23.1.2021 | Svátek má Zdeněk


ROZHOVOR: Co by nás čekalo za vlády Pirátů

2.1.2021

Pro letošek se ujalo označení „annus horribilis“, hrozný rok, a to z medicínských, ekonomických, společenských a psychologických důvodů. Může pro naši zemi být tím, čím byly roky 1929, 1938, 1939 nebo 1968, tedy téměř osudovým?

Po pravdě řečeno výraz „annus horribilis“ neznám. Sám bych vámi uvedená historická data označil spíše za „zlomové roky“ hlavně ze společensko-ekonomických důvodů

Spíš bych přirovnal dnešní situaci Evropy a USA k setkáním s bývalými epidemiemi a pandemiemi. Ostatně někteří bio historikové se domnívají, že některá doložená tzv. velká vymírání nemusela být jen následkem pádu meteoritu a z nějakého dosud nejasného důvodu zásadní změnou klimatu planety, ale výsledkem právě neznámé pandemie. Všimněme si, že existuje osamocený kontinent – Austrálie – a mnohé ostrovy, kde se zachovala jinde vyhynulá fauna a flóra.

Jaký vliv na vývoj lidstva tedy měly historicky doložené pandemie?

Zásadní a první velká historicky zaznamenaná pandemie v naší části světa byl Justiniánský mor v roce 531 po Kristu. Předznamenal pád východní, tehdy bohaté a vědecky kvalitní Byzantské říše, zatímco západní křesťanství – Řím - už bylo v hlubokém úpadku. Ekonomický rozvrat Byzance byl tak velký, že se z něj Blízký východ dodnes nevzpamatoval. Vše dokončil nástupu islámu, který i dnes agresivně útočí na naši křesťanskou civilizaci.

Justiniánský mor – bakterie Yersinia pestis – vyhubil přibližně třetinu až polovinu obyvatel Byzantské říše. Rozšířil se až do západní Evropy – Irsko a Galie. Je více než pravděpodobné, že také umožnil společný útok Avarů, Slovanů a Peršanů na oslabenou Byzanc-Konstantinopol. Útok v roce 626, kterého se zúčastnily desetitisíce Slovanů, však ztroskotal. Byzantská říše ještě naposledy přežila. Slované se pak vzbouřili proti Avarům a pod vedením Sáma roku 623 je vyhnali ze střední Evropy a dokonce se ubránili největší tehdejší vojenské mocnosti, Francké říši. Pád oslabené Byzance, vytváření národů ze slovanských kmenů a ihned následný konflikt s Franky (Germány) na více než tisíc let změnily mapu Evropy.

Do východního křesťanství pak také před jeho pádem zásadně zasáhl nástup tzv. jurodivých kazatelů blouznících o nebeském ráji a blaženosti života v chudobě a skromnosti v soužití s Bohem (přírodou). To mi dnes připomíná mnohá „pokroková hnutí“, od různých stran a hnutí zelených až po genderisty. Ostatně, při vzpomínce na jistou „progresivní uměleckou“ skupinu, která se ideologicky vykálela v Národní galerii, zmíním, že kálet v chrámech bylo jedním z „nepominutelných práv“ byzantských jurodivých.

Dnes zažíváme pandemii znovu. Působí ji virus, ale jsme proti němu doposud stejně bezmocní jako byli Byzantinci a evropské národy vůči morům a choleře. Takové události vždy ovlivňovaly dějiny.

Dají se najít nějaké souvislosti pro období, v nichž epidemie propukaly?

Pandemie, mory a velké společenské změny vždy následují po velkém nárůstu či přesunu – zbohatnutí či zchudnutí – obyvatel a jejich koncentraci na nových místech. Stejně tak jako Justiniánský mor, který zničil Byzanc, kdy postup Germánů zničil Římskou říši, tak přišla další pandemie. Tzv. Černý mor z let 1349 až 1352 se objevil po vzrůstu počtu obyvatel v populačním vývoji směrem nahoru. Lidí přibývá a mají tendenci se stěhovat na nová území, což zažíváme právě i dnes. Století před Černým morem, tedy jedenácté až třinácté, byla poměrně teplá a politicky stabilní, což mělo za následek, že se v letech 950–1300 zvýšil počet obyvatel Evropy přibližně z 25 na 75 milionů. V Čechách máme mor bezpečně doložený v letech 1357 až 1363 a další vlnu v letech 1380 až 1382. Kronikářské zprávy jen u nás hovoří o desítkách tisíc obětí. Mor jen dále urychluje politické a ekonomické změny, u nás nástup německých kolonistů na žádost českých králů, to vede k době Karla IV. a následně k rozkladu státu a husitského hnutí. Politické a ekonomické změny jsou tak velké, že vše skončí až třicetiletou válkou 1618 až 1648.

Mohl bych také porovnat děje, které nás čekají, z hlediska hygieny a chování obyvatelstva, se společenskými změnami za Velkého londýnského moru roku 1666. Bouřlivý děj, vzpoury, výměna vedení města i státu vedly k zavedení moderních vodovodů, kanalizace, záchodů, a to za silného pobouření obyvatel, které se cítilo utiskováno tím, že musí za vodu platit, nesmí kadit na ulici, kde je to napadne, a vůbec jim panstvo nařizuje podivné „zbytečné novoty“ jako mytí rukou a zákaz vylévání nočníků na ulici.

Jaké neblahé následky pro naši zemi koronavirová pandemie může mít?

Při odpovědi na tuto otázku je dobré se vrátit o sto let zpět. Z politicko-medicinského hlediska byly nejvíce zlomové roky 1914 až 1920. Světová válka a španělská chřipka. Prudký rozmach průmyslu, dnes se tomu podobá zásadní změna nakupování obyvatelstva využíváním dodávkových služeb. Lékařská věda a léková chemie také těžily z obrovského rozvoje válečné úrazové chirurgie a celosvětového medicínského řešení dopadů hromadných onemocnění na obyvatele i vojáky. To vedlo k naprosté změně medicíny a obecně lékařství, přes antibiotika až k dnešní lékařské vědě.

Epidemie koronaviru může mít podobné dopady jako za 1. světové války rozvoj a naprostá změna průmyslu v Evropě, v USA a také v Japonsku. V otřesené a naprosto změněné společnosti (ženy kvalifikované – dělnice!) vznikají „nové vzdělané vrstvy“ (průmyslové dělnictvo a technické střední i vysoké školy), což má různé společenské dopady. V USA vítězí fanatické hnutí za uzákonění „prohibice“, a tím nechtěně vytvoření finančně silného a „žíznivým“ obyvatelstvem podporovaného organizovaného zločinu. V Evropě došlo k rozvinutí dělnického „socialistického hnutí“. V Rusku zvítězil internacionální socialismus – bolševismus. V Německu „nacionální socialismus“, dále italský fašismus, frankismus a tak dále. U nás byl ikonou převratu T. G. Masaryk, propagující národní socialismus, a Edvard Beneš byl členem a místopředsedou tehdejší České strany národně sociální. Socialismus, kam se podíváš!

Velké lidské ztráty ve válce i na španělskou chřipku – z českých zemí cca 140 tisíc padlých ve válce, cca 200 tisíc raněných a invalidů a nakonec 60 tisíc osob zemřelých na španělskou chřipku – změnily celé země a společnosti. Konec 1. světové války a španělská chřipka dokonaly rozvrat států a byly pro lid ukázkou neschopnosti dosavadních elit vést společnost. Nepřipomíná vám to něco?

Vím, kam míříte. Může ale covid-19 a vše, co s ním souvisí, způsobit změny v chování a uvažování lidí? Třeba příklonem k duchovnějšímu či alespoň skromnějšímu životnímu stylu a tím, že přestanou tolik lpět na majetku a pohodlném životním stylu? Nebo ani pandemie myšlení výrazné většiny společnosti u nás ovlivnit nedokáže?

Lidé jsou lidé a jejich myšlení a instinkty se za posledních cca 5 tisíc let mnoho nezměnily.

Při vzniku pandemie – či ideologickém očekávání podobné katastrofy, jako například předpověď konce světa v roce 1000 po Kristu – se vždy vynoří dvě extrémní myšlenkové větve. Příkladem budiž „chiliasté“, podle výkladu Zjevení sv. Jana. Ale i ti se dělili na dvě skupiny. Jedna z nich se oddávala „hříchu a smilnění“ a zřekla se hmotných statků tím, že je propila a prohýřila, druhá naopak posílila ve víře v Boha a morálku a konala dobré skutky. Modlila se, hlásala skromný a chudý život, léčila nemocné, a často tak obětovala své životy. Jiná část se snaží dodržovat vše, co by se mělo, jako ti, kterým se dříve říkalo „svatí“ anebo osvícení, co konali dobré skutky.

Největší skupina obyvatel se kymácí od jednoho názoru a chování k druhému. V praxi to vidíme dodnes. Hasiči jsou vzorem obětavosti v domově důchodců a v nemocnici a pak, když už toho mají „plné zuby“, se sejdou v hasičárně, narazí soudek a možná ano, možná ne, vesele šíří koronavirus. Někteří pojedou na jaře do Itálie lyžovat, jiní budou pořádat pitky a „všelijaké prostopášnosti“ v Chorvatsku anebo v chatařských osadách pod heslem „Ať si ještě užijem, stejně je to buď podfuk, nebo světové spiknutí, tak je to jedno, stejně zhebnem.“

Moc velkou vírou v ukázněnost domácí populace nepřekypujete. Jak si tedy země s touto krizovou situací může poradit?

Lze předpokládat, že obyvatelstvo zemí Koruny české se zachová jako vždy. Přestože původní Češi byli podle zprávy Ibráhíma ibn Jákúba (965) prý snědí, menších postav, zuřiví válečníci a obchodníci s otroky a geneticky se dodnes naprosto změnili smíšením s Germány, Italy, Holanďany, Poláky, Rusy, Ukrajinci a dnes i Vietnamci, zachovají se podle mě stejně. Použijí rozum a rozvahu, přizpůsobí se a přežijí. Jako přežili Avary, agresivní Bavory a Sasy, katolické Habsburky, nacistické Němce i bolševické Rusy. Nebude to jistě zadarmo. Budou mrtví. Víc, než jsme si zpočátku mysleli. Nic na světě není zadarmo.

Ale to české přežití je součástí našeho systému. Když jsem vyprávěl Rusům, že u nás jezdily vlaky přesně podle rozpisu za Habsburka, Hitlera a Stalina, nevěřili. U nich nejezdily přesně nikdy.

Existuje nejistota, vládnou obavy, truchlíme po zemřelých. Ale svět se nezastavil a většina lidí dělá to, co je potřeba a co je nutné. Stát a společnost fungují a hystericky ječí hlavně televize a pak banda „mašíblů“ (magorů, šílenců a blbců), ke kterým se přidalo množství politiků, intošů a dobroserů, jimž věří běžná skupina idiotů. Viz Gaussova křivka inteligence ve společnosti.

Akorát, že dneska mají idioti k dispozici internet.

Našinci řeší od doby ponaučení z husitských válek a od Bílé hory většinou vše klidně. Ostatně, kdopak si dnes vzpomene, když ječí o hrůzách, co nás čekají, že už 23. srpna 1968 továrny běžely, obchody prodávaly a v listopadu 1989 se zásadně demonstrovalo až po 16. hodině, když skončila v továrnách a úřadech směna?

Pokud nepřijde něco jako Justiniánův mor, kdy by vymřela většina obyvatel, zvládneme to.

Často frekventovanými slovy se během letoška staly „strach“ a „solidarita“. Který z těchto pocitů převážil? Strach ze smrti, strach z covidu, strach o své blízké? Nebo solidarita se staršími a nemocnými, o které mluví premiér Babiš? Solidarita dobrovolnictví, pomoci, šití roušek a podobně?

Jak kdy. Na jaře, když v Itálii vozily vojenské kamiony mrtvoly z přeplněných márnic, převládl snad ne strach, ale obezřetnost. Lidé začali šít roušky, začali se starat o své blízké, byla zde obava, jak to zvládnou nemocnice. Vypukla zároveň velká vlna solidarity. Jenže v médiích a na webech brzy přišla doba nikoli reality, ale mediálních bublin, senzací a blábolení idiotů i fachidiotů. Kdejaké médium se v honbě za sledovaností předvádělo a předvádí v té nejubožejší podobě. Hlavně televizní stanice a nejvíce Česká televize. Na jedné straně agitky proti Trumpovi, jak v USA umírají lidé – hlavně černí – na ulicích, na druhé straně se na nás od jara zubí jistý zubař, který mimo nadávek na Babiše hlásá, že covid není nic děsivého. Jen taková maličkost. Jiní slovutní lékaři zase vynalezli heslo o „chřipečce“.

Hospodští každý den v televizi pláčou, jak už brzo hlady zemřou, lanovkáři se oběsí na lanech, bazénáři spáchají sebevraždu skokem do prázdného bazénu a jen funebráci nestíhají provoz. Mediální vlna, aby se vše otevřelo, že se vlastně nic nestane a na podzim budeme vysmátí pařit v putykách a hrát komedie před tisíci diváky, byla v létě logicky podpořena působením lidské psychiky. Člověk se chce družit. Donutit lidi, aby se nedružili, není jen tak. Už Aristoteles vycházel z toho, že člověk je živočich žijící v obci (zoon politikon), a nemůže tedy žít sám: „Kdo však nemůže žít ve společenství nebo je ve své soběstačnosti nepotřebuje, není částí obce, ale buď divoké zvíře, nebo bůh.“ Takže ministři, plukovníci, zachmuření vědci a vláda vůbec nepřesvědčila lidi, aby se nedružili. Na slova, že covid není sranda, se jim dostávalo odpovědi, že jsou to babišáci, plukovníci, zbabělci, burani, ruští švábi a vůbec verbež. Nakonec se ukázalo, že většinu přesvědčí až strach anebo zkušenost. Nakazilo-li se jen u nás 675 tisíc lidí, přes jedenáct tisíc jich už zemřelo a vlna se žene dál, tak se ukazuje, že kecy o chřipečce jsou jen kecy.

Proč ta solidarita a ohleduplnost k druhým, tolik typické projevy pro jarní vlnu, vyšuměly do ztracena a nyní aby je člověk pohledal?

Zpočátku to bylo něco jiného. Na covid se u nás moc neumíralo. A když už, jak vyprávěli v televizi lékaři, slovutné to kapacity, za pokyvování těch nejchytřejších lidí na světě, totiž televizních komentátorů, tak umírají vlastně jen ti staří. A těch už stejně není moc škoda, že? Tak o co jde? Mladí jsou v pohodě, těm nic není a nebude, hlásaly mluvící hlavy z obrazovky i internetu, tak proč se bát. Takže, mládeži, hurá na mejdan. Nejlíp na nepovolený! Neboť „my jsme mládež nová, mládež anticovidová“, nám se nemůže nic stát. Celá tato idioťárna se ovšem neděla jen u nás. Takovéto party „fachidiotů“ vykřikovaly své „pravdy“ o neškodnosti koronaviru na „obyčejné lidi“ po celém světě. Stále a pořád stávkující Frantíci, feministické Španělky, z nichž většina má jen základní školu, a nám nejbližší Němci, kteří mají dost sil pořádat komunisticko-genderisticko-nacionalistické demonstrace a tím koronavirus zdatně roznášet.

Kdopak platí a organizuje – započteme-li, že podle Gaussovy křivky cca 40 procent národa je poněkud duševně zaostalá – tyhle chytrolíny, kdo to podporuje, kdo to organizuje? Vraťme se pro otázku ke starým latiníkům. Ti měli jedno ze základních myšlenkových i právních hesel: „Cui bono?“ To je otázka znamenající „v čí prospěch, nebo komu ku prospěchu“ se to či ono děje anebo říká. Používáním této myšlenky při hledání pachatele se proslavil římský konzul Lucius Cassius Longinus Ravilla z doby kolem roku 125 př. n. l.

Touto frází se lidé skoro už dva tisíce let ptají na motiv většinou trestného nebo nějakého podobného činu poškozujícího někoho dalšího, někdy označovaného jako „osobu třetí“, což vychází ze zkušenosti, že úmyslné trestné a podobné činy jsou motivovány vlastním obohacením pachatele. Získáním větší moci, vlivu, konkurenčních výhod a podobně. A kdyby to vyšlo, tak voličských hlasů. Když to nevyjde, svedeme to na vládu, že jo?

Komu tedy slouží nikoli pandemie, jak se často konspiruje, ale naopak popírání nebezpečnosti koronaviru?

Jasným podezřelým z iniciování a rozpoutání lží a pseudovědeckých pohádek o neškodnosti koronaviru je mimo „mašíblů“ z médií a blouznivců z internetu celý tzv. rekreační průmysl. Cestovní kanceláře, letecké společnosti, hotely a další ubytovací kapacity, místní „rekreační průmysl“ v oblastech hromadné rekreace. Zájem na bagatelizování nebezpečí pandemie měly i jednotlivé vlády – Itálie, Řecko, Egypt, Španělsko a tak dále – a turistická místa. Běžný Čech, přečte-li si v médiích, že vědci objevili například, že vejce jsou buď úžasně škodlivá, nebo elixír zdraví, to se píše jak kdy a jak kde, nebo případně že kyselina ta a ta vyhladí bábě nad hrobem tvářičky jako broskvičky, ví, že jde o hovadinu.

Ale tvrzení o údajně úplně zbytečném strachu z covidu se chytlo. Pravděpodobně pro jeho relativní „neviditelnost“, když se až na pár států nikde neválely mrtvoly na ulicích. V rozvinutých státech po celém světě normálně fungovala elektrická síť, hromadná doprava, z vodovodu tekla pitná voda. V obchodech zboží nechybělo a sanitky jezdily pro každou zlomenou nohu. Takže tihle věrozvěstové hlouposti nebo prostě placení lháři měli pré. Zvláště když byli v televizi. „Korona to nic není, roušky jsou hovadina, ono to samo přejde, skoro nikdo na to neumírá…“ Paní, povídali to v televizi! Tak to musí být pravda!

Po zvednutí přirozené vlny solidarity byla tato záměrně mediálně dehonestována. Roušky šili jen idioti, nákup pomůcek byl jen kšeft pro zločince spojené s Čínou a tak dále. Víte, co si řekl venkov? Když je všude zavřeno, což je diktatura proti lidským právům, tuhle to říkal nějaký poslanec, my se nedáme. Uděláme si na vesnici mejdan v garáži. Nebo hasičárně. A my z města, protože jsme vzdělanější – a nemáme tu hasičárnu –, pojedeme na výlet na Sněžku. Právě na tu, co je na ní ausgerechnet teď dvanáct tisíc lidí? Jaké nebezpečí? Ty jsi tam nebo v Krumlově nějaké mrtvé viděl? My byli na Šumavě, lidí jak much, všude kolem cest nasráno, ale žádného nemocného jsme neviděli!

Takhle k nebezpečí koronaviru podle vás přistupovala významná část společnosti?

Přes mediální masáž a různé „fake news“ si neuvěřitelně velká část lidí zachovala rozum a cit a nadále pokračovala v pomoci bližním. Mnozí se dobrovolně vystavovali smrtelnému nebezpečí služeb v nemocnicích a domovech důchodců. Ovšem hlavně mladší ročníky – i s dětičkami za ruku – si užívaly. Takže nakonec pár vesnic po bezva mejdanech uzavřeli, vybrali pár „tajných“ klubů, ale to už bylo pozdě. Po slunném létě přišel podzim a zima. Koronáč mizel, tedy až na ty statisíce mrtvých v USA, Brazílii a dalších zemích, ale co nám je do nich, že jo?!

A pak to přišlo. Teď už o tom, že koronavirus není nebezpečný, nepíše nikdo gramotný a opozice, co nadávala vládě do diktátorů, ječí, že vláda zaspala a že kdyby ONI to dostali do ruky… Jak že to říkal ten Hitler o Německu v roce 1938? No a u nás už jen minimální část pomatenců chrlí své mašíblovské nesmysly a pořádá demonstrace.

Demonstrace proti covidovým opatřením se stejně jako v jiných evropských zemích konaly i v Česku, slyšet byly i hlasy volající po jejich nedodržování. Na druhou stranu byli k mlčení důrazně vyzýváni ti, kteří měli na řešení covidové krize jiný názor. Které výroky či výzvy, co v této souvislosti zazněly, považujete za nepatřičné, pokud je rovnou neoznačíme za hloupé či nesmyslné?

Těch idiotských výroků o „chřipečce“ a že na ni umírá víc lidí než na covid a podobně bylo tolik, že by citace vydala na pěkně tlustou knihu. Viz „koronavirus zmizí do léta, je to jen chřipečka“, což byl nejidiotštější výrok roku. Celé to samo skončí do konce roku! Dneska magoři blábolí, jak to do příštího roku – tedy 2021 – zvládneme. Je pod tím podepsaný kdejaký vzdělanec. Ale kdyby si laskavě ráčil přečíst knihu s nápisem „Dějiny“, sám by přišel na to, že je blbec. Pandemie moru, cholery, smrtící chřipkové epidemie se vždy opakují roky a někdy desetiletí. Tvrdit, že se s tím rychle vypořádáme, je hovadina. Španělská chřipka začala v Číně v roce 1917 a skončila po nesmírném úsilí v roce 1920, v některých oblastech až 1921, a zanechala za sebou 50 až 100 milionů mrtvých. Koronavirová epidemie začala koncem roku 2019 a je jen malá naděje, že by skončila v roce 2021.

Mezi obory a činnosti nejvíce zasažené v důsledku přijatých opatření a omezení patří kultura. Prezident si k tomu neodpustil drsný bonmot, že „umělci vytvořili svá nejkrásnější díla tehdy, když byli hladoví“. Zpěvák Janek Ledecký na to vzápětí zareagoval, že nejsmutnější je, že se voličům Miloše Zemana tahle rétorika a tenhle postoj líbí, protože umělcům závidí svobodu a to, že se živí tím, co je baví. Trefil tím vysvětlením hřebík na hlavičku?

Janek Ledecký už pochopil, že šlápl do lejna a omluvil se. Když je krize, kultura to má vždy těžké. A zvláště ti, co nejsou každý den v televizi anebo v Blesku. Ti obyčejní „umělci“, ti, co neberou na večírcích multinárodních firem za večer statisíce. Anebo nehrají v idiotském seriálu. Takže dneska se ví, že mnoho umělců prostě slezlo z jeviště, přestalo sochat a zpívat a šlo dělat takovou tu obyčejnou práci. Ledecký nepochopil, že se našim hvězdám stalo to, co se děje běžným pracujícím už od roku 1989. To najednou zmizela družstva toho či onoho, zmizely PZO, ale i JZD a státní statky, zavřely se doly, hutě, cukrovary a tak dále. Takže je to tak, že prostě na „těžké frajery“ taky došlo. Když se musel soustružník naučit práci na PC a rozvážet zboží, přestože to byl výborný soustružník, tak co by „umělec“ nemohl jít dělat třeba na bagr. On přišel o řemeslo, my přijdeme o umění, ale svět se nezboří. Lidi si jen řekli: „Tak tady to máte, vy vykřikující hošánkové, abyste věděli, jak se musí žít za 25 tisíc hrubého. Když můžeme my, zkuste to i vy. Když jste tak chytří, udělejte to, jak slibujete už třicet let, a zajistěte nám platy jako v Německu. A budeme vám fandit. Jinak si račte sami čuchnout, jak voní obyčejná práce.

V čem obstáli a v čem naopak v průběhu roku selhali čeští vládní, ale i opoziční politici?

Podíváme-li se po celém širém světě, tak až na malinké výjimky je to s koronavirem všude stejné. Ať se vlády stavěly na hlavu, vyhrožovaly či prosily, vydávaly rázná či zmatená nařízení, či tvrdily jako ve Švédsku, že „jejich lid je tak uvědomělý, že koronavirus vyhyne sám“, dopadlo to vzhledem k úrovni zdravotnictví velice podobně. Spíš ještě ty hodně nafoukané země – USA, Velká Británie, Francie, Belgie – dopadly hůř než my. Zvládly to jen moderní diktatury s nátěrem demokracie jako Čína, Jižní Korea a Singapur. Nad úrovní naší opozice lze jen zvednout oči k nebi a jít se někam do kouta vyplakat. Ony se ty opozice v Evropě obecně chovaly jako banda kreténů, kterým nezáleží na ničem než na jejich židlích. A naše tomu dávala korunu.

Pro volby v příštím roce se zformovaly dva opoziční bloky, které mají zabránit ve vítězství Andreji Babišovi a jeho hnutí ANO. Na jedné straně to jsou Piráti a STAN, na druhé trio ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Kdo z nich je povolanější převzít po volbách moc?

Proboha, jaké bloky? STAN je parta místních funkcionářů vhodná do nějakého takového „socialismu s lidskou tváří“. Piráti jsou nebezpečná protonacistická strana, která má v plánu opozici zavřít, boháče ožebračit a sebrat jim majetek, z lidí udělat poslušné věřící nového náboženství, co budou do práce jezdit na kole jako před 40 lety v Číně. Nechápu, jak je někdo s mozkem může volit. Snad taková mládež, co kdysi volila Hitlera a Gottwalda. Piráti na pohled nevypadají špatně. Jsou jakoby moderní a chytří, často vzdělaní a mladí. To jo. Ale to byli Hitler, Himmler, Fritz Todt, Goebbels, Heydrich, Lenin, Zinověv, Kameněv, Pol Pot a Mussolini také, že?! Něco podobného se zmocnilo vlády na Slovensku a už se pořádají hony na politiky, policisty, podnikatele za velké mediální pompy. A k zavření stačí jeden „spolupracující svědek“ a už je tady důkaz. Šup s dotyčným do kriminálu. Odkud to známe? Od Ištvana a Šlachty? Ale u nás to nakonec moc nevyšlo, co? Ale co třeba že by si hrál Matovič na Erdogana za cizí peníze? Tohle by nás čekalo za vlády Pirátů.

Ta druhá parta, ODS, TOP 09 a KDU-ČSL je skupina naprosto neschopných šíbrů, co se tak vzájemně nenávidí, že by nebyli schopni se dohodnout ani na předpovědi počasí.

Nemůže proto volebními trumfy zamíchat spolek Lidé PRO Mikuláše Mináře?

Nový výlupek „dovezené“ a po pseudohavlistech zděděné politiky? Většina dnešních „pseudoláskařů“ nemá a neměla s Václavem Havlem duševně nic společného. Mikuláš Minář má podle svého vyjádření plán vybudovat „spravedlivý hněv lidu“, tedy něco jako byly za Mussoliniho nejprve Fasci di Combattimento (bojové svazky – od toho název fašismus). Pak je stačí za pomoci členů a sympatizantů různých „politických neziskovek“ od genderistek přes zelené fanatiky, Antifu, Přátele palestinského lidu, a různé rváče a verbež, cosi, co se v USA skrývá třeba pod organizací „Black Lives Matter“, předělat na „černé košile“. A pak táhnout jako Mussolini na Řím a Gottwald na Prahu, a tak vytvořit „lidovou vládu“. Dokonce na Letné v listopadu 2019 podobnými slovy jako Mussolini v Neapoli 22. října 1922 veřejně vyhlásil za hysterického jásání pokrokových umělců a umělkyň, kteří mu veřejně přísahali věrnost, že „My se chceme stát státem!“.

Myslím, že na nic z toho u nás nedojde. Koronavirus bude řádit ještě nejméně celý rok 2021 a možná desetiletí a celý průmysl se bude přenastavovat na nové podmínky. Většina lidí chápe, že došlo k obratu. A že koronavirus sem naschvál nepřivezl ani Babiš ani čínští komunisté.

A jak si s nastalou situací tato chápající většina, když ne všichni, poradí?

Podnikatelé změní způsob podnikání. Už dnes existují firmy, které na covidu zázračně zbohatly změnou systému práce. Automatizace a elektronizace jde tak rychle, že poněkud postarší státní úředníci to vůbec nestíhají chápat. Velká část prací, ať už kadeřníků, instalatérů, elektrikářů, ale i hospodských, opět zmizí v šedé zóně – kdopak to češe hlavičku naší paní ministryni financí, he?! Ale už budou vědět, že se má pracovat v rouškách, a když společně pařit, tak poněkud opatrně.

Další události už však půjdou mimo nás.

Přežijeme celkem v klidu, pokud ovšem USA zvládnou politický převrat. A pokud Evropská unie a hlavně Německo, Francie a Itálie ukočírují zkrocení a především uživení do moderní společnosti nekompetentních imigrantů, na které začnou docházet peníze a hlavně budou čím dál více nezaměstnatelní. E-průmysl, e-byznys, e-věda pro ně nebude mít místa. Jako dodnes nemáme po pádu komunismu odpovídající práci pro naše vlastní cikány.

Jedna věc je jistá. Po covidu bude svět jinačí.

Ptal se Jiří Hroník, PL, 29.12.2020








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.