Ladislav Jakl z Institutu Václava Klause publikoval 6. února 2025 na NP článek „VOLBY: Ping-pongem proti soudci Baxovi“. Reagoval na nedávný výrok, jímž předseda Ústavního sondu Josef Baxa „před pár dny připustil, že pokud by se situace kolem podzimních voleb do Poslanecké sněmovny »eskalovala za hranice zhroublých mravů«, Ústavní soud by prý neodvracel tvář“. V této souvislosti použil jako ilustraci pro svůj postoj situaci v předválečném Německu. V zásadě jde o Jaklovi to, že ve svobodných demokratických volbách nemůže vyhrát „ten špatný“.

L. Jakl konstatuje: „No, ono to s tím Hitlerem bylo trochu jinak. V době prvních parlamentních voleb roku 1933 byl už Adolf Hitler kancléřem, držel ohromnou moc, a volby tak proběhly v jeho režii. I tak v nich nezískal většinu. Tak přitvrdil, zakázal mnohé strany, vyhnal některé poslance ze sněmu a uspořádal o pár měsíců volební reparát, při kterém už většinu získal, a to přes devadesát procent, jak se u takových režimů sluší a patří.“ A z toho autor dovozuje: „Na ony německé volby tak lze těžko odkazovat jako na volby, které vyhrál ten špatný, ale jako na špatné volby. A to je rozdíl.“

Má pravdu. Volby do Říšského sněmu, v nichž nacisté obsadili v březnu 1933 první místo, byly volbami takříkajíc špatnými. Problém je v tom, že o rok dříve se ve Výmarské republice také volilo, dvakrát. Jedny i druhé volby byly svobodné a demokratické. A výsledek? Také v červenci 1932 získala Hitlerova NSDAP první místo: v 608členném Reichstagu obsadila 230 míst. V listopadu téhož roku skončili hitlerovci opět první: Reichstag čítal 584 mandátů a z nich obsadili nacisté 196 křesel.

L. Jak soudí, že „v demokracii volby špatně dopadnout nemohou“. Měl-li by pravdu, pak by to znamenalo, že svobodné volby v Německu v létě a na podzim 1932 dopadly dobře, přestože „první na pásce“ byli nacisté. Anebo i tyto demokratické volby byly volbami špatnými? Jak to tedy je? A není to celé poněkud složitější?

Ostatně za dobrým příkladem nemusíme chodit pouze do Německa, stačí zůstat u nás. L. Jakl napsal: „Podobně jako u nás v roce 1946 vyhráli komunisté, ale to bylo v době limitované demokracie, kdy kandidovat směly jen čtyři strany.“ Šlo tedy opět o špatné volby. Vřele souhlasím. Pak tu ale máme poslední předválečné volby v Československu. Konaly se v květnu 1935 a nejvíce hlasů do Poslanecké sněmovny i Senátu obdržela Sudetoněmecká strana (SdP). Jaké byly tyto volby? Demokratické, nebo špatné? Pokud bychom připustili, že byly špatné, popíráme, že první republika byla demokratickým státem. Pokud uznáme, že byly demokratické, tedy dobré, pak musíme s politováním uznat, že jako takové dopadly špatně. Nebo snad první místo SdP nebyl špatný výsledek?

Poznámka na okraj. Pokud by snad někdo argumentoval, že volby v Německu v roce 1932 byly špatné, protože v nich mohla kandidovat nacistická strana, a volby v Československu v roce 1935 také špatné, protože v nich mohla kandidovat Sudetoněmecká strana, pak lze namítnout. Byla snad Komunistická strana Čech a Moravy, političtí pohrobci totalitního režimu, vyloučena z účasti na svobodných polistopadových volbách? Jistěže ne. Proto je nesmyslné vyčítat něco v principu podobného německému výmarskému či československému předválečnému režimu.

Ještě jeden příklad, z Egypta. Tam ve svobodných volbách do parlamentu z přelomu let 2011/2012 zvítězili islamisté a později v roce 2012 v prezidentských volbách vyhrál jejich kandidát Mursí. V obou případech volby dopadly špatně. Natolik, že formující se islamistický režim byl v pololetí 2013 smeten lidovou revolucí, přičemž na stranu národa se postavila armáda. Závěr: I v demokracii můžou volby dopadnout špatně, nepodléhejme účelové iluzi že ne.