V posledních dnech náš mediální prostor opět rozvířila debata o zavedení obecného referenda. Čtyři strany, které mají dohromady většinu ve Sněmovně, jednají o jeho možné podobě.

ANO, SPD, KSČM a Piráti zatím podle všeho nejsou v názorech jednotní. Zdá se však, že je spojuje nepochopení problematiky a snaha prosadit nejhorší možnost.

Jsou dvě vhodné formy referenda – zaprvé tzv. „obligatorní“ pro předem v ústavě vyjmenované případy (např. zvyšování daní či předávání národních pravomocí do zahraničí), kdy se vláda musí zeptat lidí před tím, než takový zákon nechá schválit. A zadruhé tzv. „lidové veto“, kdy mohou občané odmítnout zastupitelským orgánem schválený zákon, pokud jde proti jejich přesvědčení a zájmům. To dává lidem dostatečnou kontrolu nad jejich zástupci. Když jim zákon odmítnou, sněmovna končí a jsou nové volby, to přirozeně brání přijímat příliš kontroverzní zákony. Podstatné je, že se předem ví, o čem se hlasuje.

Třetí forma tzv. „obecného“ referenda, která je na pořadu dne u nás, je vhodná zdaleka nejméně. Popírá princip zastupitelské demokracie, kdy lidé zvolí své zástupce a ti pak rozhodují. Politiky naopak zbavuje toho zásadního – zodpovědnosti za své jednání. Zejména pokud se příslušný zákon přijme bezhlavě, aby se vyhovělo aktuální společenské poptávce, vnese do společnosti víc chaosu a zloby než zamýšlených pozitiv. Jediná skutečně zásadní otázka „EU ano, či ne?“ přitom předmětem referenda být vůbec nemá. Společnost však možná dostane příležitost štěpit se na margináliích.

Hlavní zastánce přímé demokracie Tomio Okamura tvrdí, že se inspiruje ve Švýcarsku. Tam sice skutečně existují všechny tři varianty, obecné referendum však mají dvoustupňové – k „lidovému“ návrhu, který už sám o sobě musí být precizní a v paragrafové podobě (tedy žádné obecné výkřiky), se automaticky píše paralelní protinávrh voleného parlamentu. Pak se hlasuje o obou, který je lepší. Historicky přitom prošlo méně než jedno procento lidových iniciativ.

Vyspělá demokracie ve Švýcarsku tedy necítí silnou potřebu ovlivňovat své zástupce, které si sama volí. My ten pocit kvůli aktuálním zkušenostem máme. Část společnosti začala věřit, že zázračným lékem na zdejší politické neduhy bude obecné referendum. Pravděpodobnější je však další deziluze. Možná bylo lepší napřed se zamyslet, jestli neděláme něco špatně ve volbách, než si dáme do ruky klacek, kterým se pak sami utlučeme.

Více o referendech píše europoslanec Jiří Payne.

Autor je místopředseda Svobodných