ovšem maličkou chybičku. Batalion Azov považuje za své předchůdce a vzor tzv. banderovce a organizaci UPA, což se moc nehodí.
A to nedej bože, aby si nápis přečetla nějaká vyholená hlava u našich západních sousedů, kterým se dříve říkalo revanšisté, a Němci je sami nazývají „stále včerejší“, a domnívala se, že zde někdo oslavuje ukrajinskou 14. dobrovolnickou SS divizi Galicien, která bojovala až do hořkého konce. Nebo z druhé strany politického spektra by si staří soudruzi mohli myslet, že by to mohla být také oslava soudruha S. A. Kovpaka, generálmajora sovětské armády a dvojnásobného hrdiny Sovětského svazu. Muže, který v občanské válce sloužil v Čapajevově divizi, kde přímo vzorově vraždil „bílé“, aby pak za druhé světové války velel na Ukrajině velikým sovětským partyzánským oddílům, které se nemazlily ani s nacisty, ani s ukrajinskými nacionalisty, ani s pravicovou polskou armádou krajovou zvanou Armia Krajowa. Tak pro koho bude ta cedulka, vy morálně čistí, ale historicky tupí aktivisté?
Jak vás tak poslouchám, nepatříte asi k těm, kteří tleskají stahování ruských uměleckých děl z repertoáru včetně našeho Národního divadla?
Pokus vytěsnit dílo Čajkovského z Národního divadla byl natolik nechutný a taková ukázka zbabělosti a předposranosti, že to zvedlo odpor i mezi jinak mainstreamovými umělci. Já chápu důvod. Prostě mají strach, a to oprávněný, ve společnosti, kterou vedou „woke“ zločinci a jejichž zábavou je likvidace každého, na koho ukážou. A dávat Čajkovského, toho Rusa?! A prý tam jsou sbory oslavující cara a Rus?! „Pryč s ním a zrádci všemi, ať zhyne starý podlý svět!“ (viz text písně Rudý prapor).
V Itálii se předposraní intelektuálové pokusili zakázat Dostojevského. Jinde zase vyhodili dirigenta symfonického orchestru jen proto, že je Rus. Ta vlna stejného hnusu se prohnala celým západním světem. U nás se to moc nechytlo, my se na to pamatujeme z dob normalizace ještě dost přesně.
Ovšem neuvěřitelné osoby se objeví i u nás. Martin C. Putna, osoba, která si říká historik, jenž za normalizace jako uvědomělý student studoval na FF UK rusistiku, požadovala, aby každý Rus dříve, než mu povolíme vystoupit na jeviště zazpívat píseň anebo mu vydáme knihu, písemně odpřísáhl a podepsal, že nenávidí Putina, a tím vlastně i Rusko. Každý z nás, kdo žil část života v komunismu, ví, že se Putna buď zbláznil, anebo je to prostě provokatér. Jsou ti, co toto schvalují, normální, nevzdělaní, anebo tak neuvěřitelně pitomí? Každý ví, že kdyby v době trvání komunismu – to platí o putinismu také – kdokoliv na Západě z občanů zemí tzv. východního bloku něco takového podepsal, nemohl by se nikdy vrátit domů, protože by ho zavřeli. Putin dnes za něco takového vyhlásil odsouzení k patnácti letům vězení. I kdyby to někdo podepsal, co jeho rodina, co jeho děti, co jeho spolupracovníci? Na ty všechny by dopadla „pěst ruského národa“ a byli by navždy poznamenáni.
Ruská válka na Ukrajině na dlouhá léta změní svět. Jak?
Slova „Čas oponou trhl a změněn svět“ jsou až příliš často opakována, ale když se tak stane, a nám se to teď stalo, tak se ukáže pravda a kdo je kdo a co je co.
Jak praví Bible: Matouš 7:16-20 B21 – „Poznáte je po jejich ovoci… Tak tedy každý dobrý strom nese dobré ovoce a špatný strom nese zlé ovoce. Dobrý strom nemůže nést zlé ovoce, stejně jako špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a vhozen do ohně. A tak tedy: poznáte je po jejich ovoci.“
A já bych dodal, že také podle toho, že slušným a vychovaným lidem se po jejich činech a slovech nezačíná zvedat žaludek.
Ptal se Jiří Hroník, 29.3.2022