Andrej Babiš je pod palbou poté, co vláda byla nucena přiznat akutní nedostatek roušek a respirátorů. Premiérovi je nadáváno, že ochranné pomůcky nesehnal, nicméně s tím je problém i v těžce zkoušené Itálii. V současné době prostě zájem drtivě převyšuje nabídku a výrobní kapacitu. Je to omluva, nebo měl být podle vás Babiš prostě lépe připraven? Varovné hlasy tu prý byly nejméně od začátku roku.
Ideální by ze zpětného pohledu zajisté bylo, kdyby pan premiér začátkem roku prozíravě nakoupil desítky milionů ochranných prostředků a současně zakázal lety z a do komunistické Číny. Ve srovnání s ostatními vládami evropského kontinentu ale očividně on, tedy právě Česká republika, určuje směr a způsob obrany proti šíření koronaviru a ostatní nás následují a napodobují navzdory nesouhlasnému arogantnímu pokřikování představitelů Evropské unie. Ti očividně nevyužili vhodnou příležitost mlčet, omluvit se a hlavně nepřekážet, tedy odejít ze scény.
Rakousko, Švýcarsko a Slovensko prý potkal stejný osud, když jim Němci na hranicích zablokovali zdravotnický materiál včetně roušek a respirátorů. Jde o podobný zákaz vývozu tohoto materiálu, jaký platí i v ČR. Je to podle vás v této chvíli přijatelné? Může to poškodit vztahy zúčastněných zemí?
Rozhodně Německu takové velkopanské sobectví a ignorování obchodních dohod vztahy se sousedy a Slovenskem zhorší. Zde by byla zcela namístě mezinárodní arbitráž.
Jak to je tedy s tou soudržností Evropské unie, když si některé státy navzájem zabavují ochranné pomůcky? A co říci na fakt, že každá země přistupuje k řešení pandemie zcela odlišně?
Odpudivé chování Německa, jež jste uvedl, je v Evropě spíše výjimkou. Mohu jako protipříklad uvést součinnost v česko-rakouském vztahu. Týká se českého vládního nařízení u tzv. pendlerů, tj. kdy čeští občané žijící v příhraničí jezdí pracovat do Rakouska. Původní nařízení české vlády tuto činnost povolovalo jen do vzdálenosti 50 km vzdušnou čarou od hranic. Rakouská vláda se na naši obrátila s prosbou rozšířit toto území na 100 km od společných hranic do Rakouska, protože jinak by vzhledem k vysokému počtu českých pracovníků hrozil při jejich výpadku na příslušném rakouském území kolaps. Česká strana rakouské žádosti s porozuměním vyhověla.
Obdobná tolerantní situace např. existuje u dojíždějících francouzských pracovníků do švýcarské Ženevy. Obecně platí, že nejlépe se mezi sebou na řešení problémů dohodnou jednotlivé demokratické státy, jichž se problémy přímo týkají, než aby do nich nekompetentně zasahovala prostorově vzdálená, věcně zpravidla nedostatečně informovaná a neorientovaná centrální mocenská vrchnost Evropské unie.
Jak se díváte na fakt, že například Velká Británie prakticky žádná opatření neřeší? Pořád se tam uvažuje i o strategii, ve které si Britové s virem poradí tzv. kolektivní imunitou poté, co se nákaza významně rozšíří v celé společnosti.
Jako demokraté a svobodomyslní lidé bychom měli v první řadě ctít svobodné rozhodnutí Velké Británie pro zvládnutí koronavirové pandemie na území svého státu. Totéž musíme absolutně požadovat od jiných států a organizací vůči nám. Velké Británii bychom na její vlastní cestě ke zvládnutí epidemie měli přát úspěch. Může se stát příkladem pro ostatní, ale také nemusí.
Někdejší diplomat Jaroslav Bašta kritizuje EU. Ta se podle jeho slov na samém začátku pandemie projevila jako instituce zbytečná, dokonce spíše zdraví a životům občanů nebezpečná. Národní státy naopak vnímá jako naději. Je podle vás možné, že k tomuto myšlení bude po koronavirové pandemii inklinovat větší část populace? Co to může pro budoucnost EU znamenat?
S panem Baštou v dané věci zcela souhlasím, až na užívání termínu národní stát místo termínu stát. Termín národní stát zavlekli do běžné terminologie marxisté, aby tím dali najevo, že existence států, resp. demokratických států, tedy demokracií, je podle jejich fanatické ideologie jakýmsi nacionalistickým přežitkem. Nynější koronavirová krize naopak ukazuje, že umělým ideologickým přežitkem jsou nadstátní, tzv. nadnárodní organizace typu Evropské unie. Čím dříve tato protidemokratická monstra zmizí z tváře světa, tím lépe pro budoucí svět a zejména budoucnost demokratické civilizace, která je vždy nutně a přirozeně individuálně různorodá, jako takovou. To je prvořadé politické poselství nynější globální pandemické krize.
Soudím, že si tyto základní skutečnosti většina občanů členských států Evropské unie stále jasněji uvědomuje a po odeznění nynější evropské krize bude usilovat o vystoupení z Evropské unie, tedy o následování nadějného britského vzoru, jak obnovit plně demokratickou státní samostatnost.
Utrpěla těmi vzájemnými tahanicemi legitimita Evropské unie? Jaký vzkaz nám vyslala skutečnost, že některé členské státy včetně České republiky si vlastně vůbec nic nedělají z pokárání, kterého se jim kvůli rychlému uzavírání hranic a dopravy dostalo od šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové?
Evropská unie, tak jako všichni její předchůdci, počínaje Evropským společenstvím uhlí a oceli z r. 1951, nebyla nikdy legitimní ve smyslu principů demokratické civilizace. Naopak fakticky byla vždy téměř klasickým příkladem despotismu. Na zásadní kritiku v tomto směru její reprezentace reagovala výmluvou, že funguje pragmaticky. Takže pragmatický despotismus, jak ji před lety přiléhavě označil jeden švýcarský novinář. To je ovšem nadsázka.
Nynější křiklavá neschopnost Evropské unie prokázat alespoň jakousi despoticky pragmatickou užitečnost v době, kdy se Evropa stala epicentrem koronavirové pandemie, názorně prokazuje, že despotická EU není ani pragmatická. Stupidní karatelství, jež vůči České republice nedávno předvedla předsedkyně Evropské komise, si nezasluhuje nic jiného, než abychom je a jim podobné další nekompetentní výroky mluvčích a zastánců Evropské unie ignorovali. Tak se ostatně přirozeně chová nejen Česká republika, ale i další, nikoli nevýznamné členské státy EU. Tyto skutečnosti vysílají vcelku snadno čitelný vzkaz: čím déle bude existovat Evropská unie, tím hůře pro Evropu.
Ukázalo se, že nám jiné státy a firmy některé již provedené objednávky zdravotnického materiálu zrušily, je to tedy chyba vlády? Měla lépe předvídat, k čemu dojde? A co říci na to, že prý vládu při jedné z objednávek dodavatel podvedl?
Je vcelku pochopitelné, že nynější krizovou situaci doprovází jistá míra chaosu i podvodného jednání, jež se snaží z ní bezohledně těžit. Vládě bych tyto skutečnosti rozhodně nevyčítal.
Je v pořádku, když opozice za tento problém Babišovi nadává?
Je vidět, že opozice vlády České republiky zatím není, až na světlé výjimky, vyspělou opozicí ve smyslu zásad demokratické civilizace, ale spíše dětinsky se chovajícím shlukem mentálně nedospělých, egocentrických osob. Svým chováním ukazuje, že vyrovnání se zakořeněnými komunistickými návyky má u nás před sebou bohužel stále ještě dlouhou dějinnou cestu…
Jakým způsobem zatím podle vás premiér Babiš koronavirovou krizi celkově zvládá? Mnozí mu vyčítají také třeba neustálou účast na tiskovkách nebo extempore s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem. Chce Babiš všechno „uřídit“ sám? A je to dobře?
Babiš a Vojtěch rozhodně nejsou dokonalí a bezchybní jedinci. Jistá, stálá a nutná míra věcné kritiky zdola je v případě vlády a krizového štábu rozhodně namístě jako nutný demokratický korektiv. Premiér Babiš určitě nemůže všechno uřídit sám, tak jako žádná vláda. Kritika je nyní namístě jen jako kritika občanů a opozice coby spolupracovníků při zvládání celostátní krize. Ne jako chování nenaplněnou touhou po moci ukřivděných mentálních dětí…
Ptal se Marek Korejs, PL, 20.3.2020