Tak už jsme tu starou otravnou demokracii, kde si každý mohl dělat a říkat co chtěl, konečně zrušili. Jako například současná drzá vláda, která si dělá úplně klidně svoji politiku a vydává svoje rozhodnutí, ačkoliv my uvědomělý euro - Evropané s tím vůbec ale vůbec nesouhlasíme . A na to nebyla potřeba žádná armáda a Lidové milice , či „sovětská internacionální pomoc“, dneska se to zařídilo úředně. Stačilo že jsme si vzpomněli na naše staré soudružské praktiky. Například na tu slavnou větu o „vedoucí úloze“, která byla po roce 48 až do roku 89 daleko víc než nějaká blbá ústava anebo zákony. Ta nenápadná větička, která mluvila o tom že ve společnosti je zásadní a rozhodující „vedoucí úloha strany“. Lidově řečeno „přes to nejel vlak“. Žádná vláda ani žádné jiné orgány nemohly samostatně rozhodnout, pokud jim to strana - respektive první tajemník Ústředního výboru KSČ, neschválil. Tomu systému se říkalo „lidová demokracie“.

Vláda, která si vládne jak chce a ne tak, jak si to ti nejlepší a nejuvědomělejší z nás představují , bylo nutno se nějak zbavit . Stačila na to dnešní „znovu obrozená Národní fronty“ pod vedením pokrokové ODS a vhodný prezident, který je jako ta třešnička na dortu. Bývalý komunistický vyzvědač, milovník Bruselu a všechno co s tím souvisí. K novému systému vládnutí nás dovedl ÚS dnešním rozhodnutím zdánlivě bezvýznamného, ale ve skutečnosti zásadního sporu mezi vládou, zvolenou v demokratických volbách, a politicky vytvořenou figurou elegantního štíhlého a vůbec pohledného generála.
Veřejnosti se spor ,zda pojede prezident Pavel na zasedání NATO „Anton nepojede, prezentoval jako ubohá pitomost srovnatelná s otázkou, kterou pamětníci znají z filmu Anton Špelec- ostrostřelec s Vlastou Burianem, kde základní otázka zní: „ daj´li medajli, nebo nedaj´li medajli“ . U nás zněla jakoby základní otázka, zdali pojede prezident Pavel s vládou do Ankary na zasedání NATO anebo nepojede. Ve skutečnosti se jednalo o to, kdo u nás bude vládnout, zda vláda a nebo president a Hrad. Vláda drze rozhodla, že Pavel nepojede, na což má plné právo . Protože je to prostě vláda. A anebo jestli si vydupe Petr Pavel oficiální účast jako titulární, tedy nejvyšší, hlava delegace. Po dlouhém divadle, do kterého se zapojila údajně demokratická, ve skutečnosti levicová bruselská skupina politiků a novinářů, byl problém předložen k rozhodnutí Ústavnímu soudu. Výsledek je ten, že ačkoliv podle Ústavy ČR nemůže vládě nikdo nic nařizovat, modernizovaný Ústavní soud klidně nařídil vládě, že má své rozhodnutí o delegaci do Ankary zrušit. A dokonce řekl bych až byrokratickým způsobem nařídil udělat šéfem P. Pavla . Podle požadavků a rozhodnutí prezidenta republiky. Ústavní soud tímto svým „předběžným opatřením“ což je něco, co našinci znají například ,ve formě „ Moskevských protokolů“ které se pak změnily zákonným rozhodnutím tehdejšího parlamentu na zákon o „Dočasném pobytu sovětských vojsk“. Jehož časovou jednotkou, jak říkal už tehdy nepokrokový lid, je jeden „furt“ . Můžeme tedy předpokládat, ať si ústavní soudce Baxa vykládá co chce (aniž se přitom nezačervenal), ono se už se to nějak zařídí, aby to platilo „předběžně – na věčné časy“. Jako první a základní heslo všech politických rozhodnutí v ČR od teď platí, že pokud náš Nový Vůdce Státu, pokrokový prezident, nedá svůj souhlas, může si vláda a jiné zvolené orgány trhnout nohou . Protože prezident zruší klidně jakékoliv rozhodnutí vlády. Třeba o tom, jestli budeme platit eurem nebo jestli budeme mít všude větrníky, prostě o všem. Vláda se tak stane pouze „převodovou pákou“ neboť všechno co bude potřeba předem rozhodne prezident a jeho kruh poradců a milců. Jak o takovém pánovi napsali už písničku pánové Voskovec a Werich :

„ Když městu zle je, ví kudy na to
nic nechce za to, že je kabrňák.
Zvolili jsme ho, abychom ho měli,
teď ho tu máme zda-li pak ho znáš?
Jakpak bychom to všichni nevěděli,
že je to zlatý Birgermaister ( president ) náš.
A sláva mu! On je pašák!
Piškumpré a krucajdá!
A šupajdá a hojaja!
Zdar! Zdar! Zdar!“

No takže je rozhodnuto! Tu svoji blbou protivnou a nepohodlnou demokracii si můžeme nacpat do kecek, jak nám nařídil Ústavní soud. Vláda a ostatně celý stát budou poslouchat, co si přeje ten nejlepší a nejchytřejší z nás. No, v takovém režimu už jsme relativně nedávno žili, taky se vyhlašoval za demokratický, pokrokový a úžasný. Ale my, co máme mozek, si ještě pamatujeme, jak to ve skutečnosti bylo.
Jen mě tak napadlo, po diskusi s kolegou, jestlipak kolegium Ústavního soudu (až na ty dva co nesouhlasili) si dokážu představit, že by při nějakém politickém a ekonomickém zmatku mohl být zvolen prezidentem ČR třeba Robert Šlachta anebo Špidla ?
Takže vítej náš nový Vedoucí Prezidente, dosazený rozhodnutím grémia Ústavního soudu za vládce, na jehož podstatě neomezenou moc mohou jen se závistí hledět dnešní evropští monarchové. Sláva vám, moudří mužové z Brna. Už vím, že se nemusím namáhat s přemýšlením, koho zvolím ve volbách a podobnými blbostmi. Protože za mě a za nás už to vždy nejlépe vyšší Veliký prezident (z rozhodnutí Ústavního soudu).