Jste lékař a lékařská věda se v posledním roce a půl stala tou suverénně nejdiskutovanější. K medicínským otázkám se vyjadřoval doslova kdekdo. Jak těžké pro vás bylo udržet si v této debatě klid a nadhled?

Ano, těžké, protože debata v médiích (kromě Parlamentních listů a několika málo dalších médií) byla a je převážně jednostranná. Slovo dostávají pouze odborníci, kteří jsou poplatní politickým a možná i ekonomickým zadáním vlády a určitým marketingovým skupinám. Zavírat malé obchody v době pandemie a nechat otevřené supermarkety, nosit povinně roušky na ulici, testovat děti ve školách pochybnými testy a očkovat těhotné ženy jsou jedny z černých zpráv této doby.

Role lékaře vůči pacientovi je z principu autoritativní a pro mnohé ne úplně slučitelná s ideály svobody. Vy jste lékař a zároveň místopředseda strany, která svobodu hájí. Jak se díváte na tento rozpor?

U mne osobně i na mé Podiatrické klinice v Hradci Králové to takto nefunguje. Pacient je pro mne a pro mé zaměstnance vždy partner. Pacient vždy musí dostat komplexní informaci, aby se mohl dobře rozhodnout. To co uvádíte, je pozůstatek z doby socialistického zdravotnictví.

Vámi popsaným způsobem se však ke svým občanům chová naše současná vláda. Chová se k nám jako ke stádu hloupých a nesvéprávných ovcí, které je potřeba organizovat a co nejvíce je při tom ostříhat. Nazývám to covidovou totalitou.

Často se též stalo, že se lékaři, včetně nejvýznamnějších kapacit, neshodli. A často diametrálně. Společnost pak moc nevěděla, co s tím. Jedni nabádali, že lidé mají „poslouchat pana doktora“ a být zodpovědní, jiní protestovali, že pohledů může být více a žádný z nich by neměl být odmítán a třeba označován za „dezinformační“. Co o tom soudíte vy?

Vláda celou dobu hraje pouze na jednu branku a nefér. Např. informuje pouze „o tom skvělém očkování“, ale již zatajuje rizika a zdravotní problémy spojené s očkováním. Jede se linka: „My tě, nesvéprávný občane, zachráníme i proti tvé vůli. I kdyby to stálo cokoliv. I za cenu ožebračení slušných lidí.“ Komu však šly a jdou do kapes peníze za roušky, za testování, za očkování??? Já se nyní více bojím naší vlády než viru. Ano, virus zabíjel, ale pokud by občané věděli, jak se mají chovat, jak předcházet nemoci, jak se co nejefektivněji bránit při začátku nemoci, kdyby se řádně léčilo v ambulancích a v nemocnicích, mohlo umřít podstatně méně lidí. Došlo k obrovskému zanedbání péče o chronicky nemocné jedince také tím, že lidé byli tak vystrašeni, že nechodili na preventivní prohlídky, nebyla dispenzární péče a normální léčba byla prostě odložena.

Došlo a dochází k obrovské manipulaci ze strany zejména České televize a dalších významných médií, která nepřipustila do diskusí odborníky s odlišnými názory a dávala prostor jenom jedné straně strašičů, testovačů a covidistů. Došlo také k obrovskému selhání lékařských a odborných špiček, i když ne všech. Byla opakovaně prokázána manipulace s čísly a s fakty a pouze jednostranný pohled vládních špiček s podporou tzv. bruselské pětky v parlamentu vyústil ke schválení zoufalého Pandemického zákona, který platí doposud, kdy zde již několik měsíců není ani epidemie a ani pandemie. Epidemie je situace, kde onemocní, zdůrazňuji onemocní 16 000 lidí na 100 000 obyvatel.

My jsme v situaci, kdy je nakažených (nikoliv nemocných!) 16 lidí na 100 000 obyvatel. Na co si to tedy zde hrajeme? Komu to slouží? Slušným a zodpovědným občanům tedy určitě ne.

Některým expertům bylo z jedné strany vytýkáno, že nebezpečí pandemie příliš zlehčovali, druhým naopak z druhé strany, že občany příliš strašili. Kdo podle vás v této debatě zaznamenal nejšílenější exces či „úlet“?

Největší úlet zaznamenal profesor životního prostředí Jaroslav Flegr, který strašil občany mrazáky plnými mrtvol. To byla podle mne poplašná zpráva na hranici žalovatelnosti. Jako druhého strašiče bych asi vyhodnotil prezidenta ČLK Milana Kubka, který v době, kdy již nikdo roušku nenosil, se dobrovolně dusil s respirátorem na nose. A třetím adeptem a bronzovou medaili bych dal profesoru Petru Ahrenbergerovi, který kromě obrovského střetu zájmů, zatajených polností a nemovitostí přiznal, že vydává sice nezákonné vyhlášky, ale že je to vlastně ve prospěch našich občanů.

K pandemii se ale nevyjadřovali jen lékaři, ale i experti z jiných oborů. Když odečteme biochemiky, kteří k tomu ještě mají oborem docela blízko, tak se najednou vyjadřovali i statistici, matematici nebo „datoví vědci“. Jak fundovaný pohled na pandemii podle vás dokážou poskytnout lidé z těchto oborů?

Opět zde byli medializováni jenom vybraní (pseudo)odborníci ze skupiny MeSES a Sníh. Jako by zde již nebyl nikdo další. Vakcinologové, imunologové, lékaři, biochemici, matematici a právníci, kteří neměli ten správný názor, ti slovo nedostali nebo byli umlčováni a mediálně diskriminováni.

Nesvoboda, mediální totalita, která se velmi blíží cenzuře před rokem 1989.

Lidé byli lákáni na očkování se sloganem „tečka za koronavirem“ a bylo jim slibováno, že po očkování budou moci žít plnohodnotný život. Tyto výhody dokonce jmenovaly lékařské kapacity jako důvod pro očkování v případě, že člověk má po prodělaném covidu protilátky a medicínský smysl očkování je u něj sporný. Teď ze slov ministra zdravotnictví vyplývá, že lidé i po očkování budou muset plnit určité povinnosti a strpět určité zásahy. Nemohou to občané vnímat tak, že byli reklamou oklamáni?

Očkování je i nadále dle evropské právní a odborné autority dobrovolné. Jakékoliv znevýhodňování neočkovaných je nezákonné. Očkování není žádnou tečkou, řekl bych, že se jedná o pomlčku, neboť se již nyní uvažuje o třetí dávce vakcíny pro velkou skupinu obyvatel. Místo toho, abychom se snažili naočkovat nejvíce ohrožené, a to asi půl milionu osob nad 65 let, které očkování doposud nepodstoupily, snaží se covidisté alibisticky naočkovat stále mladší ročníky dětí a dokonce si dovolují sáhnout i na těhotné ženy. Očkování u nás již není problém zdravotní, ale problém politický a ekonomický. Copak se očkují děti a mladí lidé aby neonemocněli? Nikoliv! Tito lidé se „dobrovolně“ na základě obrovské mediální masáže očkují proto, aby mohli tzv. normálně žít, cestovat, jít si zacvičit, podívat se na fotbal nebo jít na jídlo do restaurace. A ostatní, ti zdraví, ti s dobrou imunitou a dobrými protilátkami, snad mají sedět doma? Opět jde o obraz falešné covidové totality. Očkovaný může být také pozitivní a dokonce může i onemocnět. Obávám se, že při zjevném nadbytku vakcín, které jsou v ČR k dispozici, budou prohlášeny za potenciální roznašeče viru domácí zvířata, např. psi a kočky. A také asi budeme brzy očkovat již velmi malé děti, abychom zabránili nárůstu infekce, která zde již dávno není.

Mělo by vůbec rozhodování o lidském zdraví být předmětem reklamy? A kde je v tomto směru hranice mezi „osvětou“ a nátlakem?

Nikoliv. Jde o falešnou a lživou manipulaci organizovanou státem s vystrašenými lidmi. Nedivím se jim, že jich již mnoho rezignovalo. 31. srpna bude demonstrace v Ostravě a 5. září na Staroměstském náměstí v Praze. Požádáme aktuálního ministra zdravotnictví, aby to vysvětlil obyčejným lidem!

V očkovacím centru na pražském Hlavním nádraží jsou očkovaní lidé prezentováni jako „hrdinové s tečkou“. Co říci na tuto kampaň, která z rozhodnutí o svém zdravotním stavu dělá akt hrdinství a společenského prospěchu? Mělo by se očkování prezentovat takto, jako „služba společnosti“?

Žádný společenský prospěch ani veřejné zdraví neexistuje. To je marxistický slovník. Existuje pouze můj prospěch a moje zdraví, prospěch a zdraví mé rodiny. Pokud po aplikaci vakcíny zemřu, nebo pokud onemocní moje dítě, budu šťasten, že jsem pomohl společnosti?

Víte co? Mnoho lidí má po očkování menší i větší zdravotní problémy a chodí s nimi k lékařům a do nemocnic. Zde podle mých osobních zkušeností dochází k zatajování potíží v souvislosti s očkováním. Potom není potřeba ani manipulovat statistiky, které vždy vyjdou tak, jak je potřeba. Ti lidé, co mají problémy po očkování v marketu či na nádraží, by si i v případě komplikací měli stěžovat zde.

Nemáte pocit, že se za poslední rok změnil pohled veřejnosti na to, co znamená „být nemocný“? Dříve se to bralo tak, že nemocný je ten, kdo má příznaky. Teď čím dál více lidí zastává názor, že nemocný je ten, komu vyšel pozitivně jakýsi test. Co jako lékař na tuto změnu uvažování říkáte?

Je to zdravotnický bizár. Nemocný člověk je ten, kterému nemoc určí lékař. Nějaká pozitivita zjišťovaná pochybným testem je pouze varováním a známkou případné budoucí nemoci, ale nemusí to znamenat vůbec nic. I v nedávné minulosti při chřipkové epidemii umíraly u nás stovky a tisíce lidí navíc, ale nikdo z toho nedělal vědu. Nikdo se netestoval a normálně se léčilo. Je potřeba se ptát, komu tento stav vyhovuje, kdo z něho profituje a kdo si vytáhl černého Petra!?

Ptal se Jakub Vosáhlo, PL, 6.8.2021

Autor je lékař, místopředseda Svobodných, garant pro oblast zdravotnictví